Brusel opět řeší, jak bychom měli a také neměli pojmenovávat některé potraviny. Tentokrát proto, že to na červnové Radě ministrů zemědělství EU vznesl český ministr Marek Výborný (KDU-ČSL). Výborný oficiálně vyzval Evropskou komisi, aby navrhla zákon, který by názvy jako „steak“ nebo „párek“ vyhradil pouze pro živočišné výrobky obsahující maso — označení jako „čočkový burger“ nebo „sójový párek“ totiž podle ministra matou spotřebitelstvo.

Absurdní debata o vege párcích poukazuje na křehké priority v oblasti zemědělství i neochotu hledat komplexní řešení pro přechod na zdravé a udržitelné stravování.

Zpátky do minulosti

Rostlinné alternativy masa nejsou pod palbou poprvé. Koncem loňského roku poslalo ministerstvo zemědělství do připomínkového řízení na vládu vyhlášku o požadavcích na maso, masné výrobky, ryby a vejce, jejíž součástí mělo být i rozšíření seznamu chráněných názvů masných produktů — včetně párků, řízků a karbanátků.

Vyostřenou diskusi ale v lednu 2025 utnul sám Výborný se slovy, že vyhlášku v tomto bodě nakonec měnit nebude, protože lidem nechce „kecat do života“, a že „zákazník je svéprávný a ví, co kupuje“. O pár měsíců později se však zdá, že ono „kecání do života“ je už zase přípustné, zvlášť pokud tentokrát přijde ze strany Evropské komise. Proti návrhu se v otevřeném dopise vyhradila koalice výrobců, obchodníků, nevládních organizací i profesních svazů.

Podobným případem se přitom v minulých letech zabýval i Soudní dvůr Evropské Unie v reakci na vyhlášku francouzské vlády. Ta v roce 2021 zakázala používání „tradičně masných“ názvů pro potraviny rostlinného původu vyrobené ve Francii. V listopadu 2024 Evropský soud řekl, že unijní právo již poskytuje dostatečnou ochranu spotřebitelstva a rozhodl, že členský stát EU nemůže zakázat používání výrazů tradičně spojovaných s živočišnými produkty pro potraviny vyrobené z rostlinných bílkovin, pokud daný stát nestanovil právní název pro konkrétní živočišné výrobky.

Pokud by se totiž touto cestou rozhodla jít celá EU, zavedení právních definic pro jednotlivé potraviny od párků po řízky by představovalo komplikovaný a zdlouhavý proces, který by pravděpodobně narazil na složitou harmonizaci napříč členskými státy.

Evropská komise však tentokrát podnět nezavrhla a návrh na omezení používání určitých názvů u rostlinných alternativ opravdu v červenci představila. Tento nový návrh uvádí seznam 29 „zakázaných“ slov pro rostlinné produkty.

Jde o pojmy „hovězí“, „kuřecí“, „vepřové“, „slanina“ a popisné výrazy jako „prsa“, „křídla“, „stehna“ nebo „žebra“. Debata byla navíc znovu otevřena i v Evropském parlamentu, kde francouzská europoslankyně Celina Imart (EPP) předložila podobný návrh, o němž se má hlasovat po létě. Ačkoli Evropská komise do svého návrhu nakonec nezahrnula často používané pojmy jako „hamburger“, „klobása“ nebo „steak“, návrh Parlamentu cílí i na ně.

Definice slaniny jako priorita číslo jedna

Návrh přichází v době, kdy sledujeme změnu klimatu přímo na polích skrz dopady extrémních výkyvů počasí na zemědělskou úrodu. Podle nového výzkumu publikovaného v časopise Nature dojde do konce století vlivem změny klimatu, i přes zavádění adaptačních opatření, k výrazným globálním ztrátám výnosů, přičemž největšími ztrátami mají být zasaženy země, které jsou v současnosti považovány za obilnice světa.

