Babiš: kam vítr, tam plášť

Vladimír Špidla

Veškerá sociální politika za vlády Andreje Babiše byla ve skutečnosti dílem sociální demokracie. Babiš si dnes notuje s ODS a společně rozvracejí instituce sociálního státu. Liší se snad jen v tom, že Babiš se přitom obejde bez ideologie.

Babiš ve spolupráci s ODS prosadil zrušení superhrubé mzdy, a tím v podstatě rozvrátil veřejné finance. Foto Michal Čížek, AFP

V aktuální politické v debatě se občas paradoxně uvažuje o Andreji Babišovi jako o představiteli levice a jeho hnutí ANO jako o středově-levicovém uskupení.

Tato iluze se zrodila chybným hodnocením vlády, v níž byl Babiš premiérem. Zapomnělo se, že vládu netvořilo jen hnutí ANO a že koaliční vládu silně ovlivnila účast České strany sociálně demokratické v ní. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš jako politická osobnost nemá žádné hlubší ideové zakotvení — stejně jako hnutí ANO —, podařilo se sociální demokracii vnutit vládě, často proti výslovnému odporu Andreje Babiše, část své levicové sociálně demokratické agendy.

Stručně řečeno: to, co je hodnotitelné z levicového pohledu na činnosti vlády Andreje Babiše jako pozitivní, bylo výsledkem práce sociální demokracie. Dlužno říci, že v jistém slova smyslu k její škodě. Umožnilo to totiž hnutí ANO, vybavenému většími zdroji a mediální kapacitou, využít části sociálně demokratické politiky ke svému prospěchu a zcela překrýt práci ČSSD.

Babiš s ODS demontují sociální stát

Pro hodnocení Andreje Babiše na škále levice-pravice se jako nejspolehlivější metoda jeví zhodnocení jeho politické historie. V prvé řadě je Andrej Babiš oligarchou devadesátých let, protože právě zde se zrodil ohromný konglomerát jím spravovaných podniků. Z hlediska klasické třídní analýzy je Andrej Babiš velkokapitalistou. Toto sociální postavení samozřejmě formuje jeho zájmy a jeho politické postoje.

Jakožto podnikatel je mimořádně dravý. Na jeho cestě za velikostí firemního impéria můžeme nalézt příklady nelítostné tvrdosti až bezohlednosti. Pokud jde o mzdové a pracovní poměry v jeho firmách, neexistuje ani stopa jakéhokoli pokusu o výrazné zlepšení sociální situace jejich zaměstnanců.

Andrej Babiš do přímé politiky vstoupil jakožto pravicový politik. A sám se tak výslovně deklaroval. Teprve podíl na vládě se sociálními demokraty jej vedl k tomu, že využil některých prvků sociálnědemokratické politiky. Sociální politiku používá primárně jako mocenský nástroj, nikoliv jako nástroj emancipace.

V jeho agendě zcela absentují jakékoli politiky, které by mohly zlepšit postavení pracujících v podnikatelském sektoru. Je to logické, přinášelo by to nevýhodu jeho ekonomickému konglomerátu. Proto se v jeho politické agendě neobjevilo prodlužování dovolené nebo zvyšování minimální mzdy. Pokud se jednalo o zvyšování mezd v sociální sféře, zdravotnictví a školství, vždy se tak stalo pod poměrně silným tlakem sociálních demokratů.

Andrej Babiš objevil politický potenciál důchodců a byl po počátečním odporu ochoten přijmout podstatné sociálnědemokratické návrhy, jako byla změna valorizačního mechanismu nebo příplatek za vychované dítě. To objektivně zlepšilo situaci statisícům lidí.

V Babišově agendě také zcela chybělo a chybí posílení sociálního dialogu a vůbec akceptování odborů jako organické součásti sociálního státu a sociálně tržního hospodářství, nikoliv pouze jako nutného zla. Babiš nikdy nevnímal jako problém sociální nerovnost a nikdy se nepokusil tento palčivý problém v České republice jakkoliv řešit. Nikdy se také reálně nepostavil za sociálně ohrožené regiony.

Klíčové ovšem je, že Andrej Babiš a jeho politika jsou přímým ohrožením sociálního státu. V tomto si dokonale notuje s ODS. Ve spolupráci s ODS prosadil zrušení superhrubé mzdy, a tím v podstatě rozvrátil veřejné finance.

Od onoho okamžiku jsme na cestě k postupnému úpadku veřejných institucí, jako je zdravotnictví, veřejně přístupné školství nebo odpovídající sociální služby. V tomto přístupu byli a jsou Babiš a jeho ANO důslední. Že se nejedná o politický omyl, který by byl Babiš ochoten napravit, ale o vědomý záměr, se ukazuje z jeho častých výroků, že se daně v žádném případě nebudou měnit a zvyšovat.

Kromě superhrubé mzdy zasadily hnutí ANO s ODS a SPD ránu veřejným rozpočtům i snížením majetkových daní nebo zrušením EET. Jde skutečně o rozvrat veřejných financí se všemi jeho důsledky. Rozhodně nelze předpokládat, že by Babiš v tomto směru změnil svůj přístup — právě proto, že by šel proti svým ekonomickým zájmům. Nezapomínejme — Andrej Babiš je oligarcha z devadesátých let minulého století.