Uber Files ukazují, v čem slouží evropská politika korporacím namísto občanům
Vicky CannováUber Files dobře ilustrují, jak korporace ohýbají veřejnou politiku ve svůj prospěch bez ohledu na zájmy veřejné. Nevyřeší se to jen změnami v pravidlech lobbingu — zapotřebí je moc korporací principiálně omezit.
Deník Guardian publikoval v minulém týdnu zjištění o rozsáhlých lobbistických aktivitách korporace Uber. Ta je známá především provozem aplikace, jež zprostředkovává přepravní služby. Bezskrupulózní metody korporace zveřejnil lobbista Mark MacGann, který ji v minulosti zastupoval a který nyní deníku Guardian předal tisíce dokumentů.
Pro moji organizaci Corporate Europe Observatory je zvláště lichotivé zjištění, že Uber z nás má strach. V jednom z jeho sto dvaceti tisíc interních dokumentů, o nichž v uplynulém týdnu referovali novináři po celém světě, se píše přímo o nás.
Je to dokument z roku 2015 a citoval z něj deník Le Monde v článku, který slovy redakce ukazuje, jak Uber „porušoval zákony, oblafl policii a regulátory a tajně lobboval u vlád po celém světě“. Šéfové Uberu vyslovují v citovaném dokumentu obavu „z rizika, že organizace jako Corporate Europe Observatory“ vypátrají a zveřejní, jak se Uber snažil získat do svých služeb nizozemskou eurokomisařku Neelie Kroesovou. Měli z nás strach právem.
Ve světle zjištění plynoucích z „Uber Files“ nyní europoslanci požadují kompletní prošetření dnes již nechvalně proslulého případu bývalé nizozemské eurokomisařky Neelie Kroesové, která plynule přešla z práce pro Komisi do práce pro Uber. Souhlasíme s europoslanci a spolu s Aliancí za transparentnost lobbingu a etickou regulaci požadujeme, aby byl Uber vyloučen z registru lobbistů Evropské unie.
Potřebujeme veřejnou regulaci korporátní moci
Evropská komise dlouho přistupovala zcela liknavě k problému „lítacích dveří“ — „revolving door“ je pojem, kterým se označuje problém přecházení vysoce postavených činitelů z veřejných služeb do byznysu a naopak. V tomto procesu je totiž obsažen silný korupční potenciál. Přestože už před rokem 2014 spolu s námi mnozí upozorňovali na rizika obsažená v možném přechodu Kroesové i dalších eurokomisařů do byznysu, Komise neudělala pro zpřísnění regulačních pravidel nic.
Analýza●Roman Kormann
Německo se připojilo k zemím, které pracovníky platforem uznávají za zaměstnance
Rafinované lobbistické taktiky ovšem nemohou samy o sobě vysvětlit jak to, že se Uber těšil privilegovanému politickém přístupu k tolika politikům, a jak to, že na ně měl takový vliv. Pochopit to nelze bez toho, aniž bychom si povšimli nadšení určitých kruhů v Evropské unii pro takzvané „inovace“ a technologické „štiky v rybníce“. V platformách jako Uber či Airbnb spatřovali evropští politici skvělé průkopníky „růstu a inovací“ — a ochotně a přednostně se s nimi scházeli.
Je však naléhavě zapotřebí vymanit Evropskou unii z popsaného okouzlení korporacemi. Plná transparentnost lobbingu je přitom nutnou, ale nikoli postačující podmínkou. Potřebujeme také zpřísnění pravidel, která umožňují korporacím volný přístup k politikům, a znemožnit praxi „lítacích dveří“.
A musíme se také začít důkladně zabývat mocí, kterou mají korporace nad obsahem veřejné debaty. Nestane-li se to, nemáme žádnou naději, že se nám podaří zvládnout klimatickou krizi, rostoucí životní náklady či snižující se kvalitu demokracie — které jsou do značné míry způsobené právě korozivním působením finanční síly korporací.
Nakonec nejde o nic jiného než o to, že se Uber snaží vlády ovlivňovat, aby mohl provozovat svůj obchodní model. Jeho ústředním principem je privatizace zisků a socializace nákladů a rizik. Vyhýbají se tak mimo jiné odpovědnosti za práva zaměstnanců.
Pokusy zregulovat tento obchodní model se už objevují. Britský nejvyšší soud vloni rozhodl, že pracovníci Uberu jsou „zaměstnanci“, nikoli „osoby samostatně výdělečně činné“. A Evropský parlament se v nadcházejících měsících bude zabývat návrhy na regulaci práv zaměstnanců. Bylo by dobře, kdyby si politici vzali z Uber Files lekci a vymanili se z vlivu této korporace.
Nic nového pod sluncem? Jen pokud vás neopustila volnotržní mánie
Bohužel se v reakcích na Uber Files objevují také hlasy, že vlastně zase o tak moc nejde, že v dokumentech není nic podstatně nového, že jen ukazují, jak se v bruselské bublině věci obvykle dějí.
