Vývoj v posledních několika letech ukazuje, že primární úlohou státu zůstává zajištění bezpečnosti vlastních obyvatel, vlastního hospodářství a politického systému. I samotné přežití států už není samozřejmostí poté, co se Rusko pokusilo obsadit a anektovat sousední Ukrajinu.

Krajní pravice, která nově zvítězila v italských a uspěla ve švédských parlamentních volbách, se tradičně staví do role hlavního ochránce bezpečnosti „našich lidí“, ochránce před mezinárodním terorismem, islámem, globalistickými elitami, Evropskou unií, která nás připraví o suverenitu našich zemí, ochránce před všemi, kteří ohrožují tradiční rodinu a společnost.

Není těžké pochopit, že hrozby vyobrazené ultrapravicí jsou imaginárními nástroji, jež mají vystrašit populaci a získat voliče. V kontextu událostí posledních několika let — války na Ukrajině, pandemie, energetické krize, mezinárodního terorismu, extrémních projevů klimatické změny i migračních vln — se přesto může zdát zvláštní tvrzení, že právě krajní pravice představuje zdaleka největší hrozbu pro bezpečnost u nás i v celé Evropě.

Nevojenské hrozby sice mohou způsobovat ztráty na životech a ekonomické škody, ale neohrožují přímo náš politický systém, náš stát, naši svobodu. Rozdíl mezi těmito hrozbami a ohrožením samotné existence země můžeme vidět na Ukrajině, kde statisíce Ukrajinců riskují vlastní život v boji, aby ochránily demokratickou, svobodnou Ukrajinu před okupací autoritářským Ruskem.

Útok na Ukrajinu zase vede mnohé k obavám z přímého vnějšího vojenského ohrožení států NATO a Evropské unie. To je však zcela naivní představa. Rusko, sotva zvládající vést vyrovnanou válku proti Ukrajině, si je samo dobře vědomo obrovské vojenské a ekonomické převahy Západu a nikdy nezačne válečný konflikt, ve kterém nemá šanci na vítězství. Žádný další stát, který by byl schopný vojensky napadnout Evropu, neexistuje. Alespoň dokud jsou naše instituce soudržné a naše spojenectví pevná. To však není samozřejmost — a je to právě krajní pravice, která usiluje o jejich rozvrat.

Nebezpečí nehrozí zvenčí, ale zevnitř

Proč tedy krajní pravice znamená hlavní hrozbu naší bezpečnosti? Podceňování ultrapravicového nebezpečí vychází z toho, že bereme jako samozřejmost to, co je zcela klíčové pro zajištění naší bezpečnosti. Je to fungující evropská integrace, která vedla k nejdelšímu období míru mezi západoevropskými mocnostmi. Evropská unie a další instituce totiž slouží k efektivnímu vyvažování zájmů jednotlivých států a ochraně demokratických norem.

To, co dříve mohly velmoci získat jen silou a podrobením ostatních, lze dnes prosadit prostřednictvím rozhodovacích mechanismů v Evropské unii. Státy jako Německo nemusí zahájit světový konflikt, aby uspokojily své mocenské zájmy, protože se mohou realizovat v rámci evropského integračního společenství.

Funkční evropské společenství brání státům s vládnoucí ultrapravicí, jako je Polsko nebo Maďarsko, v kompletním rozvratu veškerých demokratických institucí. Absence válečných konfliktů mezi státy se stabilními vyspělými demokratickými režimy je přitom nejspolehlivějším „zákonem“ mezinárodních vztahů.