↗

„Když se v rozhovoru pro televizní zprávy Ignazia La Russy zeptali, co na bratrovo hajlování říká, nejdříve se to pokusil odbýt žertem. Pak ale vážně dodal, že bratr hajlovat musel, protože věděl, že by si to jeho švagr přál.“ Foto Andreas Solaro, AFP

Předseda Senátu Italské republiky Ignazio La Russa se minulý pátek nechal slyšet, že v den italského Svátku osvobození od fašismu navštíví koncentrační tábor v Terezíně a položí věnec v Praze u Palachova pomníku na Václavském náměstí. Není to dobrá zpráva, protože tato italská státní návštěva má za sebou víc než půlstoletí aktivní politiky na krajní pravici inspirované Mussoliniho režimem.

Nejedná se přitom jen o nějaké výstřednosti z mladí, jak prozrazuje jeho výrok, rovněž z minulého pátku, podle nějž v italské ústavě není žádná zmínka o antifašismu — což samozřejmě není pravda. Ústava kromě toho, že je protkána hodnotami demokracie, humanismu a obrany slabších, vysloveně zakazuje obnovu fašistické strany v jakékoli podobě.

Výčet nikoli pouze „kontroverzních“, nýbrž naprosto jednoznačných výroků a počinů by mohl pokračovat… A v následujících odstavcích také pokračovat bude, protože obyvatelé České republiky mají právo vědět, kdo k nim přijíždí na návštěvu.

Pokud jsme se už zmínili o mládí hosta z Itálie, je na místě připomenout, že už na začátku sedmdesátých let minulého století byl Ignazio La Russa vůdčí postavou mládežnického hnutí nedemokratické pravice v Miláně. Jeho nejzávažnějším počinem v oněch letech bylo uspořádání demonstrace 12. dubna 1973, při níž její účastníci házeli ruční granáty a jedním z nich zavraždili policistu Antonia Marina. La Russa demonstraci vedl, přestože byla zakázána, protože policie se — oprávněně — obávala projevů krajního násilí.