Poslanecká sněmovna přijala 27. června 2025 novelu zákona o rodinných zemědělských hospodářstvích. Přestože šlo o poslanecký návrh vládních poslanců, který vycházel z vládního programového prohlášení, hlasovalo pro něj i několik desítek poslanců z opozice, a naopak pro něj nehlasovala řada členů koalice.

Mají mít z výsledku čeští sedláci radost, nebo jde o mrtvě narozené dítě? Na tomto příkladě se dobře ukazuje, jak tenká je hranice mezi tím, kdy se může proměnit šance na přelomovou a důležitou věc, a tím, kdy si autoři dokáží zkazit svou vlastní práci.

Debakl české zemědělské politiky

Po dlouhých letech čeští sedláci uvěřili, že konečně nastala atmosféra pro tolik potřebné změny v našem zemědělství, které je stále hůře konkurenceschopné vůči jiným zemím EU i ostatního světa a stále výrazněji v něm dominuje několik největších podniků.

Nejen půda, ale dokonce celé české podniky — nejčastěji střední družstva — se staly pouze investiční komoditou, stále více chybí lidé, kteří mají o práci v zemědělství zájem, malé chovy z českého venkova mizí.

Třicet let experimentu s „unikátní českou cestou“ nás nepřivedlo na špičku Evropy. Právě naopak naše zemědělství vykazuje silně podprůměrnou produkci, zaměstnanost i platy. Zatímco ve většině zemí EU jsou hlavním modelem hospodaření lokální rodinné farmy, které působí jako nenahraditelný stabilizátor produkce, místních vazeb i lidských zdrojů, české zemědělství je do značné míry závislé na velkých podnicích.

Jako sedláci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR jsme nechtěli žádný revoluční převrat. Domnívali jsme se ale, že současná vláda chápe alespoň to, že je nezbytné omezit neustálé — pro venkov a potravinovou bezpečnost nebezpečné — bobtnání největších holdingů zastropováním některých přímých provozních dotací a že je nutné především zlepšit podporu přirozeného podhoubí zemědělského sektoru — menších rodinných hospodářství.

Pravda, samotný začátek volebního období přinesl zavedení redistributivní platby, která přispěla ke snížení rozdílu mezi dotačními příjmy největších a nejmenších zemědělců, a částečně tak napravila situaci, kdy v ČR — na rozdíl od ostatních zemí EU — dostávaly největší zemědělské firmy v průměru až o 20  procent vyšší provozní dotace a podpory než malé zemědělské podniky.

To však byla první a také prakticky poslední větší změna, za kterou se tato vláda postavila. Ohledně systematického uchopení potřeb rodinných hospodářství jsme u některých zástupců koalice naráželi na nezájem a nepochopení.

Nová naděje svitla po příchodu nového náměstka Milana Daďourka (Piráti) na ministerstvo zemědělství, který se konkrétním tématem provozování malých zemědělských podniků a rodinných zemědělských hospodářství začal na naši žádost konečně věcně a seriózně zabývat.

Nakonec i s podporou současného ministra zemědělství v poměrně krátké době několika měsíců vznikl návrh novely zákona o zemědělství, který by ukotvil alespoň základní obrysy systémového přístupu českého státu k celosvětově uznávanému a ověřenému modelu zemědělství prostřednictvím rodinných farem.

Návrh domluvený v rámci pracovních jednání od března do srpna 2024 obsahoval:

• definici rodinného zemědělského hospodářství (bydliště v sousedství obhospodařovaných pozemků, mikropodnik, spolupráce členů rodiny podle občanského zákoníku, výhled generačního předání)
• jednoduché podmínky přiznání statusu
• zjednodušení převodu hospodářství mezi členy rodiny (typicky z rodiče na potomka)
• ochranu názvu „rodinné zemědělské hospodářství“ pro marketingové účely
• uznání praxe v rodinném hospodářství pro účely kvalifikace dle veterinárního zákona
• možnost požádat o pacht státní půdy v místě svého působení
• zadání pro veřejné stravování (fakultní nemocnice, domovy důchodců, školy), aby využívaly určitý podíl lokální produkce z rodinných hospodářství.

Během října a listopadu minulého roku se však atmosféra proměnila. Po křivolakých cestách na ministerstvu zemědělství a po nepochopitelné dohodě uvnitř koalice zůstal v návrhu předloženém do sněmovny jen zlomek původního obsahu: definice rodinného zemědělského hospodářství, postup, jak lze požádat o tento statut, a marketingová ochrana názvu „rodinné zemědělské hospodářství“. Zbytek byl vypuštěn. Namísto vejce zůstala jen vyfouknutá skořápka.

Proto Asociace soukromého zemědělství ČR připravila devět pozměňovacích návrhů, o jejichž podporu opakovaně požádala ministra, koaliční strany i jednotlivé poslance.

Vše se zkomplikovalo i časově. Návrh byl totiž připraven a naší selskou organizací podpořen již na počátku léta loňského roku a měl příslib od ministra zemědělství, že bude předložen do sněmovny nejpozději v září 2024. Jenže ve skutečnosti šel do sněmovny až několikaměsíčním zpožděním, 6. prosince 2024, po setrvalém tlaku naší Asociace.

Současně bylo přislíbeno, že první čtení proběhne již v lednu a koalice si odhlasuje zkrácení lhůt pro jeho projednání. To se ale nestalo. Ani v únoru. Když už nebylo možné opakované připomínky a žádosti Asociace přehlížet, konalo se první čtení 13. března. Zkrácení lhůt nebylo ani navrženo.

Druhé čtení přišlo po několika odkladech až 29. května, ale bylo okamžitě přerušeno a proběhlo až 11. června. V mezičase jsme jako zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR neustále vysvětlovali potřebu důležitých úprav, a tak určitou část z nich nakonec ministr zapracoval do obsáhlého pozměňovacího návrhu.

Kvůli hrozbě obstrukce celého zákona od ANO a SPD však musel být opuštěn návrh na přednostní přístup rodinných hospodářství k pachtu státních pozemků. Přednost tak byla uzákoněna pouze pro začínající zemědělce.

Až ve třetím čtení se například rozhodovalo, zda bude uznáno, že mladší generace, která se podílí na chodu rodinného hospodářství jako člen déle než dva roky, bude uznána dostatečně kvalifikovanou, aby mohla dělat běžné chovatelské úkony při péči o zvířata.

Úprava byla nakonec přijata i díky tomu, že ministr nakonec podpořil příslušný pozměňovací návrh. Naopak ale nepodpořil zjednodušení převodu rodinného podniku, ač šlo od samého počátku důležitou podmínkou celého návrhu a také ji takto právní oddělení na ministerstvu zemědělství odborně zpracovalo. Pravděpodobně proto chybělo pro tuto úpravu dvanáct hlasů.

Celá novela při závěrečném hlasování ale nakonec získala podporu 122 poslanců ze 124 přítomných. To ukazuje, že podpora rodinného farmaření je téma široce rezonující a významné a ani zástupci opozice se proti ní nechtějí postavit. To je také velkou nadějí do budoucna.

Dílčí zlepšení nestačí

Zákon nyní jasně říká, co je rodinné zemědělské hospodářství. Hospodařícím rodinám umožňuje již od 1. ledna 2026 požádat o udělení statusu, který jim umožní používat označení rodinné zemědělské hospodářství na svých produktech.

Zákon zároveň uznává, že jde o produkci lokální, což by mělo pomoci při jednání s kraji, školami a dalšími subjekty, které mají nebo chtějí lokální produkci podporovat. Očekávat také lze postupné snižování administrativního tlaku a kontrol. Uznání praxe v rodinném hospodářství bude například důležité pro některé účely podle veterinárního zákona.

Úprava také umožňuje využít již současných možností pro dělbu příjmů a výdajů mezi společníky. Za tento posun je třeba všem zástupcům koalice i poslancům, kteří zákon podpořili, jasně poděkovat.

Současně se ale nepodařilo dosáhnout dvou základních věcí. Zásadní zjednodušení administrativního převodu hospodářství mezi členy rodiny (generacemi), ani přednostní přístup k pachtu státních pozemků, ač to vláda slíbila ve svém programovém prohlášení.

Příslušné návrhy ale byly zpracovány a věříme, že jejich čas ještě přijde. Stejně jako snad přijde prostor i pro další náměty: mírnější podmínky pro prodej ze dvora, řešení správy hospodářství během dědictví, upřednostnění lokální produkce ve veřejných zakázkách, snížení výkaznictví, omezení frekvence kontrol nebo výhodnější podmínky pro agroturistiku.

Asociace soukromého zemědělství ČR má však dlouhodobě připravenou celou řadu dalších opatření, které by vedly ke zjednodušení tohoto nejrozšířenějšího typu zemědělského hospodaření. To by se pochopitelně pozitivně projevilo i v nabídce pro spotřebitele a vůbec do venkovského prostoru.

Sedláci vědí, že některé věci prostě zcela ovlivnit nemohou a že například i dobře založená sklizeň se kvůli špatnému počasí nemusí vydařit. Semínko k podpoře rodinných farem ale bylo zaseto. Dokonce konečně vzklíčilo. Pro obnovovaný český selský stav není nynější výsledek dostatečný. S ohledem na nevlídnost zdejšího českého politického či úřednického prostředí vůči sedlákům je to ale krok dobrým směrem.