↗

Řízení se táhne od podzimu 2017. Nyní poputuje k Ústavnímu soudu. Foto Jakub Patočka

Rok a čtyři měsíce čekali autoři investigativní knihy Žlutý baron, která objasňuje provázanost podnikání a politického působení Andreje Babiše, na výsledek kasační stížnosti podané k Nejvyššímu správnímu soudu. V pondělí doručené usnesení dává stížnosti autorů, jimiž jsou redaktoři Deníku Referendum Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá, za pravdu.

Nejvyšší správní soud přerušuje řízení, v němž byl spolek autorů Svoboda projevu na podnět členky hnutí ANO pokutován Úřadem pro dohled a kontrolu nad hospodařením politických stran a hnutí. Dále Nejvyšší správní soud předkládá Ústavnímu soudu návrh na úpravu zákona o volbách do parlamentu České republiky, konkrétně na zrušení odstavce dva paragrafu 16 a odstavce jedna paragrafu 16h, které zavádějí a upravují takzvaný institut registrované třetí osoby ve volební kampani.

Institut registrované třetí osoby se do návrhu zákona dostal na základě lobbingu Rekonstrukce státu s cílem zamezit obcházení finančního stropu pro předvolební kampaně. Byl jednou z problematických stránek iniciativy, na jejíž možné nepříznivé vedlejší účinky už tehdy mnozí marně upozorňovali.

Autoři usnesení soudu vítají. „Máme obzvláště velkou radost z toho, že Nejvyšší správní soud navrhuje úpravu volebního zákona. O sporných paragrafech po celou dobu řízení tvrdíme, že mohou sloužit jako nástroj cenzury novinářů. Mohou ale omezovat taky kteréhokoliv občana této země, jenž by chtěl před volbami vyslovit veřejně názor na politiky. Je to jednoznačné omezování svobody projevu a vítáme, že to tak vidí i Nejvyšší správní soud,“ komentovala verdikt reportérka DR Zuzana Vlasatá.

Řízení s autory knihy Jakubem Patočkou a Zuzanou Vlasatou zahájil Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí na podzim 2017. Úřad dospěl k názoru, že na základě zmíněných paragrafů volebního zákona, nyní napadaných Nejvyšším správním soudem, se měli autoři, respektive jejich spolek Svoboda projevu, u úřadu registrovat jako takzvaná třetí osoba.

Jako hlavní důkaz Úřad předložil inzeráty v regionálních denících Vltava Labe Press, které zvaly na besedy s občany nad knihou Žlutý baron a projekce s ní souvisejícího filmu Selský rozum. Druhým důkazem pak bylo dvaadvacet plakátů vylepených firmou Rengl, které zvaly na besedu v rámci turné Žlutého barona v Českých Budějovicích.

Propagaci novinářské práce jejími autory tedy Úřad vyhodnotil jako volební kampaň. Autoři to označili za šikanu a stigmatizaci nezávislé novinářské práce. Knihu systematicky za „kampaň“ ve snaze znevěrohodnit její zjištění označoval i Andrej Babiš.

Úřad udělil autorům Žlutého barona na podzim 2017 pokutu ve výši sedmadvacet tisíc korun. Tu ale uhradil v rámci vyjádření své podpory autorům knihy český Nadační fond pro podporu nezávislé žurnalistiky, který také zveřejnil na podporu autorů prohlášení.

Ředitel fondu Josef Šlerka v něm mimo jiné napsal: „To, že někdo vystupuje proti kandidátovi na poslance či proti kandidující straně nebo seskupení, v tomto případě Andreji Babišovi, automaticky neznamená, že se jedná o volební kampaň.“ Za autory knihy se v jejich sporu s úřadem postavily také české novinářské organizace Syndikát novinářů a Český výbor Mezinárodního tiskového institutu, který Nejvyššímu správnímu soudu zaslal přímluvu.

NSS: Jedná se o zásah do svobody projevu těch, kdo chtějí jen vyjádřit názor

Autoři Žlutého barona proti rozhodnutí Úřadu podali v zastoupení advokátem Antonínem Továrkem žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Po roce a půl čekání se 29. března 2019 dočkali rozsudku, kdy krajský soud žalobu zamítl. Soudce Petr Sedlák přitom ale v ústním zdůvodnění rozsudku na místě uvedl, že se prakticky bez výhrad ztotožňuje s argumentací žalující strany. Uvedl také, že nepovažuje žalobce za subjekt, který by zákon porušil úmyslně.

