Každý z nás má právo rozhodovat se ve volbách čistě podle svých zájmů, hodnotových postojů a názorů, aniž by byl označován pejorativními přízvisky od hlupáka přes burana až po vesnického dezoláta. Tento text tak není snahou přesvědčit jeho čtenáře o té jediné „správné“ volbě, nýbrž krátkým zamyšlením nad tím, proč jako sociální demokratka nemůžu volit Andreje Babiše za prezidenta České republiky.

Jednou z největších lží, která politické působení Andreje Babiše provází, je jeho údajná levicovost. Ti, kteří seděli s Babišem u jednoho vládního stolu, však ví, jaké střety musela sociální demokracie absolvovat, aby se přes počáteční nesouhlas tehdejšího premiéra či ministryně financí Aleny Schillerové zvedaly penze, rodičovský příspěvek, minimální mzda či rušila karenční doba.

To však bylo maximum, na co bylo ANO ochotno přistoupit. Zásadní reformy, které by vedly ke spravedlivějšímu nastavení daní či důchodů, Andrej Babiš vehementně odmítal. Pokud jej dnes primárně volí lidé z chudších regionů s nižším socioekonomickým statusem, měli by vědět, že „levicový“ Babiš místo skutečné léčby jejich hlubokých ran připustil jen drobné ošetření náplastí. Je to rychlé, viditelné a nedá to tolik práce. Tolik politika Andreje Babiše v kostce.

Faleš levicové image

Andreji Babišovi nic jiného než levicová maska nezbývá. Jeho elektorát je z velké části sociálně demokratický. On sám nikoliv. Připomínám, že sám sebe označoval za voliče pravice. Ve svých firmách neplatí zaměstnancům důstojné mzdy. A v jednom zveřejněném rozhovoru ze srpna 2017 zase říká: „Co já dělám? Já jsem proti sociální demokracii.“ Nejen kauza lithium ukázala, že nezůstalo pouze u proklamací.

Prezidentská volba tak může být označována jakkoli, nikoliv však jako střet pravicového a levicového kandidáta. Obroda české levice nevede přes další mocenské posílení Andreje Babiše, ale právě naopak. Toto doposud nepochopili komunisté, kteří i nadále praktikují strategii rektálního alpinismu směrem k jejich oblíbenému oligarchovi.

A pak existuje problém ještě mnohem hlubší — totiž absence respektu Andreje Babiše k nám, občanům. Politik, který má elementární úctu k lidem, nezneužívá jejich přirozených obav z krizí a válek. Nestraší totalitami. Nepřiživuje se jako parazit na rozdělování společnosti. Velkopodnikatel Babiš, který se snaží profilovat jako lidumil a bojovník za normální lidi, by neměl svým zaměstnancům dávat almužnu v podobě minimální mzdy. Jasně a stručně: respekt se projevuje v činech, nikoliv v tupých frázích a pózách.

Pro mě, pro sociální demokratku, je důstojnost člověka a úcta k lidem základní hodnotou, mým politickým kompasem. Proto nemohu a nebudu volit Andreje Babiše prezidentem naší republiky.

Neodsuzuji ale ty, kteří tak činí. Na svou volbu mají právo. Vedou je k ní i různé důvody. Pokud ale nechceme pokračovat v léčbě hlubokých ran české společnosti pouze náplastí po vzoru Andreje Babiše, musíme příčiny jeho vysokých volebních preferencí skutečně řešit, a ne se nad nimi morálně pohoršovat.