↗

Nová evropská legislativa whistleblowery chrání před propuštěním, zastrašováním nebo jinými formami odvety. Nezapomíná ani na ty, kdo oznamovateli pomáhají — například kolegy nebo příbuzné. Členské státy také nově musí zajistit, aby oznamovatelé měli zdarma přístup k právní podpoře. V průběhu soudního řízení navíc mohou žádat o finanční a psychologickou pomoc. Ilustrace Professor Junior, flickr.com

Píše se rok 2000 a Robert McCoy, zaměstnanec Evropského výboru regionů, najde důkazy o systematických podvodech a zpronevěře uvnitř instituce. Jakožto finanční auditor udělá to, co má v popisu práce — důkazy odnese svým nadřízeným a doporučí, aby byla celá věc předána úřadu, který v EU vyšetřuje podvody. Namísto toho následují měsíce ostrakizace a šikany, kvůli které Robert přijde o práci a skončí na tři měsíce v péči lékařů. Jeho tvrzení později potvrdí několik nezávislých vyšetřování. V roce 2020 stále čeká na očištění svého jména a omluvu od instituce, která ho nedokázala ochránit.

Děsivé je, že o dvacet let později stále nemůžeme zaručit, že by to v evropských institucích vypadalo jinak. Jsem členem Výboru pro rozpočtovou kontrolu v Evropském parlamentu, kde dohlížíme na to, aby peníze z EU končily tam, kde mají. Hlídáme také to, že řádně fungují evropské instituce, které nezanedbatelnou část společných peněz z rozpočtu utrácejí. Mojí prioritou je ochrana whistleblowerů a těch, kdo se při práci pro evropské instituce setkali s obtěžováním nebo šikanou ze strany zaměstnavatele.

V posledních měsících jsme se setkali s dalším závažným případem, který ten McCoyův v mnohém připomíná. Společným znakem je, že poškozené zaměstnance nepodpořilo vedení evropské instituce, pro kterou pracovali. EU je zaměstnavatel jako každý jiný, a tak se tyto problémy jednou za čas bohužel nevyhnou ani jí.

Šikana a obtěžování v práci bývají důsledkem lidského selhání. Pokud má ale zaměstnavatel správně nastavený systém pro řešení takových případů, lze i tyto náročné a stresující anomálie řešit.⁠ Transparentně a s ohledem na oběti. Evropské instituce by měly jít příkladem —⁠ v dobrém managementu, správném zacházení se zaměstnanci, zodpovědně nastavených interních pravidlech a jejich dodržování.

Případ EHSV

Evropský hospodářský a sociální výbor (dále EHSV) je poradní orgán, který zastupuje organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů při vyjednávání evropských zákonů. Jeden ze tří předsedů výboru, Jacek Krawczyk, byl během svého sedmiletého působení třinácti osobami (!) obviněn z psychologického obtěžování a jinak nepřístojného chování. Úřad pro boj proti podvodům OLAF provedl vyšetřování a Krawczykovo provinění potvrdil. Na základě závěrů šetření zahájily belgické úřady trestní stíhání.

Krawczyk, který ve výboru zastupoval zájmy zaměstnavatelů, stáhnul svou kandidaturu na příštího prezidenta instituce (dosud byl favoritem) a zároveň byl vedením vyzván k rezignaci na pozici ředitele. Výbor však neopustil a letos v září se po půlroční „nemocenské“ k velkému překvapení v plné síle vrátil. Proč? Postavila se za něj polská vláda, s níž má nadstandardní vztahy.

Polská strana odmítla závěry kontrolních řízení a Krawczyka opět nominovala mezi členy výboru, a to na dalších pět let! Tuto nominaci na konci října schválili zástupci členských států na Evropské radě, a Krawczyk si tak své místo v instituci udržel. Připomínám — navzdory probíhajícímu trestnímu stíhání a doporučením OLAFu, Evropské komise i Evropského parlamentu.

↗

Jacek Krawczyk, jeden ze tří předsedů Evropského hospodářského a sociálního výboru, byl usvědčen z obtěžování. Ve funkci však zůstal. Postavila se totiž za něj polská vláda. Foto FB Jacek Krawczyk

Krawczykovo znovujmenování je v první řadě výsměch obětem jeho chování, které mě napřímo kontaktovaly a stěžovaly si na to, že jejich nadřízení stížnosti od začátku nebrali vážně. Zahájení vyšetřování si poškození museli vydupat a nebyli vedením osloveni ani poté, co byla šikana ze strany Krawczyka prokázána OLAFem. Nebyla jim také poskytnuta potřebná psychologická péče a právní ochrana. Narozdíl od Krawczyka navíc dosud nemohou pokračovat v práci na svých předchozích pozicích. To, že Krawczyk znovu sedí ve výboru, i když už jen jako řadový člen, je zkrátka obrovské instituční, politické i manažerské selhání.

Problematické je i to, že výbor celou situaci řešil za zavřenými dveřmi a o skutečném chaosu v instituci jsme se dozvídali hlavně z uniklých emailů a interní komunikace. Měl jsem vážné pochybnosti o opatřeních přijatých k nápravě i schopnosti výboru řešit potenciální problémy v budoucnu. Naštěstí se nám povedlo přesvědčit Parlament, aby na základě této kauzy odmítl výboru schválit účetní závěrku, což pro něj znamená určitou ztrátu nezávislosti. Dostává se pod přímou správu Evropské komise, musí respektovat přísné akční plány a provést reformu interních pravidel.

Vedení evropských institucí nesmí tolerovat ani krýt obtěžování a šikanu jakéhokoliv typu. EHSV sice chystá interní pravidla týkající se šikany na pracovišti zpřísnit, bez schopného managementu, odhodlaného tyto problémy řešit, to ale bude k ničemu.

Nová legislativa

Právě obrovský rozdíl mezi pravidly a jejich provozem pokládá dnes sedmdesátiletý Robert McCoy, whistleblower z úvodu tohoto článku, za jeden z hlavních důvodů, proč si bezprostředně po svém oznámení prožil v práci takové peklo. Upřímně říká, že kdyby byl matka samoživitelka a našel tehdy podobnou nesrovnalost, kvůli svým dětem by radši mlčel. Za svou odvahu zaplatil dvěma dekádami soudních sporů, zatímco sledoval, jak ti, kdo ho šikanovali, na manažerských pozicích stoupají.

Potřebujeme dosáhnout takové organizační kultury, ve které se oznámení nepravostí ve veřejném zájmu nebude muset nikdo bát. Evropská rada by nyní měla odvolat nominaci Krawczyka a EHSV musí své personální potíže začít řešit transparentně, s ohledem na oběti a hlavně provést systémovou změnu svého personálního fungování tak, abychom podobným průšvihům předešli v budoucnosti.

Unie naštěstí nesedí s rukama v klíně. V roce 2019 schválila směrnici na ochranu whistleblowerů, kterou si vymohl evropský parlament. Před přijetím této legislativy, která začne platit příští rok, mělo komplexní zákony na ochranu oznamovatelů jen deset členských států EU. Podle nových pravidel mohou whistlebloweři informace oznámit interně příslušným vnitrostátním orgánům nebo přímo orgánům Evropské unie. Zákon také whistleblowery chrání před propuštěním, zastrašováním nebo jinými formami odvety a nezapomíná ani na ty, kdo oznamovateli pomáhají — například kolegy nebo příbuzné. Členské státy také nově musí zajistit, aby oznamovatelé měli zdarma přístup k právní podpoře. V průběhu soudního řízení navíc mohou žádat o finanční a psychologickou pomoc.