Čísla to jsou smutná. Na jaře zvedali čeští zemědělci své ceny o téměř 16 procent a v červnu to bylo o „pouhých“ 13 procent. Ceny na pultech zatím rostou mnohem mírněji, ale velcí čeští zemědělci si už teď mnou ruce spokojeností. Vrchol zdražování zřejmě přijde letos na podzim, když se lidé budou rozhodovat o tom, komu ve volbách dají svůj hlas.

Od českých velkozemědělců pravidelně slyšíme, že oni za nic nemohou, protože ceny zemědělských komodit přece určuje celoevropský trh. Spoléhají se zřejmě na to, že lidé se neumí podívat na data Eurostatu. Za celou Evropu jsou zatím dostupná data o zdražování zemědělců za první čtvrtletí a je to vskutku šokující čtení. Čeští zemědělci za letošní první kvartál zvedli ceny o 9 procent, zatímco evropský průměr byl 2,6 procent a třeba v Německu, kde je mezi zemědělci obrovská konkurence, ceny vzrostly o pouhých 1,6 procent.

Čeští velkozemědělci tedy v letošním prvním čtvrtletí zdražili třikrát víc, než byl evropský průměr, a dokonce pětapůlkrát víc, než zdražovali jejich němečtí sousedé. Zcela chladnými to ovšem nechává české politiky — a zejména ty, kteří ve volbách ponesou riziko, že si volič vysoké ceny potravin spojí právě s nimi.

Přesněji řečeno, spojí si to s jejich nečinností. Zbytečně vysoké ceny potravin mají tři kmotry a se všemi se mohla právě končící vláda během čtyř let svého fungování alespoň trochu vypořádat. Času na to měla dost a ony tři hlavní důvody zbytečně vysokých cen potravin nejsou ničím nové.

První kmotra: vysoké ceny energií

O tom, že cena energií v České republice patří mezi nejvyšší v Evropě, se mluví už tři roky. Za tu dobu mohla vláda pro nižší náklady na energie udělat alespoň něco: daleko víc podporovat snižování energetické náročnosti ekonomiky, rychlejší instalaci obnovitelných zdrojů energie a zrychlení povolovacích procesů, které v ČR dlouhodobě brzdí zvyšování energetické bezpečnosti.

Jak to souvisí s cenami potravin? Vezměme si třeba kus sýra. Moderní kravíny jsou dnes plně automatizované, ať už jde o dojení či krmení. Provoz kravína tak má velkou spotřebu energie. K tomu připočtěme energetickou náročnost chlazení mléka. Poté při stálém udržování teplotního řetězce mléko směřuje ke zpracování, kde se pasterizuje a následně opět chladí, což jsou opět energeticky velmi náročné procesy. Následuje zpracování mléka na sýr, skladování, přeprava a prodej, to vše opět při udržování správné teploty. Zbytečně vysoká cena energií se tedy do ceny sýra promítne během celého výrobního a prodejního procesu minimálně třikrát.

Podobně si lze představit energetickou náročnost produkce uzenin nebo astronomické účty za energie v moderních skladech ovoce a zeleniny, kde se třeba jablka udržují řadu měsíců čerstvá v teplotách mírně nad nulou a v dusíkové atmosféře. Závěr je jasný: dokud neklesnou v celém českém zemědělsko-potravinářsko-obchodním řetězci náklady na energie, nepůjde dolů ani cena potravin.

Druhá kmotra: nedostatek zaměstnanců a zbytečně navyšované náklady podnikání

Naprosto zbytečně cenu potravin u nás zvyšuje nedostatek pracovníků a velmi nadprůměrné náklady na českou byrokracii. České zemědělství stojí v sezóně na levné brigádnické práci cizinců. Těch je ale čím dál méně a mnoho z nich se přesouvá do západní Evropy, zatímco česká vláda nedokáže najít odvahu na reformu systému pracovní migrace. Zoufalý nedostatek lidí tak zbytečně zvyšuje náklady a snižuje konkurenceschopnost českých potravin.

Umím ještě pochopit strach vládnoucích politiků z otevření českého pracovního trhu. Co ale nedokážu pochopit, je masivní zvyšování byrokracie, přestože vláda ve svém programovém prohlášení slibovala významné snížení administrativní zátěže. Je tady několik málo čestných výjimek, jako jsou ministr zdravotnictví Vlastimil Válek a ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka, v jejichž oborech byrokracie klesla. Ale tato vláda jako celek byrokratickou zátěž významně navýšila. A to se samozřejmě promítá do rostoucích nákladů, a tedy i cen.

Třetí kmotra: chybějící konkurence

Zdaleka největším průšvihem této vlády v oblasti cen potravin je ovšem to, že naprosto rezignovala na podporu konkurence. V českém zemědělství a potravinářství dominuje několik málo velkých producentů, kteří nemají žádný důvod spolu příliš soupeřit. Dobře totiž vědí, že se bez nich obchody neobejdou, protože není možné veškeré potraviny dovážet.

Dlouhodobě tvoří podíl českých potravin v obchodech 75 až 80 procent a jakákoliv snaha snížit zbytečně vysoké ceny dovozem levnějších potravin okamžitě vyvolává negativní politickou reakci a kritiku, byť přínos pro zákazníka je úplně jasný.

Od vlády jsme také očekávali, že daleko intenzivněji podpoří rodinné farmy a menší zemědělce a potravináře, aby se navýšila pestrost nabídky českých potravin. Bohužel se tak nestalo. Přitom zkušenosti ze zahraničí ukazují, že dobře spolupracující drobní farmáři dokáží vytvořit silné značky a stát se protiváhou velkých producentů.

Vláda také zcela rezignovala na boj s takzvanými teritoriálními omezeními obchodu, tedy s nekalou praktikou nadnárodních potravinářů, kteří uměle porcují evropský trh a brání dovozu jejich značek ze zemí, kde jsou k dispozici levněji než v České republice.

Tato nekalá praktika je velmi dobře popsaná, padlo za ni i několik miliardových pokut od Evropské komise a velmi tvrdě proti nim bojuje třeba švýcarský antimonopolní úřad.

U nás to ale ministrovi průmyslu a obchodu nestálo ani chvilku pozornosti, takže Češi dál zbytečně platí za značkové potraviny příliš vysokou cenu. Ti chytřejší aspoň přešli k privátním značkám řetězců, které jsou při stejné kvalitě v průměru o čtvrtinu levnější. Ale mnohem férovější by bylo, kdyby stát vymáhal funkční hospodářskou soutěž a nenechával to na zákaznících.

Když ale vidíme, že pro ministra zemědělství je největším tématem svatý boj proti vegeburgeru a tofu paštice, bylo by naprosto naivní očekávat od něj jakékoliv rozumné změny. Velkozemědělci mají ministerstvo zemědělství stále pod kontrolou a žádnou smysluplnou změnu, která by vedla ke zlevnění potravin, v České republice nedovolí. Ano, boj s nimi by byl náročný a velkozemědělci by asi vyhráli i tak. Ovšem smutné je, že to tato vláda ani nezkusila.