Evropská komise mezitím představila návrh nové architektury pro Společnou zemědělskou politiku po roce 2027. Ten paradoxně naznačuje, že možná budeme svědky první reformy evropského programu zemědělských dotací, která se vymyká trendu a představuje v oblasti zelených cílů jednoznačně krok zpět.

Je neuvěřitelné, že evropští zákonodárci prioritizují debatu o tom, jak budeme nazývat rostlinné náhražky křidélek a slaniny. Krok českého ministra zemědělství navíc působí jako signál, že opravdu palčivé problémy českého zemědělství, jako je eroze půdy nebo nedostatečné ambice v oblasti snižování emisí, jsou pro něj vedlejší.

Kromě toho, že Výborný vyvolává otázky ohledně politických priorit, je snaha o regulaci označení rostlinných výrobků také v přímém rozporu se záměrem zjednodušení a „debyrokratizace“ evropských politik — snaha, kterou Evropské komise deklarovala jako jednu z klíčových pro svou ekonomickou strategii nadcházejících let a kterou v Bruselu opakovaně prosazuje i Česká republika.

Zavedení takového zákona administrativní zátěž rozhodně nesníží. Dotkne se přitom především výrobců rostlinných alternativ, včetně těch českých. Komu tedy prospěje? Jednoznačnými vítězi by v takovém případě nebyli spotřebitelé a spotřebitelky, za které se návrh schovává, nýbrž masný průmysl, který se netají snahou své produkty touto cestou „chránit“.

Pod záštitou Agrární komory a ministerstva zemědělství dříve vznikla například kontroverzní kampaň „Žeru maso“, která vystupovala proti rostlinným alternativám masa tím, že jednostranně prezentovala zdravotní rizika spojená s vysokou mírou jejich zpracování.

To, že mnohé masné výrobky, jako jsou uzeniny, samy patří mezi vysoce zpracované potraviny, a jsou navíc prokázanými karcinogeny, už ale kampaň zamlčela. Experti a expertky na výživu tehdy kampaň kvůli prezentaci neúplných a zavádějících informací označili za manipulační.

Proč nad tím nemávnout rukou?

S průměrnou spotřebou 82 kg masa na osobu ročně patří Česká republika mezi světové špičky. Nadměrná konzumace masa přitom komplikuje nejen veřejné zdraví, ale i úsilí o snižování emisí skleníkových plynů.

Konzumace rostlinných řízků a to, že je tak budeme moct nadále nazývat, samo o sobě samozřejmě nepředstavuje spásné řešení polykrize, se kterou se v souvislosti s potravinami potýkáme. Základem vyvážené a zdravé stravy by ale v každém případě měly být co nejméně průmyslově zpracované potraviny. Vědecký konsensus zkrátka jasně podporuje snížení spotřeby masa, zejména v zemích globálního severu.

Jakou roli tedy rostlinné alternativy masa v přechodu ke zdravějšímu a udržitelnějšímu potravinovému systému hrají?

Rostlinné bílkoviny včetně rostlinných alternativ masa mají ve srovnání s konvenčními potravinami živočišného původu významný potenciál ke snížení ekologické stopy produkce potravin. Pokud půjde zvýšená spotřeba rostlinných potravin ruku v ruce se snížením živočišné výroby, uvolní se velké množství půdy. To bude představovat příležitost k využití této půdy pro obnovu přírody nebo k rozšíření méně intenzivních forem zemědělství, jako je agroekologie.

Mezi rozvojem těchto alternativních zdrojů bílkovin a rozšířením udržitelných zemědělských postupů v EU však neexistuje automatická souvislost. Neexistuje ani záruka, že tyto produkty povedou ke snížení živočišné výroby.

A právě to by mělo být rolí evropských a státních politik. Daleko konstruktivnější než zbytečné zákazy intuitivních názvů by byla snaha o to, aby rostoucí poptávku po rostlinné stravě doprovázela podpora udržitelných zemědělských systémů včetně spravedlivé transformace pro pracovníky a pracovnice v masném průmyslu, a aby se „vege maso“ mohlo stát skutečně tou zdravější, chutnější a zodpovědnější variantou.