Evropský soudní dvůr v úterý odpoledne zveřejnil rozsudek, který říká, že veřejný přístup do registrů skutečných majitelů firem je v rozporu s právem na soukromí. Přístup do evidencí vychází z evropské směrnice ohledně praní špinavých peněz, podoby přístupu do nich se ovšem v jednotlivých zemích liší.

Projednávaná kauza vznikla na základě žaloby společnosti Sovim sídlící v Lucembursku a fyzické osoby WM. Žaloba rozporovala přístup široké veřejnosti k informacím o skutečných vlastnících společnosti a informaci o vlastnickém vztahu pana WM k jisté realitní společnosti.

Lucemburská evidence skutečných majitelů — jak jí ukládá legislativa — zveřejňuje údaje o majitelích s podílem přesahujícím pětadvacet procent. Na rozdíl od některých jiných poskytuje přístup online všem, bez omezení. Krátce po zveřejnění rozsudku lucemburská vláda přístup na web zablokovala.

Právě Lucembursko je druhou zemí na světě v pořadí podle objemu zahraničního kapitálu, který do ní proudí. Jeho poloha, stabilní prostředí a daňové výhody z něj dělají ráj pro zahraniční investory.

Odborníci zabývající se daňovými ráji Lucembursko pokládají za zemi, kde se lze skrýt — řada investigací ostatně ukázala, že právě v tamějších firmách své majetky skrývají ruští oligarchové, světoví politici či členové organizovaného zločinu. Pravidelně jsme s ní pracovali také v Deníku Referendum — na investigacích realitních společností, investičních fondů či podnikání Daniela Křetínského.

Tlak ze strany Evropské unie i občanských organizací vyústily roku 2018 ve spuštění tamější evidence skutečných majitelů. Evidence — jako řada jiných — nebyla dokonalá. Přesto je současné rozhodnutí soudu novináři i experty považováno za zásadní krok zpět ve snahách o větší transparentnost a odhalování nekalých finančních operací.

O tom, jaké důsledky rozhodnutí může mít, jsme hovořili s Rolandem Pappem — odborníkem mezinárodní organizace Transparency International, který se v evropské kanceláři organizace zabývá nekalými finančními toky.