Ivana Tykač prohrála soudní spor s reportérkou DR Gaby Khazalovou
Redakce DRIvana Tykač, podnikatelka s Airbnb byty, která ve veřejném prostoru vystupuje jako „filantropka“, se domáhala omluvy po reportérce DR Gaby Khazalové za tvrzení související s oceněnou reportáží. Soudy žalobu zamítly.
Městský soud v Praze potvrdil rozsudek svého předchůdce: reportérka Deníku Referendum Gaby Khazalová se nemusí omluvit Ivaně Tykač za výrok o pochybné privatizaci jednoho z pražských bytů, jejž získala její firma. Podnikatelka, která je manželkou fosilního oligarchy Pavla Tykače, tak ani napodruhé neuspěla se svou žalobou na ochranu osobnosti.
Předmětné vyjádření, které již na jaře posuzoval Obvodní soud pro Prahu 5 a nyní také v reakci na odvolání Ivany Tykač Městský soud v Praze, padlo v loňském rozhovoru pro server DVTV. Reportérka v něm hovořila o tématu krize bydlení a představovala výsledky mezinárodního investigativního projektu Města v pronájmu, v rámci něhož mapovala vlastnickou strukturu pražských bytů. Projekt byl oceněn Evropskou novinářskou cenou, kterou Deník Referendum získal jako doposud jediné české médium.
Jeden z článků Gaby Khazalové se věnoval právě také nemovitostem vlastněných firmami, jejichž stopy vedou k manželům Ivaně a Pavlovi Tykačovým, a podezřelým okolnostem, za nichž firma Ivany Tykač získala dva privatizované byty na Praze 1. Za článek Skryté impérium manželů Tykačových byla Gaby Khazalová letos také nominována na Českou novinářskou cenu v kategorii nejlepší analyticko-investigativní příspěvek.
Článek „Skryté impérium manželů Tykačových“ mapuje okolnosti, za nichž firmy Ivany Tykač, která je známá svým airbnb podnikáním, získaly v roce 2012 dva původně městské byty v pražské Opletalově ulici. V obou případech bylo využito nastrčených „bílých koňů“, kteří se přihlásili do otevřeného nabídkového řízení, aby záhy nemovitost přeprodali firmě Ivany Tykač.
Kvůli prvnímu z případů, který Khazalová popisovala mimo jiné v rozhovoru pro DVTV, dokonce běžela dvě trestní řízení s představiteli městské části týkající se nehospodárného nakládání s majetkem. V jednom z nich již (až v době po publikaci článku) padl rozsudek. Zastupitel městské části Praha 1 Zdeněk Barták v něm byl shledán vinným z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Schválil totiž prodej bytů v atraktivních lokalitách centra města, a to „bez stanovení minimální prodejní ceny a bez jakékoliv inzerce na běžně známých a širokou veřejností“. A mezi nimi i právě onen v Opletalově ulici.
Předmětný byt v rámci privatizace koupila od městské části jistá Karolína Čelikovská přibližně za 7,1 milionu korun. Ta jej ještě před provedením vkladu do katastru nemovitostí prodala Adamu Zlámalovi, advokátovi jedné ze společností Ivany Tykač za 9,7 milionu korun. Adam Zlámal následně za půl roku prodal za 10,2 milionu korun byt společnosti Property & Invest Praha, která patří Ivaně Tykač.
A co více, zastupitelstvo původně schválilo prodej onoho bytu za částku takřka 19 milionů, tedy za nejvyšší nabídku, která byla podána. „Shodou okolností“ ji podala Olga Grillová, dcera Ivany Tykač. Druhou nejvyšší nabídku podala Tereza Svobodová – osoba figurující v jedné z firem Ivany Tykač, která se přihlásila také do dalšího nabídkového řízení. V něm – tentokrát s nejvyšší nabídkou – uspěla a pouhý měsíc po podpisu smlouvy s městem byt opět prodala další firmě Ivany Tykač.
Ivana Tykač se žalobou domáhala stažení rozhovoru v DVTV a omluvy za výrok Gaby Khazalové, že se „obohatila na městské části“. Již soud prvního stupně konstatoval, že tvrzení je kritikou s pravdivým základem, a to poté, co prozkoumal předložené důkazy jako zápisy jednání zastupitelstva či kupní smlouvy.
Odvolací soud se s jeho závěrem ztotožnil a v rozsudku sám uvádí: „předmětný byt, který měla původně MČ Praha 1 prodat za částku 18 949 000 Kč, se z nevyjasněných důvodů nakonec dostal do rukou společnosti vlastněné žalobkyní za cenu o zhruba 8,5 mil. Kč nižší; to lze zajisté považovat za určité obohacení. MČ Praha 1 totiž oproti předpokladu na privatizaci bytu utržila výrazně méně, než kolik z předchozího vývoje mohla předpokládat; tato situace přitom ve výsledku byla ku prospěchu právě společnosti vlastněné žalobkyní.“
Ztotožnil se také s názorem svého předchůdce, že otázka privatizace veřejného majetku je předmětem veřejného zájmu, a taktéž sama Ivana Tykač je osobou veřejného zájmu. „Žalobkyně svou charitativní činností vstupuje do veřejného prostoru, čerpá z ní určitý společenský kredit; z tohoto důvodu musí být připravena i na větší mediální zájem o svou osobu,“ uvádí se v rozsudku.
Rozsudek je pravomocný, lze však proti němu ještě podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Deník Referendum žalobu pokládá za ukázkový příklad takzvaných SLAPP (zkratka je akronymem z anglického Strategic lawsuits against public participation, tedy Strategické žaloby proti účasti veřejnosti, pozn. red.). Ty mají sloužit k tomu, aby novinářům či občanským organizacím zvýšily náklady jejich práce a odradily je od další kritiky pochybného chování bohatých a mocných osob či korporací.
„Tyto žaloby často slouží jako prostředek zastrašení novinářů, aby mlčeli nebo omezili svou investigativní práci. Zastupováním novinářů v těchto případech pomáháme ochránit svobodu tisku a právo občanů na informace. Vždy nás těší, když se můžeme s požadavkem klienta ztotožnit i jako advokáti. A považujeme za důležité se zasadit o práva klienta zejména tehdy, je-li klient tou hospodářsky slabší stranou,“ uvedli Kristýna Novosadová a Antonín Továrek, advokáti zastupující žalovanou reportérku v soudním sporu.
Zastrašujícím žalobám čelí stále více reportérů po celé Evropě. V reakci na to letos v létě podpořil Evropský parlament směrnici, která má za cíl k ochraně novinářů před strategickými žalobami přispět.