↗

Francouzští zemědělci zablokovali na konci ledna dálnici na jihovýchodě země. Ačkoli můžeme za protesty v různých zemích spatřovat určitou jednotící linku, nelze říct, že jde o jedno hnutí s totožnými požadavky. Foto Sylvain Thomas, AFP

V posledních týdnech jsme svědky nebývalých protestů zemědělců v různých zemích Evropské unie. Protestují zemědělci v Německu, Francii, Španělsku, Bulharsku, Polsku nebo Belgii a protesty se dál šíří. Chystají se i v České republice. Protesty přitom nevypukly zničehonic. Jsou důsledkem prohlubující se obecné nespokojenosti mnohých zemědělců, kteří cítí, že se jejich ekonomická pozice zhoršuje, zatímco jsou na ně kladeny čím dál vyšší požadavky. Žádají proto důstojnější podmínky pro další hospodaření.

Obecná nespokojenost, specifické důvody

Konkrétní důvody protestů v jednotlivých zemích již ale tak zobecnitelné nejsou, dokonce se mnohdy velmi liší. Také je potřeba brát v potaz, že protestují různé skupiny zemědělců. Mediální uchopení protestů ovšem často budí dojem, že jde o jakýsi sjednocený odpor proti zvyšujícím se environmentálním požadavkům. Takový obrázek je ale silně zjednodušený.

V zemích na pobřeží oceánu je například jedním z hlavních požadavků ukončit vyjednávání Evropské unie o volnotržní dohodě se zeměmi Latinské Ameriky, spojenými ve sdružení Mercosur. Zemědělci se oprávněně obávají, že dohoda zvýhodní velké korporace a znevýhodní menší zemědělce z Evropské unie i Latinské Ameriky.