Z pohledu vnějšího pozorovatele musí být debaty týkající se ochrany půdy před erozí skutečně matoucí. Na tom, že je eroze problém, se asi shodnou všichni, zvláště pak ti, jimž splavená půda zaplavila domy a silnice. S postupující klimatickou změnou přitom takových událostí přibývá. Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy pravidelně varuje, že erozní účinnost přívalových dešťů se zvyšuje. U takzvaného R-faktoru, který erozní sílu deště vyjadřuje, se nyní počítá i s více než dvojnásobnými hodnotami než v minulosti — a bude se pravděpodobně dál zvyšovat.

Krajina ani zemědělství nejsou připraveny

Českou krajinu, která byla v minulých desetiletích homogenizována do podoby rozsáhlých lánů, které známe dnes, se však na tuto novou realitu daří připravovat jen zoufale pomalu. Tvorba protierozních mezí a dalších krajinných prvků, které mohou dlouhodobě a účinně erozi bránit rozdělením dlouhých svahů a přerušením soustředěného odtoku, je nedostatečná.

Komplexní pozemkové úpravy, které mohou do krajiny takové struktury elegantně navrhovat a zavádět, jsou podfinancované, dějí se pomalu a naráží na problémy, jako je nedostatek státní a obecní půdy. Navržená opatření častou zůstávají po desítky let jen na papíře.

Vytváření prvků přímo na zemědělci využívané půdě pak naráží na mnoho problémů, ať už jde o složité vlastnické vztahy, ekonomický či ideologický odpor zemědělců, odpor vlastníků půdy nebo složitost procesů.

Určitým příslibem je nedávný vývoj: podařilo se odstranit alespoň některé bariéry. Například krajinné prvky na okrajích polí nebo protínající pole napříč nyní mohou být počítány do zemědělských dotací, některé krajinné prvky byly osvobozeny od daně z nemovitosti, nové prvky není potřeba odnímat ze zemědělského půdního fondu, vznikly nové dotace na podporu krajinných prvků a tak dále. Zda reálně povedou k významně vyšší tvorbě krajinných prvků, ale není jisté.

Nadějí je rovněž zavádění postupů, které zlepšují kvalitu půdy nebo zajišťují pokryv půdy, který půdu před přívalovými dešti chrání. Jedná se o postupy ekologického nebo skutečně regenerativního zemědělství. Přestože si mnozí zemědělci uvědomují, že „tradiční“ postupy již v současné realitě neobstojí a alternativní postupy tak postupně nabývají na síle a využití, přesto stále na většině orné půdy převažují nešetrné průmyslové postupy.

Jak půdu chrání stát

I proto již mnoho let probíhají diskuze, jak nejlépe ochránit půdu legislativními či dotačními nástroji. V současné době existují dva hlavní nástroje. Prvním je takzvaná protierozní vyhláška. Její vznik byl mnoho let zakotven v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu, ale vytvořit se ji podařilo až v roce 2021.

Její způsob fungování je reaktivní — zemědělec pod vyhlášku „spadne“, když je erozní událost na stejném poli nahlášena v rámci Monitoringu eroze alespoň dvakrát a je vyhodnoceno, že ji bylo možné lepším hospodařením zmírnit. Od tohoto okamžiku si zemědělec musí v rámci takzvané Protierozní kalkulačky vytvořit a realizovat schválený plán hospodaření, který základní ochranu půdy zajistí.

Druhým nástrojem je podmínka DZES 5 (Dobrý zemědělský a environmentální stav), kterou musí zemědělci splnit, aby mohli čerpat dotace v rámci Společné zemědělské politiky. O této podmínce se právě jedná.

