↗

Božena Rajmanová měla právo v článku tvrdit, že její nadřízený vyváděl peníze do soukromé firmy. Foto Saša Uhlová

Deník Referendum zvítězil v dalším soudním sporu, v němž byl žalován pro údajný zásah do práva na ochranu osobnosti. Nemusí se tak omluvit za tvrzení v článku o whistleblowerce Boženě Rajmanové z roku 2016, který popisoval podezřelé praktiky ve státní příspěvkové organizaci Český metrologický institut. Proti nynějšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu již není možné podat opravný prostředek.

Předmětný článek „Případ whistleblowerky: Říkali jí, že si zahrává s ohněm. Nevzdala to“ napsala reportérka DR Gaby Khazalová a pojednával o případu Boženy Rajmanové, bývalé zaměstnankyně Českého metrologického institutu, kterou propustili v rámci reorganizace poté, co upozorňovala na nehospodárné nakládání s majetkem ze strany svého nadřízeného, Jiřího Šuráně. 

Právě tehdejší vedoucí Institutu ionizujícího záření, který spadal pod Český metrologický institut, podal na Deník Referendum i Boženu Rajmanovou žalobu za její výrok: „V roce 2011 nastoupil do vedení Inspektorátu ionizujícího záření inženýr Šuráň. Protože jsem měla jako sekretářka na starosti všechny doklady, hned jsem si všimla, že začal vyvádět peníze do soukromé firmy.“ Šuráň požadoval omluvu a peněžité odškodné za zásah do osobnostních práv.

Obecní soud pro Prahu 10 mu vyhověl. Deníku Referendum v roce 2018 uložil uveřejnit omluvu a oběma žalovaným uhradit po sto tisíci korunách. Všechny strany se odvolaly a věc přešla k Městskému soudu v Praze. Ten rozsudek prvoinstančního soudu zamítl ve všech bodech a uložil žalobci uhradit náklady řízení — advokátům Vítězslavu Dohnalovi zastupujícímu Deník Referendum a Václavu Láskovi, který hájil Boženu Rajmanovou.

„Soud prvního stupně nesprávně zúžil smysl předmětného výroku, pokud mu přiřkl výhradně trestněprávní význam. Již samotný pojem ‚vyvádění peněz‘ nemusí v obecné mluvě vždy odkazovat na trestnou činnost, avšak také toliko na různé neférové nebo nehospodárné jednání, například i na tzv. outsourcing u státních organizací, tedy svěřování některých jejich činností soukromým subjektům za úplatu, což nemusí být vždy výhodné,“ píše se v rozsudku Městského soudu. 

Soud prvního stupně měl podle něj zkoumat, zda je citace Boženy Rajmanové o „vyvádění peněz“ pravdivá — ve smyslu, zda se její nadřízený skutečně dopustil jednání, které bylo pro společnost nehospodárné. Na základě dokumentů — závěry interního auditu a nahrávky ze schůzí zaměstnanců — Městský soud dospěl ke stejnému závěru jako reportérka DR: výrok pravdivý je a lze jej ověřit.

Dále také rozsudek upozorňuje na to, že Jiří Šuráň byl v dané době ředitelem instituce spadající pod Český metrologický institut, tedy organizace, která nakládá se státními prostředky. Je proto osobou veřejného zájmu, a jeho záležitosti mohou být veřejně kritizovány. „Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných,“ cituje rozsudek z judikátu Ústavního soudu.

Argumentaci Městského soudu nyní stvrdil také Nejvyšší soud, k němuž podal Jiří Šuráň dovolání. Spor je dle něj příkladem střetu práva na informace s právem na ochranu osobnosti. „Je přitom rozhodné, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě,“ uvádí Nejvyšší soud s tím, že odvolací soud přesvědčivě prokázal pravdivost citace. 

