↗

Ochrana biodiverzity pěstovaných plodin není jen otázkou minulosti, ale také investicí do budoucnosti. Přístup k semenným kolekcím je však přísně regulován. Podle platné legislativy jsou semena z genových bank poskytována pouze pro vědecké, šlechtitelské a vzdělávací účely, nikoliv pro další šíření a komunitní uchovávání. Foto FB Iniciativa Semínkovna

V současnosti čelíme značnému úbytku biodiverzity pěstovaných rostlin, které historicky zajišťovaly pestrou škálu odrůd odpovídajících různorodým půdním a klimatickým podmínkám. Za posledních sto let zmizelo podle Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů více než 75 procent genetické diverzity zemědělských plodin. Variabilita je klíčová pro odolnost zemědělství, a to zejména v kontextu klimatických změn. Široká genetická základna pomáhá reagovat na častější extrémy počasí, invaze škůdců či rozvoj nových chorob.

V Evropě se o zachování rozmanitosti starají jak národní genové banky, tak komunitní iniciativy, amatérští uchovatelé semen a organizace sdružující pěstitele v rámci takzvaných neformálních semenářských sítí. Neformální sítě uchovatelů zahrnují jednotlivce, komunitní semenné banky, drobné farmáře, vzdělávací instituce, menší osivářské firmy, semínkové knihovny a řadu dalších aktérů, kteří uchovávají a sdílejí semena mimo komerční trh.

Tyto iniciativy hrají zásadní roli jako doplněk genových bank — zatímco v laboratořích se osivo uchovává ve zmrazeném stavu, komunitní uchovatelé zajišťují, že se vzácné a lokálně adaptované odrůdy nadále množí, vyvíjejí a přizpůsobují měnícím se podmínkám v reálném prostředí. Právě tato dynamická forma uchovávání biodiverzity je dnes nenahraditelná.

V některých evropských zemích, například v Rakousku, Dánsku či Německu, existují právní výjimky, které umožňují omezený prodej takového osiva v rámci neformálních sítí nebo nekomerční výměnu osiva mezi různými aktéry neformálního uchovávání biodiverzity. V České republice takový právní rámec chybí a komunitní uchovatelé se často pohybují v právní šedé zóně. S připravovanou evropskou regulací se tato situace může ještě více zkomplikovat, protože její návrh nerozlišuje mezi komerčním a nekomerčním uchováváním osiva.