↗

Tvorba protierozních mezí a dalších krajinných prvků, které mohou dlouhodobě a účinně erozi bránit rozdělením dlouhých svahů a přerušením soustředěného odtoku, je nedostatečná. Foto Petr Vilgus, WmC

Z pohledu vnějšího pozorovatele musí být debaty týkající se ochrany půdy před erozí skutečně matoucí. Na tom, že je eroze problém, se asi shodnou všichni, zvláště pak ti, jimž splavená půda zaplavila domy a silnice. S postupující klimatickou změnou přitom takových událostí přibývá. Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy pravidelně varuje, že erozní účinnost přívalových dešťů se zvyšuje. U takzvaného R-faktoru, který erozní sílu deště vyjadřuje, se nyní počítá i s více než dvojnásobnými hodnotami než v minulosti — a bude se pravděpodobně dál zvyšovat.

Krajina ani zemědělství nejsou připraveny

Českou krajinu, která byla v minulých desetiletích homogenizována do podoby rozsáhlých lánů, které známe dnes, se však na tuto novou realitu daří připravovat jen zoufale pomalu. Tvorba protierozních mezí a dalších krajinných prvků, které mohou dlouhodobě a účinně erozi bránit rozdělením dlouhých svahů a přerušením soustředěného odtoku, je nedostatečná.

Komplexní pozemkové úpravy, které mohou do krajiny takové struktury elegantně navrhovat a zavádět, jsou podfinancované, dějí se pomalu a naráží na problémy, jako je nedostatek státní a obecní půdy. Navržená opatření častou zůstávají po desítky let jen na papíře.

Vytváření prvků přímo na zemědělci využívané půdě pak naráží na mnoho problémů, ať už jde o složité vlastnické vztahy, ekonomický či ideologický odpor zemědělců, odpor vlastníků půdy nebo složitost procesů.