Představte si, že máte práci, ve které nikdy nemáte ani jediný den volna. Práci, v níž poskytujete společnosti naprosto základní, nedocenitelnou službu, a navzdory tomu hromadíte dluhy v milionech korun. Práci, ve které nikdy pořádně nevíte, kolik dostanete. Práci, kterou manistreamová média buď ignorují, nebo očerňují.

Práci, v níž běžné postupy ohrožují vaše zdraví. Práci, kde si nevyděláte dost na důchod a kde vám hrozí, že až do penze odejdete, nebude vaše místo mít kdo převzít, protože pro mladé je spojená s nízkou kvalitou života. Vítejte v zemědělství. Takhle dnes vypadá prakticky všude v Evropě, a nejen v Evropě.

Není tedy těžké pochopit, proč v posledních týdnech vlny protestů evropských zemědělců zasáhly Evropu od Bruselu po Madrid a Varšavu. Na titulních stránkách novin se objevily záběry traktorů blokujících dálnice a centra měst, kejdy vylévané na supermarkety, policistů postříkaných hnojem a zasypaných vejci. Zemědělci rázně zvedají svůj hlas, požadují důstojnost, podporu svého živobytí, životaschopnost malých farem a volají: „Žádní zemědělci, žádné jídlo!“.

V Bruselu mnoho lidí v ulicích demonstrovalo proti dohodám o volném obchodu, které podrývají ceny jejich plodin a ohrožují tak jejich živobytí. V Polsku, Německu a Rumunsku zemědělci zase odmítají příliv levného ukrajinského obilí. Také v Indii vyšli zemědělci opět do ulic a brání se nejnovějším pokusům o zrušení cenových regulací, bez nichž bude jejich již tak nuzné živobytí ještě hubenější.

Všechny tyto protesty je třeba vidět nikoli jako pouhé ojedinělé incidenty, ale spíše jako projevy celosvětově sdílené frustrace a rozčarování ze systému, který upřednostňuje zisk a konkurenci před lidmi. Vyvolávají důležité debaty o regulaci trhů, spravedlivých cenách, obchodních dohodách a budoucnosti produkce potravin. V Evropě se blíží jednání o dohodě s jihoamerickým obchodním blokem Mercosur, která s sebou nese hrozbu dalšího oslabení evropských zemědělců a zhoršení problémů, jimž čelí.

Místo smysluplné odpovědi na legitimní protesty těch, kdo nás všechny živí, však evropská politická elita v panice z blížících se voleb reaguje symbolickým obětováním politik na ochranu přírody. Evropská komise již nemilosrdně zařízla plány na omezení používání pesticidů, hodila do koše strategii pro udržitelnou produkci potravin a rozvolnila kritéria pro ochranu přírody i pracujících, která musí zemědělci dodržovat, aby mohli žádat o dotace v rámci Společné zemědělské politiky.

Hlavní problém jsou trhy, ne ochrana přírody

Tato reakce jde zcela mimo podstatu problému. Velká část zemědělců bojuje právě proti deregulaci: konkrétně proti volnotržním dohodám nastolujícím nerovnou hospodářskou soutěž, proti zaplavování trhů levnými produkty z dovozu a proti rušení podpory domácí produkce.

Škrtání ekologických opatření nijak nepomůže zemědělcům vypořádat se s prudce rostoucími náklady na vstupy a půdu, klesajícími výkupními cenami, nekalými praktikami obchodníků, systémem dotací zvýhodňujícím velké agrokorporace. Nepomůže jim s dluhy a nejistotou, které je dusí, ani s nadměrnou silou maloobchodních a potravinářských gigantů, kteří zisk z jejich práce vysávají.

Nijak nezmění systém dlouhodobého vykořisťování, kvůli kterému mají zemědělci v Evropské unii dlouhodobě o čtyřicet procent nižší příjmy než zbytek populace. Odkládání naléhavých a nezbytných opatření na ochranu ekosystémů, na kterých jsou přitom i sami zemědělci závislí, naopak ve veřejné debatě jen posílí falešné krajněpravicové narativy o nevyhnutelném střetu zájmů zemědělců s opatřeními na ochranu klimatu.

Nelze popřít, že některé zemědělské skupiny proti ekologickým opatřením skutečně protestují, což ekologická hnutí staví před nepříjemné otázky. Je rovněž zjevné, že první návrhy Evropské komise v rámci Zelené dohody pro Evropu skutečně obsahovaly nedostatky. Pokud chceme zemědělce získat pro přechod k udržitelnějšímu modelu potravinářství a zemědělství, je třeba změnit přístup.

Přesto platí, že ve své podstatě se zájmy zemědělců a ochrany přírody prolínají. Zemědělci a zemědělští dělníci jsou prvořadými oběťmi znečištění průmyslových potravinářských systémů. Závažné zdravotní dopady vystavení pesticidům při práci, které jsou příliš často ignorovány nebo zatajovány, souvisejí s rozvojem nejrůznějších onemocnění, od respiračních onemocnění až po různé druhy rakoviny.

Sami zemědělci a zemědělští dělníci by tedy z postupného ukončení používání škodlivých pesticidů měli prospěch jako první. Také pokud jde o dopady změn klimatu, patří zemědělci mezi první oběti. Například záplavy, sucha a bouře v roce 2022 zničily přibližně deset procent produkce italských zemědělců, což způsobilo ztráty ve výši 6 miliard eur.

Zájmy zemědělců tedy nejsou jaksi z podstaty protichůdné snahám o ekologickou transformaci nebo zkracování dodavatelských řetězců. Tuto mylnou představu šíří ve vlastním zištném zájmu lobby velkých agrokorporací a politické strany snažící se vytěžit maximum z nadbíhání každé aktuální vášni — a ochotně ji papouškují některá média.