Bašta, Okamura, Babiš: boj o hlasy z Václaváku

Aleš Michal

Po debaklu Jaroslava Bašty v prezidentských volbách bude o hlasy občanů, kteří dosud podporovali SPD a „vlastenecké“ iniciativy, usilovat Andrej Babiš. Ve své kampani proto výrazně pracuje s emocemi strachu a úzkosti.

Okamura mohl do prezidentské volby buď vstoupit do hry sám, nebo za sebe najít osobnost přijatelnou i pro „vlastenecké“ iniciativy, od nichž by sám podporu nezískal. Tato sázka mu ale nevyšla. Foto Facebook Jaroslav Bašta

Voliči v prvním kole prezidentských voleb vyslali do finálového souboje Andreje Babiše a Petra Pavla. Záhy po vyhlášení výsledků se v ulicích objevily modifikované billboardy z Babišovy poslední fáze kampaně, jež se snaží vzývat nacionalistického ducha. Dávají tušit, že se tým bývalého premiéra rozhodl jít cestou vyšlapanou Milošem Zemanem.

Tato strategie je velmi racionální: Babiš potřebuje ve volbách oslovit ty, které se povedlo zvednout ze židle právě dosluhujícímu prezidentovi. Mimochodem, tato skupina se v situaci historicky nejnižší důvěry v prezidenta rozhodně zcela nepřekrývá s množinou jeho současných fanoušků. Situace oproti letům 2013 i 2018 je přece jen odlišná.

Andrej Babiš se pokouší využívat emocí strachu a úzkosti, se kterými obvykle pracuje kampaň SPD. Je to jedna z jeho strategií, kombinovaná s rámováním Pavla jako provládního kandidáta a člověka s pochybnou minulostí.

Volby mimo jiné ukázaly, že pro Okamurovy podporovatele není Babiš vůbec nepřijatelný. Naopak, ti byli schopni — stejně jako mnozí další — i v prvním kole uvažovat strategicky, a houfně tak podpořili kandidáta, který má podle nich největší (a reálné) šance zasahovat do dění ve Strakově akademii. Ani přes mohutnou podporu vedení SPD i mnoha oblastních organizací totiž takovým kandidátem nebyl Jaroslav Bašta.

Našlo se necelých 250 000 voličů, které Bašta neodradil v televizních debatách (ačkoliv ty mu ve výsledku uškodily) a kteří slyšeli na mimoústavní slib o odvolání vlády. Přestože dával jasná sdělení podpořená masivní kampaní na sociálních sítích, voliči dali přednost jiným.

To, že by mohl Jaroslav Bašta dosáhnout dvouciferného výsledku, se celkem jasně vyjevilo jako zbožné přání. Často těch, kteří si přáli, aby tím signifikantně ohrozil Andreje Babiše.

Vlna Baštova růstu byla totiž zřejmě značně virtuální, spjatá s trendy pozornosti na sociálních sítích. Ne, že by tento aspekt kampaně nebyl důležitý — v online prostoru se odehrává mnoho aktivit skupin, které by pro Baštu mohly být zajímavé. Řada politiků, stran a politických proudů ale už ví, že virtuální pozornost zdaleka neodráží reálnou podporu ve volebních místnostech.

Bašta navíc i v tomto prostoru fungoval v době, kdy to ještě nebylo tolik důležité. Velkou pozornost vyvolal jeho novoroční projev, který hojně sdíleli nejen členové SPD, ale i třeba lídr proruských demonstrací na Václavském náměstí Ladislav Vrabel. Dobrou polohu si našel i v debatě na CNN Prima News, která se však odehrála více než týden před otevřením volebních místností.

Další televizní diskuze už pro Baštu požehnáním nebyly: v České televizi se poměrně jasně ukázalo, že jeho plán po odvolání vlády má značné trhliny a že kandidát sám od něj „strategicky“ couvá a vyhýbá se jednoznačným odpovědím na doplňující otázky k tomuto návrhu.

Česká televize samozřejmě nebyla primárním informačním kanálem pro voliče SPD, zároveň však vyvolala takovou mediální pozornost, která moment bezradnosti zakrýt nemohla.

Tento strategický úhybný manévr kopíruje cestu, s jakou SPD jako celek v minulosti přistupovala k Evropské unii — zatímco nejdřív slibovala „odejít po anglicku“, postupně se změkčením dopracovala k prosazování referenda. Prásknout dveřmi a nechat o osudu rozhodovat lidi je rozdíl.

Debata na Nově podtrhla Baštovu neschopnost oslovit také jinými tématy. Přestože na něm byla viditelná snaha po tom opakovat naučená jasná sdělení, problém pro něj se tím jen prohloubil. Navíc do všeho vstoupila únava, která byla v poslední předvolební debatě už poměrně patrná — obzvlášť ve srovnání s ostatními, aktivními kandidáty, kteří se snažili na poslední chvíli strhnout pozornost na sebe.

Okamurův nepřiznaný neúspěch

Ani podpora z míst, odkud přicházet měla, nebyla v rozhodující době kampaně tak masivní. Tomio Okamura sice točil po Novém roce videa na Baštovu podporu a dokázal přesvědčit i hlavní lídry „Václaváku“, aby svá jména s kandidaturou bývalého ministra Zemanovy vlády spojili, avšak v posledním týdnu, kdy Andrej Babiš posílil osvobozujícím rozsudkem a vybuzením zdání státnickosti návštěvou ve Francii, Baštova bublina rychle splaskla.

