Deník Guardian publikoval v minulém týdnu zjištění o rozsáhlých lobbistických aktivitách korporace Uber. Ta je známá především provozem aplikace, jež zprostředkovává přepravní služby. Bezskrupulózní metody korporace zveřejnil lobbista Mark MacGann, který ji v minulosti zastupoval a který nyní deníku Guardian předal tisíce dokumentů.

Pro moji organizaci Corporate Europe Observatory je zvláště lichotivé zjištění, že Uber z nás má strach. V jednom z jeho sto dvaceti tisíc interních dokumentů, o nichž v uplynulém týdnu referovali novináři po celém světě, se píše přímo o nás.

Je to dokument z roku 2015 a citoval z něj deník Le Monde v článku, který slovy redakce ukazuje, jak Uber „porušoval zákony, oblafl policii a regulátory a tajně lobboval u vlád po celém světě“. Šéfové Uberu vyslovují v citovaném dokumentu obavu „z rizika, že organizace jako Corporate Europe Observatory“ vypátrají a zveřejní, jak se Uber snažil získat do svých služeb nizozemskou eurokomisařku Neelie Kroesovou. Měli z nás strach právem.

Ve světle zjištění plynoucích z „Uber Files“ nyní europoslanci požadují kompletní prošetření dnes již nechvalně proslulého případu bývalé nizozemské eurokomisařky Neelie Kroesové, která plynule přešla z práce pro Komisi do práce pro Uber. Souhlasíme s europoslanci a spolu s Aliancí za transparentnost lobbingu a etickou regulaci požadujeme, aby byl Uber vyloučen z registru lobbistů Evropské unie.

Potřebujeme veřejnou regulaci korporátní moci

Evropská komise dlouho přistupovala zcela liknavě k problému „lítacích dveří“ — „revolving door“ je pojem, kterým se označuje problém přecházení vysoce postavených činitelů z veřejných služeb do byznysu a naopak. V tomto procesu je totiž obsažen silný korupční potenciál. Přestože už před rokem 2014 spolu s námi mnozí upozorňovali na rizika obsažená v možném přechodu Kroesové i dalších eurokomisařů do byznysu, Komise neudělala pro zpřísnění regulačních pravidel nic.

Rafinované lobbistické taktiky ovšem nemohou samy o sobě vysvětlit jak to, že se Uber těšil privilegovanému politickém přístupu k tolika politikům, a jak to, že na ně měl takový vliv. Pochopit to nelze bez toho, aniž bychom si povšimli nadšení určitých kruhů v Evropské unii pro takzvané „inovace“ a technologické „štiky v rybníce“. V platformách jako Uber či Airbnb spatřovali evropští politici skvělé průkopníky „růstu a inovací“ — a ochotně a přednostně se s nimi scházeli.