Prohlášení 470 občanských a odborových organizací varuje, že se evropští lídři ubírají špatnou cestou. Vlna deregulací nabírá na síle a v mnoha ohledech nás vede k vlastní záhubě. Je proto nejvyšší čas nalézt cestu z krize a nový směr pro Evropskou unii.

Prohlášení bylo zveřejněno 9. září, tedy den předtím, než předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přednesla svou každoroční Zprávu o stavu Unie. Ve svém projevu pochválila hlavně sama sebe a své zastánce v Radě a Evropském parlamentu za to, že zajistili „méně papírování, méně zdvojených agend, méně složitých pravidel“ a snížili „byrokratické náklady pro evropské firmy“.

A v tom měla pravdu — pod jejím vedením se Evropská unie opravdu snažila maximálně omezit administrativu a regulace podniků. To, co však ve svém projevu smlčela, jsou náklady, které takový přístup přináší pro celou společnost.

Jen několik příkladů z posledních měsíců:

• Zájmy firem mají převážit nad klimatickými cíli, na úkor potřeb planety. Dokládá to například návrh umožňující členským státům větší flexibilitu při plnění emisních cílů. Pochybné mezinárodní uhlíkové kredity by tak mohly nahradit skutečné úsilí o snižování emisí.
• Desetiletí pokroku v oblasti digitálních práv by mohlo přijít vniveč. Plánovaná revize základního pilíře digitální legislativy EU — obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) — by umožnila zpracovávat citlivé údaje lidí bez náležité ochrany.
• Sociální práva a ochrana zaměstnanců jsou v ohrožení: připravovaný návrh by firmám umožnil řídit se mírnějšími evropskými pravidly, což by otevřelo dveře k obcházení národních pracovněprávních předpisů a práv odborů a vedlo přímo k závodu ke dnu.
• Komise navrhla odstranit závazky v oblasti ochrany životního prostředí ze Společné zemědělské politiky, včetně opatření na ochranu mokřadů a rašelinišť. Znepokojivé jsou i signály, že připravovaný komplexní zákaz takzvaných „věčných chemikálií“ (PFAS) bude oslaben.
• Tlak na znečišťovatele slábne: odklady povinných transformačních plánů, jejichž cílem je učinit znečišťující průmyslové provozy čistšími, více cirkulárními a šetrnějšími ke klimatu, podkopávají veřejnou kontrolu a odpovědnost firem v průmyslové transformaci.

Od prosincového nástupu nové Evropské komise jsme svědky úsilí o změny v evropské legislativě. Jejich cílem je ulehčit provoz podnikům. Bohužel se přitom na vedlejší kolej odsouvají zásadní politické cíle. Už měsíce evropští komisaři tvrdí, že je možné výrazně omezit povinnosti firem plynoucí z evropského práva, aniž by tím utrpěla ochrana životního prostředí, klimatu a lidí. Ve světle konkrétních kroků se však ukazuje, že jejich tvrzení naprosto neodpovídají skutečnosti: čelíme vážnému útoku na pravidla na ochranu lidí a životního prostředí.

Důvod pro vlnu deregulací se omílá stále dokola: jde prý o konkurenceschopnost podniků. Občas se přitom poukazuje na USA či Čínu jako důkaz, že evropské firmy čelí tvrdé konkurenci kvůli „přísným regulacím“. Z toho pak vyplývá jednoduchý recept: chceme-li obstát, je prý třeba je napodobit — nejlépe právě omezením našich regulací.

Tuto jednostrannou a krátkozrakou logiku je ovšem třeba odmítnout. Vysoké standardy a účinné ochranné předpisy nelze obětovat na oltář „konkurenceschopnosti“. Každé snižování regulací má navíc dopady na celou společnost, což se však velmi často přehlíží.

Momentálně se nacházíme v situaci, kdy odpovědní činitelé v Bruselu slepě prosazují deregulaci. Ke změně jejich přístupu potřebujeme silnější zapojení občanů a jejich organizací napříč Evropou. Je třeba více iniciativ zaměřených na osvětu a většího tlaku na vlády i poslance Evropského parlamentu. Prohlášení 470 občanských organizací je krok správným směrem, nyní je třeba pokračovat dál.

Z anglického originálu Not that kind of Europe, please psaného pro DR přeložil OTAKAR BUREŠ. V DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.