Zástupce Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí Tomáš Hudeček pak před soudem doslova řekl, že autoři byli „povinni strpět omezení svobody slova“ uložené volebním zákonem. Právě tuto část argumentace označili autoři Žlutého barona u krajského soudu za doslova skandální.

↗

Záměr podat kasační stížnost ohlásili autoři Žlutého barona spolu se svým právním zástupcem Antonínem Továrkem ihned po obeznámení se s rozsudkem Krajského soudu v Brně. Foto Antonín Továrek

„Je absurdní, aby novináři měli mít za jakýchkoli okolností omezenu svobodu slova čímkoli jiným nežli pravdivostí svých zjištění. Pokud výsledky novinářské práce odpovídají skutečnosti, v demokratické společnosti nesmí být jejich šíření za žádných okolností kladeny jakékoli meze. Je to součást definice svobodné a demokratické společnosti,“ uvedl tehdy k rozsudku šéfredaktor DR Jakub Patočka.

Nejvyšší správní soud nyní ve svém usnesení nad kasační stížností autorů Žlutého barona argumentuje podobně. V svém usnesení píše, že „Povinnost třetích osob registrovat se pro účely vedení kampaně ve volbách do Parlamentu České republiky (jejíž nesplnění je sankcionováno jako přestupek) lze považovat za omezení, respektive zásah do svobody projevu, neboť výkon tohoto práva podmiňuje splněním určitých podmínek a formalit.“

Tuto tezi dále rozvádí: „Ačkoli povinná registrace třetích osob pro účely vedení volební kampaně (a na ni navázané povinnosti spojené s pravidly pro financování volební kampaně) sleduje legitimní cíl, nejde o přiměřené omezení svobody projevu těch, kteří chtějí v předvolebním období vyjádřit svůj názor na kandidující subjekty či jejich volební program.“

Nejvyšší správní soud považuje za problematický už sám princip registrace pro realizaci svobody projevu. Proto vyvozuje, že diskutované paragrafy volebního zákona jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. „Shrnuto a podtrženo, jakkoli registrace k výkonu svobody projevu není ještě povolení, svými důsledky se mu blíží, což lze charakterizovat jako porušení svobody (politického) projevu, která je nezbytná pro existenci demokratického právního státu,“ uvádí soud ve své argumentaci.

Odlišné stanovisko k usnesení volebního senátu Nejvyššího správního soud zaujal soudce Petr Mikeš. „Nevím, jaké prostředky by měl Úřad použít, aby zjistil způsob financování formálně nezávislé třetí osoby, vůči které by zrušením institutu registrované třetí osoby neměl naprosto žádné pravomoci. Obcházení limitu by pak bylo reálně zcela nekontrolovatelné,“ vysvětluje. I on ale píše, že „z převážné části souhlasí se závěry volebního senátu“.

Šéfredaktor DR Jakub Patočka k usnesení Nejvyššího správního soudu uvedl: „Je to velký den pro svobodu slova v České republice. Na jedné straně mám radost z kvality rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na druhé straně jsem přesvědčen, že bychom na ochranu svobodné novinářské profese či obecněji základních lidských práv neměli potřebovat Nejvyšší správní soud. Nebýt alibismu nižších instancí nikdy by evidentně absurdní verdikt ani nemohl padnout. Snaha znemožnit obcházení finančních limitů na volební kampaň je legitimní, ale stát si to nemůže usnadňovat tím, že nebude mezi případy rozlišovat a omezí svobodu slova paušálně všem.“

Věcí se nyní bude zabývat Ústavní soud. „Pokud se s argumentací Nejvyššího správního soudu ztotožní a protiústavní ustanovení volebního zákona zruší, umožní tím Nejvyššímu správnímu soudu zrušit napadané rozhodnutí Úřadu a s ním spojený postih za propagaci knihy Žlutý baron. Opačné rozhodnutí Ústavního soudu ani nechci domýšlet.“ uzavřel Antonín Továrek, advokát zastupující redaktory DR.

Kniha Žlutý baron poprvé v českém prostředí uceleně prokázala, že Andrej Babiš nevstupoval do politiky s cílem napravovat zdejší politickou kulturu, jak tvrdil, nýbrž ochránit své podnikatelské zájmy. V roce 2017 se stala jednou z nejprodávanějších nebeletristických knih v České republice. Celkem se jí prodalo bezmála pětadvacet tisíc výtisků. Na jejím základě vznikl také dokumentární film Selský rozum, režírovaný Vítem Janečkem a Zuzanou Piussi a koprodukovaný Českou televizí.