Uber sám se ve své reakci distancoval od své minulosti a tvrdí, že „dnes už je úplně jinou firmou“, než jakou byl v období 2013—2017, k němuž se zveřejněné dokumenty vztahují. Vyzývá přitom veřejnost, aby ho „posuzovala podle toho, co udělal v posledních pěti letech a jak se bude chovat v budoucnu“.
Jak se tedy korporace v realitě změnila? Z našeho pohledu nijak podstatně. Do značné míry je tomu tak proto, že korporátní zájmy a politické předáky Evropské unie doposud ve velké míře spojuje totožný politický projekt: „liberalizace jednotného trhu“. Započal v roce 1993 s deklarovaným záměrem neomezeného pohybu zboží a služeb mezi členskými státy Evropské unie, a přehršel evropských politiků se stále domnívá, že je to vlastní základ celého integračního projektu, jenž má všem přinést bohatství a prosperitu.
Realita je jiná. Idea jednotného trhu umožňuje příliš mnoha korporátním strukturám vydávat prosazování vlastních partikulárních zájmů za „odstraňování obchodních bariér“, případně jako „obranu proti jejich zavádění“.
V roce 2019 jsme v Corporate Europe Observatory společně s organizací AK Europe vydali investigaci obsahující závažná zjištění o Uberu, Airbnb a dalších platformách. Poukazovali jsme na to, jak jim jde manické vzývání deregulace jednotného evropského trhu na ruku, neboť jim prostě umožňuje jakékoli smysluplné regulace obcházet.
Korporace jako Uber, Deliveroo, Airbnb a další jim podobné pak fungují prostě tak, že si přivlastňují zisky, zatímco na společnost přenášejí náklady svého podnikání. Z obecného právního hlediska vzato, takovéto korporace nevlastní žádný majetek typu taxíků, restaurací nebo hotelů, a tak se mohou vyhnout dodržování bezpečnostních pravidel, regulacím na ochranu spotřebitelů a dalším opatřením, jež hájí veřejné zájmy.
A protože své zaměstnance obvykle klasifikují jako osoby samostatně výdělečně činné, mohou se vyhnout i závazkům vůči nim. Nemusí jim například zaručit vyplácení minimální mzdy, ani pojištění.
Evropské instituce přitom k platformám přistupovaly doposud mylně jako k vítanému zpestření konkurenčního prostředí. To vysvětluje jinak dosti neuvěřitelný výrok prezidenta Macrona, na nějž poukazují dokumenty Uber Files jako na jeden z terčů lobbingu dotyčné firmy v době, kdy byl ještě francouzským ministrem hospodářství. Tehdy Uberu pomohl uzavřít velmi pochybnou smlouvu. Dnes tvrdí, že by to „zítra udělal znovu“.
Navzdory tomu se po uplynulém týdnu začala nad způsobem podnikání platforem konečně stahovat mračna. Evropská unie projednává nový návrh, který by měl zaměstnancům platforem poskytnout nová práva. Dopady může mít na miliony evropských zaměstnanců, odhady hovoří až o deseti milionech, takže je opravdu zapotřebí připravit ho pořádně.
Uber a jemu podobné korporace se samozřejmě snaží novou legislativu ovlivnit. V reakci na Uber Files už Evropská odborová konfederace požádala, aby se projednávání připravované legislativy pozastavilo do doby, než se lobbistické aktivity Uberu důsledně prošetří, protože má podezření, že projednávaný návrh už nyní nese stopy jeho vlivu.
Všemu tomu navzdory nicméně BusinessEurope, Evropský kulatý stůl průmyslníků a další struktury bruselské korporátní lobby pokračují v obhajobě jednotného trhu. A dále kladou požadavky směřující k jeho prohloubení. Tomu je zapotřebí učinit přítrž.
Čeho je moc, toho je příliš
Druhá podobně scestná představa, která se v reakcích na Uber Files začala objevovat, říká, že lobbing je neškodný, pokud se odehrává aspoň trochu transparentně. Abychom si rozuměli: transparentnost je zásadní. A z Uber Files plyne, že Evropská komise by měla opravdu vysvětlit, zda poskytla úplné a otevřené odpovědi na naše dotazy týkající se vztahu komisařky Kroesové s Uberem.
Právo na informace a transparentnost lobbingu jsou zajisté zásadní složky demokracie. Ale samy o sobě nepostačují.
Musíme nově promyslet moc korporací a jejich vliv na tvorbu veřejného mínění a na politiky. V některých případech se jedná doslova o uchvácení celých oblastí evropské politiky na úkor planety a lidí.
Naskýtají se mnohé cesty, jak politický vliv korporací omezit — mezi nimi například přísné restrikce lobbingu, robustní zákony proti střetu zájmů, zákaz korporátních dotací politickým stranám, abychom uvedli jen tři možnosti. Začněme je uvádět v život a pojďme konečně vymanit politiku ze sevření korporacemi typu Uberu a neoliberálního dogmatu.
Komentář psaný pro Social Europe Journal a Deník Referendum přeložil JAKUB PATOČKA.