„U příležitosti Světového dne svobody tisku děkuji mnoha novinářům, kteří bojují za pravdu. Vždy budeme stát na jejich straně proti všem formám cenzury a vnucování jednotné myšlenky,“ nechala se letos v květnu slyšet Giorgia Meloniová, která se posléze stala na podzim italskou premiérkou. Její slova nicméně stojí ve značném kontrastu s tím, jak se postavila vůči některým hlasům, které ji kritizovaly.

Meloniová se totiž nezdráhala hrozit svým kritikům žalobou a v několika případech dokonce vede soudní spory s italskými novináři, které žalovala za pomluvu. Největší pozdvižení vzbudila její žaloba známého italského autora Roberta Saviana. Ten vešel do širšího povědomí i v České republice, mimo jiné díky své knize Gomora, v níž popisuje, jak infiltroval italskou mafii.

Italská premiérka už v říjnu minulého roku za pomluvu žalovala i redaktory italského liberálního deníku Domani, šéfredaktora Stefana Feltriho a jeho zástupce, investigativního novináře Emiliana Fittipaldiho. Novinářů se přitom zastala i prestižní novinářská organizace Mezinárodní tiskový institut, která požaduje, aby premiérka od žaloby upustila.

S Emilianem Fittipaldim jsme hovořili o tom, proč ho Meloniová zažalovala, o tom, jaké strategie používají italští politici, korporace a organizovaný zločin, aby nepohodlné investigativní novináře udrželi na uzdě, nebo o tom, jak by šlo lépe chránit novináře v zemi, v níž byla v posledních letech téměř dvěma stům novinářů přidělena nějaká forma policejní ochrany.

Vaše noviny čelí žalobě premiérky Giorgia Meloniové. Co jste o ní napsali, že takto zareagovala? A co je předmětem té žaloby?

Napsal jsem článek o tom, jak státní prokurátoři vyslýchali Domenica Arcuriho, bývalého mimořádného komisaře italské vlády pro boj s covidem. Byl totiž obviněn ze závažných zločinů. Arcuri během své výpovědi zmínil jména některých politiků, kteří na něj údajně naléhali, aby objednával roušky a další zdravotnický materiál od specifických dodavatelů.

Krom jiných politiků Arcuri zmínil právě i Meloniovou, která mu prý zavolala a optávala se, co by měl jistý podnikatel udělat pro to, pokud by chtěl své zboží dodávat státu. Tak jsem napsal, že podle Arcuriho Meloniová doporučila dodavatele. A podle ní je to slovo „doporučila“ pomlouvačné. Prokurátoři jí dali za pravdu, požadovali − a dosáhli toho −, že jsem trestně stíhán.

Tehdy jsem ale nenapsal — protože jsem se to dozvěděl až později —, že ten podnikatel, kvůli němuž měla Meloniová volat Arcuriovi, je její přítel a bývalý kandidát do Evropského parlamentu za její post-fašistickou stranu Bratři Itálie. Tehdy ještě nebyl zvolen. Letos v září ale o mandát usiloval znovu a stal se italským poslancem.

Jak na tu žalobu reagovala veřejnost? Setkali jste se s podporou? Nebo naopak žaloba zmobilizovala veřejné mínění proti vám?