Článek dále podle usnesení neporušil zásadu presumpce neviny, jak argumentoval žalobce. Pojem „vyvádění peněz“ totiž nemá v kontextu článku trestně právní rovinu. Jak si soud všímá, autorka navíc v článku uvedla, že Božena Rajmanová sama podala trestní oznámení, které ovšem bylo odloženo.

Malé vítězství pro Boženu Rajmanovou

„Boženu Rajmanovou jsem od počátku považovala za odvážnou a čestnou ženu. Z dokumentů, které jsem měla k dispozici, jednoznačně vyplývalo, že její výtky se zakládaly na pravdě. Jsem proto ráda, že jsme se za její tvrzení postavili také u soudu,“ komentovala verdikt reportérka Gaby Khazalová.

Článek popisující její příběh měl za cíl upozornit na problémy, kterým čelí všichni, kdo se ve jménu spravedlnosti odváží postavit institucím, v nichž pracují: „Několikaleté šikanování — od urážlivých e-mailů, přes vyhrožování po telefonu až po sledování kamerovým systémem na pracovišti — vyústilo ve výpověď, postavenou na chatrné zámince. Její příběh ukazuje, že jakmile jednou ‚zahvízdáte na píšťalku‘, není cesty zpět.“

Snaha Boženy Rajmanové skončila výpovědí, bylo jí šestapadesát let. S pomocí advokáta Václava Lásky se tehdy obrátila na soud, avšak nyní už víme, že neuspěla. „Ubránili jsme žalobu na ochranu osobnosti, ale žalobu na neplatnost výpovědi jsme nakonec prohráli. Mrzí mě to velmi. Byl to případ, kde bylo nakročeno k tomu prolomit nepříznivou judikaturu pro zaměstnance v této problematice,“ uvedl Láska. 

Ze soudního řízení podle něj vyplynulo, že zaměstnavatel má zkrátka právo se zaměstnance, který se mu znelíbil, zbavit. Stačí, když udělá formálně správně reorganizaci.

Soudní spory jako nástroj šikany médií

Případ je pro Deník Referendum za jeho desetiletou historii čtvrtým ukončeným a třetím jednoznačně vítězným sporem na ochranu osobnosti či pro poškození dobrého jména instituce. Své spory s Deníkem Referendum prohrál potravinářský magnát Ladislav Varmuža i firma Marbes, která vydělává na dodávkách softwaru pro veřejnou správu. 

Spor s uhlobaronem Pavlem Tykačem byl nakonec uzavřen smírným urovnáním. Redakce si ovšem tehdy předsevzala důkladný portrét Pavla Tykače.

Soudní spory vyvolala i publikace reportážní knihy Žlutý baron. Trestní oznámení, které na autory knihy, redaktory Jakuba Patočku a Zuzanu Vlasatou, podaly Vodňanské drůbežárny z holdingu Agrofert Andreje Babiše kvůli reportáži o otřesných pracovních podmínkách, jež tam panují, Policie České republika odložila pro jeho zjevnou bezpředmětnost. 

A vítězstvím před nedávnem skončil i dlouho se vlekoucí spor, který Deník Referendum vedl s Úřadem pro dohled nad financováním politických stran za právo novinářů propagovat svou práci, aniž by ji byli nuceni přihlašovat jako součást volební kampaně. Nejvyšší správní soud se v precedentním verdiktu plně ztotožnil s argumentací DR, že svobodu slova není možné takto omezovat.

„Ve světě se pro podobné žaloby ujal termín SLAPP — Strategic Lawsuits Against Public Participation neboli Strategické žaloby proti účasti veřejnosti. Korporace či v našem případě i oligarchové či různí šikulové svých prostředků využívají k potlačování a očerňování kritiků. Právě proto, ač nejsme velké a už vůbec ne bohaté noviny, pro mě bylo vždy otázkou základní profesní cti stát za publikovaným obsahem i našimi redaktory třebas i soudu. Bez odhodlání trvat na publikované pravdě a bránit tak prostor svobody slova by novinářská práce neměla smysl,“ uvedl k verdiktu šéfredaktor DR Jakub Patočka.