Tento požadavek existoval již před protierozní vyhláškou a způsob jeho fungování byl vždy preventivní — na polích, které byly zařazeny do kategorie erozně ohrožené, zemědělec buď nemohl některé plodiny — například kukuřici — vůbec pěstovat, nebo musel používat některé půdoochranné technologie. Pod ně se však mohlo zařadit leccos, tudíž ochrana byla v praxi velmi nízká. Zároveň se ochrana vztahovala nejdříve jen na jedenáct procent orné půdy, poté na pětadvacet procent. Erozně ohrožených půd je však v České republice okolo padesáti až šedesáti procent.

Současná vláda proto přišla s logickým požadavkem rozšířit účinnost požadavku na ochranu půdy v rámci DZES 5 na veškeré erozně ohrožené plochy a zároveň nastavit seznam půdoochranných technologií tak, aby účinnou ochranu půdy před vodní erozí skutečně zajišťoval. Původní plán bylo spustit nová pravidla od 1. ledna 2024. Po mnoha jednáních se nakonec skutečně podařilo navrhnout systém, který pokrýval více než padesát procent orné půdy a nabízel účinná opatření. Málo účinná opatření, kterými zemědělci podmínku DZES 5 plnili z většiny dříve, byla vyloučena.

Podařilo se také upokojit jednu z hlavních formulovaných obav zástupců zemědělské veřejnosti: že nebude rozšířen seznam opatření, aby si mezi nimi mohl zvolit vhodný postup skutečně každý. Vzápětí se však právě to ukázalo jako problém — zemědělské organizace si stěžovaly, že opatření je moc a zemědělci se v nich nevyznají.

Ze strany ministra zemědělství Marka Výborného zaznívalo, jak je pozitivní, že se účinnost pravidel odkládá na léto 2024 (při odkladu o další rok se již pan ministr držel zkrátka). Když pak i ministerstvo zemědělství ohlásilo, že navržený systém je údajně příliš administrativně složitý, bylo zřejmé, že v dané podobě návrh, ačkoli již schválený a legislativně zakotvený, nebude funkční.

Těsně před Vánoci tak ministerstvo zcela obrátilo: z DZES 5 učinilo reaktivní nástroj. Místo preventivních opatření se nyní měly sankcionovat některé nahlášené erozní události a zemědělci měli mít svobodu chránit půdu podle svého uvážení. Marně ministerstvo životního prostředí namítalo, že protierozní vyhláška je nástrojem reaktivním a DZES 5 má být nástrojem preventivním. Vcelku očekávatelnou čáru přes rozpočet nakonec ministerstvu zemědělství udělala nakonec Evropská komise.

Současný stav

V posledním měsíci tak ve spěchu a za oponou vznikl jakýsi hybrid — zemědělci si sice budou muset vybrat ze seznamu půdoochranných technologií, ale ty budou navrženy obecněji a mírněji kontrolovány. Zároveň by se měl zavést i systém sankcí za erozní události.

Z pohledu ekologických organizací to nemusí být nutně špatná cesta. Ďábel však tkví v detailu — a v implementaci. Za prvé, monitoring eroze připomíná v současné době děravé necky. Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy odhaduje, že se v něm zachytí méně než deset procent všech erozních událostí. Přes Výborného sliby, že doplní seznam kroků, jež monitoring zefektivní, se zatím podařilo jediné — zakotvit monitoring v zákoně o Státním pozemkovém úřadu a přislíbit vyhlášku, která by mohla zakotvit i sankční systém.

Za druhé, je zřejmé, že bez funkčního monitoringu eroze bude nový systém horší než původně schválený. Dokonce hrozí, že na některých plochách by v případě některých plodin, například kukuřice, mohla být ochrana i nižší, než tomu bylo doposud.

V jednání zároveň panuje velký chaos, nikdo pořádně neví, co platí a co bude platit za měsíc. Bude se novelizovat příslušná legislativa? A kdy? Budou se sankcionovat erozní události již nyní? Jak bude vypadat ochrana pro jarní plodiny v roce 2026? Na odpovědi na tyto otázky si musíme počkat. Mezitím můžeme jen sledovat, jestli letos opět překonáme rekord v počtu zaznamenaných erozních událostí. Našlápnuto máme dobře.