Obtěžování a šikanu v práci nelze tolerovat — a už vůbec ne v evropských institucích
Mikuláš PeksaŠikana na pracovišti se nevyhýbá ani orgánům Evropské unie. Případ Jacka Krawczyka ukazuje, že vedle ochrany poškozovaných je nutné usilovat také o snazší postihování viníků. Jde o jasný veřejný zájem.
Píše se rok 2000 a Robert McCoy, zaměstnanec Evropského výboru regionů, najde důkazy o systematických podvodech a zpronevěře uvnitř instituce. Jakožto finanční auditor udělá to, co má v popisu práce — důkazy odnese svým nadřízeným a doporučí, aby byla celá věc předána úřadu, který v EU vyšetřuje podvody. Namísto toho následují měsíce ostrakizace a šikany, kvůli které Robert přijde o práci a skončí na tři měsíce v péči lékařů. Jeho tvrzení později potvrdí několik nezávislých vyšetřování. V roce 2020 stále čeká na očištění svého jména a omluvu od instituce, která ho nedokázala ochránit.
Děsivé je, že o dvacet let později stále nemůžeme zaručit, že by to v evropských institucích vypadalo jinak. Jsem členem Výboru pro rozpočtovou kontrolu v Evropském parlamentu, kde dohlížíme na to, aby peníze z EU končily tam, kde mají. Hlídáme také to, že řádně fungují evropské instituce, které nezanedbatelnou část společných peněz z rozpočtu utrácejí. Mojí prioritou je ochrana whistleblowerů a těch, kdo se při práci pro evropské instituce setkali s obtěžováním nebo šikanou ze strany zaměstnavatele.
V posledních měsících jsme se setkali s dalším závažným případem, který ten McCoyův v mnohém připomíná. Společným znakem je, že poškozené zaměstnance nepodpořilo vedení evropské instituce, pro kterou pracovali. EU je zaměstnavatel jako každý jiný, a tak se tyto problémy jednou za čas bohužel nevyhnou ani jí.
Šikana a obtěžování v práci bývají důsledkem lidského selhání. Pokud má ale zaměstnavatel správně nastavený systém pro řešení takových případů, lze i tyto náročné a stresující anomálie řešit. Transparentně a s ohledem na oběti. Evropské instituce by měly jít příkladem — v dobrém managementu, správném zacházení se zaměstnanci, zodpovědně nastavených interních pravidlech a jejich dodržování.
Případ EHSV
Evropský hospodářský a sociální výbor (dále EHSV) je poradní orgán, který zastupuje organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů při vyjednávání evropských zákonů. Jeden ze tří předsedů výboru, Jacek Krawczyk, byl během svého sedmiletého působení třinácti osobami (!) obviněn z psychologického obtěžování a jinak nepřístojného chování. Úřad pro boj proti podvodům OLAF provedl vyšetřování a Krawczykovo provinění potvrdil. Na základě závěrů šetření zahájily belgické úřady trestní stíhání.
Krawczyk, který ve výboru zastupoval zájmy zaměstnavatelů, stáhnul svou kandidaturu na příštího prezidenta instituce (dosud byl favoritem) a zároveň byl vedením vyzván k rezignaci na pozici ředitele. Výbor však neopustil a letos v září se po půlroční „nemocenské“ k velkému překvapení v plné síle vrátil. Proč? Postavila se za něj polská vláda, s níž má nadstandardní vztahy.
Polská strana odmítla závěry kontrolních řízení a Krawczyka opět nominovala mezi členy výboru, a to na dalších pět let! Tuto nominaci na konci října schválili zástupci členských států na Evropské radě, a Krawczyk si tak své místo v instituci udržel. Připomínám — navzdory probíhajícímu trestnímu stíhání a doporučením OLAFu, Evropské komise i Evropského parlamentu.