Přestože Okamura dnes mluví o „statisících hlasů“ pro Baštu, pro něj osobně se jedná o neúspěch. Byť ne takový, jak se to zdá na první pohled. Stranický nominant SPD jako radikální strany v této situaci nemůže pomýšlet na účast ve druhém kole prezidentské volby, což vedení hnutí celou dobu vědělo. Navíc kandidatura Bašty byla zvolenou variantou, jejíž efekt se zdál od září, kdy byla oznámena, celkem předvídatelným.

Okamura měl pro vstup do prezidentské volby v zásadě dvě možnosti: buď vstoupit do hry sám, což by v sobotu přineslo dozajista o dost silnější výsledek, nebo za sebe najít šíře akceptovatelnou osobnost a obejít s ní „vlastenecké“ iniciativy s žádostí o podporu, kterou by od nich sám nezískal. Zvolil druhou variantu, která nutně musela vygenerovat nižší podporu voličů.

Lze pochybovat, že by za úvahou SPD zvolit právě tuto možnost byla nějaká kooperace s lídrem hnutí ANO, kterého by Okamurova kandidatura mohla ohrozit. Byť dnes víme, že šance na druhé kolo pravděpodobně nikdy neexistovala, v létě, kdy se o postupu rozhodovalo, situace tak jasné obrysy neměla.

Je třeba si také připomenout, že ANO a SPD jsou co do politického rozvrstvení sil na jedné lodi, byť každá z těchto formací funguje podle jiné logiky. Obě hnutí propojil „zemanovský svět“ i ochota Okamury v době Babišova vládnutí s někdejším podnikatelem obchodovat.

Přestože byla ve volebním období 2017—2021 funkční koalice Babiše se sociálními demokraty, hlasovací koalice s komunisty a SPD mnohdy připomínala paroubkovské časy, kdy se zhrzený bývalý předseda ČSSD spojoval „raději s komunisty a marťany“, než aby problematicky vyjednával o podpoře některých návrhů se svými koaličními partnery.

Navenek se nůžky mezi SPD a ANO rozevřely v covidových časech, kdy Okamura úpěnlivě odmítal podporovat opakovaná zavádění nouzového stavu, ale na sněmovní půdě kooperace nikdy plně fungovat nepřestala. Je poměrně známým faktem, že se tehdejší předsedové poslaneckých klubů obou stran Jaroslav Faltýnek a Radim Fiala dokázali na klíčových věcech vždy domluvit.

Některé další kroky může naznačit i sobotní návštěva Jaroslava Foldyny u Andreje Babiše po uzavření volebních místností. Okamurovi voliči totiž předsedovi ANO nemůžou být lhostejní, protože jejich hlasy bude ve druhém kole potřebovat. Sice mu nebudou stačit, ale jistě málokdo pochybuje o tom, že billboardy zemanovského střihu jsou vším, s čím Andrej Babiš v následujících dvou týdnech přijde.

SPD se zatím k podpoře ve druhém kole jednoznačně nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že měla stranického kandidáta, tak ale učinit ani příliš zbrkle nemůže: přiznala by totiž, že kandidatura Jaroslava Bašty byla jen tahem, jak ty úspěšnější moc neprovokovat. To, kam bude — ať už fakticky tvrdě, nebo náznakem jemně — směřovat, je ale jasné.

Kdo získá hlasy z Václaváku?

Obdobně tomu bude i u menších subjektů, které se spojily demonstracemi na Václavském náměstí. Komunisté se již vyjádřili fakticky totožně, Vrabelův protest je pak svolaný na víkend před konečným hlasováním.

Jednou z motivací protestujících je odpor proti vládě Petra Fialy, čímž se bude strategie těchto subjektů řídit. Jejich aktivita představuje pro Okamuru v dlouhodobé perspektivě ohrožení.

Nyní, po Baštově neúspěchu, se zpoza opony „vlasteneckých“ hnutí objevují hlasy, že se ukazuje pád dominance SPD na této scéně. Zároveň tyto iniciativy oslabuje fakt, že samy ve volbách Baštu podpořily, takže teď sotva mohou SPD efektivně kritizovat. Je to totiž výsledek stejně tak Okamurův, jako jejich.

Možnosti, které teď mohou tyto menší skupiny zvolit, se ale také dají odstupňovat. Buď explicitně vyjádří podporu Andreji Babišovi jako protivládnímu kandidátovi a zavřou oči nad očkováním proti covidu, které jejich jádro zpočátku mobilizovalo, nebo své podporovatele vyzvou k bojkotu voleb.

Obě varianty jsou představitelné a každá z nich může zamíchat s výsledkem. Pokud totiž „Václavák“ Babišovi neuvěří jeho líbivá hesla o míru, a tito lidé se rozhodnou ostentativně nevolit, bude to pro lídra ANO problém. Proto nyní vynakládá velkou energii, aby tomu zabránil.

Překvapivě i Petr Pavel dokázal oslovit některé dosavadní podporovatele SPD nebo hnutí ANO — byť výraznou menšinu. Pro Pavla sice nedává valný smysl se na ně v kampani zaměřovat, neboť skupina voličů Pavla Fischera nebo Danuše Nerudové je pro něj mnohem důležitější, přesto je to jeden z aspektů, který může ve druhém kole sehrát svou roli. „Propadlé“ hlasy ze sněmovních voleb totiž šly z velké části za Babišem, ale ani tam není jeho dominance neotřesitelná.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse