Tak jsme se dočkali rozsudku. Vyšetřování okolností, za kterých získalo Čapí hnízdo padesátimiliónovou dotaci, se vleče od roku 2015. Soudce Jan Šott v pondělí ráno — pět dní před začátkem prezidentské volby — zprostil Andreje Babiše, rovněž jako i druhou obviněnou, Janu Nagyovou, obžaloby. „Navrhovaný skutek není trestným činem. Nepodařilo se prokázat obžalované Janě Nagyové úmysl spáchat trestný čin, a Andrej Babiš jako její pomocník tím neměl čemu napomáhat.“

Z následného obšírného zdůvodnění soudce vyplynulo, že kritizuje koncepci žaloby státních zástupců — připomeňme, že v září 2019 státní zástupce Šaroch trestní stíhání Andreje Babiše kvůli Čapímu hnízdu zastavil. Zda ho k tomu přivedlo něco jiného než nejlepší vědomí a svědomí, případně zda to posléze nějak projektoval do své práce po obnovení případu, o tom můžeme nyní jenom spekulovat.

Novinářům ale soudce Jan Šott na dotaz týkající se právě jeho výhrad k práci žalobců doplnil: „Pokud policie na začátku tvrdila, že Farma Čapí hnízdo nebyla vytvořena jako reálně fungující podnik, ale jednalo se o manévr pro získání dotace, a policie k tomu získala důkazy, tak státní zastupitelství na jednu stranu řeklo, že skutkově s tím souhlasí, ale neřešilo, zda by to stačilo na prokázání trestného činu. Podle nás, pokud by se to prokázalo, tak by to stačilo.“

Ve veřejném prostoru v prvních reakcích na rozsudek zazněly od politiků i komentátorů očekávatelné floskule o tom, že nelze zpochybňovat práci nezávislé justice. Že Babiše je potřeba porazit ve volbách. Že k soudům se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Expremiér a zaměstnanec jiného oligarchy Mirek Topolánek rovnou na Twitteru navrhl: „Zklidníme emoce a nakopeme mu prdel.“

Že ale zůstane navzdory tomu velká část veřejnosti rozsudkem zklamaná a rozčarovaná, je jasné: soud se vleče neúměrně dlouho a během něj se v naší zemi odehrálo mnoho jiných kauz, které přinesly verdikty, jež mají ke spravedlnosti daleko. Tou nejskloňovanější je v souvislosti s Babišovým případem jeden a půl roku vězení za krádež pěti housek v době nouzového stavu.

Státní zastupitelství si ponechalo lhůtu pro případné odvolání, rozhodnout se chce ve chvíli, kdy bude mít v ruce písemné vyhotovení rozsudku. Andrej Babiš na pondělní závěr soudu reagoval na tiskové konferenci ve svém průhonickém sídle slovy: „Je to dobrá zpráva pro Česko, pro všechny občany, že žijeme v právním státě a máme nezávislou justici a soud, který nezávisle rozhodl o tom, že jsme s paní Nagyovou nezávisle zproštěni viny.“

Až do soudního verdiktu sám Babiš celý proces označoval za zpolitizovaný. Nyní používá slovo „nezávislost“ v souvislosti se soudem, který dopadl podle jeho představ, rovnou třikrát v jedné větě. A tak se naopak zastavme u otázky, kterou sám tak naléhavě do předvčerejška kladl: proč bychom vlastně měli v to, že proces proběhl spravedlivě, věřit?

Babiš neviňátko?

V Deníku Referendum jsme v uplynulých letech doložili vliv politicko-ekonomického holdingu ANO-Agrofert na fungování několika klíčových institucí státu včetně represivních složek a kontrolních institucí, jako je Finanční správa či Česká inspekce životního prostředí. Důkladně jsme se tu také zabývali dvěma kauzami, kde podle našeho přesvědčení, zakládajícího se na pečlivé novinářské práci, před soudy stanou nebo stanuli nespravedlivě obžalovaní.

Jde o otrávenou řeku Bečvu, kde obžalobě čelí rožnovská firma Energoaqua, jejíž možný podíl na ekologické katastrofě podle odborníků „odporuje fyzikálním zákonům“. Co je ale ještě více zarážející: policie si o vině Energoaquy udělala jasno už před tím, než vůbec podnikla nějaké důkladnější vyšetřování, z nějž tehdy naopak předem vyloučila firmu Deza Andreje Babiše.

Už pátý den po otravě policie, bez důkazů, zadala soudnímu znalci, ne aby zjistil, co se stalo, ale jak se stalo, že Energoaqua otrávila Bečvu… Pokud jde o Bečvu, soudní jednání, které se potáhne patrně po celý tento rok, je teprve před námi.

Možná neodsoudí firmu Energoaqua, ale koho potom, když nebudou důkazy proti skutečnému viníkovi? Snahu soudkyně okresního soudu ve Vsetíně, která chtěla případ vrátit k řádnému prošetření policii, krajský soud na návrh zjevně předpojatě postupujícího státního zástupce zamítl.

V druhém případě jde o kauzu Olej zdokumentovanou ve stejnojmenném, oceňovaném true-crime podcastu. V ní byl někdejší obchodník se zemědělskými komoditami odsouzen za rozsáhlé daňové podvody na šest let, aniž by proti němu měl stát důkazy, zatímco osoby, k jejichž pravděpodobné vině v případu i k dalším pochybným aktivitám poukazuje mnoho důkazů ve spisu, běhají na svobodě a podnikají dál.

Prohlášení Andreje Babiše, že žijeme v právním státě a máme nezávislou justici by mělo potěšit Oldřicha Havelku i Miroslava Trávníčka, protagonisty obou dvou kauz… Tedy pokud by mu bylo možné věřit.

Nezávislé soudy?

Proč mají vrcholní politici a političky — ti z demokratického bloku — nyní, po rozsudku ve věci Čapí hnízdo, tak nutkavou potřebu přesvědčovat nás o nezávislosti soudu? Mohou ji snad osobně garantovat? Jak si mohou být tak jistí?

Tuto tezi neopomněl připomenout snad nikdo od premiéra Petra Fialy přes předsedu Pirátů Ivana Bartoše po Markétu Pekarovou Adamovou, která prohlásila: „Právní stát je pilířem demokracie. Rozhodnutí soudu by nemělo narušit důvěru občanů v jeho nezávislost, jakkoli se nám to může zdát nespravedlivé.“

Ale proč? „Skutková podstata“ případu Čapí hnízdo byla pečlivě zdokumentována řadou solidních médií. K podezření z podvodu došel také Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF). Ale především, bavíme se přece celou dobu o tom, že se z veřejných peněz přidalo padesát milionů na zvelebení rodinného sídla, namnoze využívaného pro politické účely.

Není pochyb o tom, že Andrej Babiš a jeho společníci obcházeli pravidla tak, aby se dostali k prostředkům z veřejných rozpočtů, na něž neměli nárok. Ale ani o tom, že úřad, který dotace přiděloval, nad tím přivřel oči.

Pokud jsme se nyní po letech soudů a policejního vyšetřování dozvěděli, že se vlastně nic nestalo, je to ve skutečnosti smutná vizitka české justice. A rozhodně se nejedná o něco, co bychom měli až obřadně hájit ve jménu nezávislosti.

Podstata problému přece leží v tom, zda tu veřejnost může věřit, že tu soudy rozhodují spravedlivě. A právě apriorní nekritizovatelnost soudů brání v jeho řešení. Nevrhá snad v tuto chvíli práce žalobců temné světlo na práci soudu? Anebo naopak pokud rozsudku soudce Šotta není co vytknout, jaké následky bude mít pro státního žalobce Šarocha, že svou práci odvedl mizerně? Řečnická otázka…

Soudci jsou taky jenom lidé a rozhodují podle paragrafů, které vymysleli opět jenom lidé. O státních zástupcích to platí snad i ve větší míře. Je jen velmi málo veřejných institucí, o nichž můžeme říct, že jsou tu v dobré kondici. Proč by soudy a státní zastupitelství měly být výjimkou?

Rozsudek v případu Čapí hnízdo, který odporuje zdravému rozumu i obecnému smyslu pro spravedlnost, tedy není ničím, co by měli politici vydávat za nějakou vizitku síly a nezávislosti justice. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Demokracii fatálně oslabuje, pokud lidé nemohou věřit, že se všem měří spravedlivě a stejným metrem.