Státní zástupce Jaroslav Šaroch si ze dvou špatných možností, jak naložit s případem Čapí hnízdo, vybral tu horší, když podle všech indicií navrhl trestní stíhání Andreje Babiše a jeho příbuzných zastavit. O každé trestní věci se zpravidla jen těžko mluví bez znalosti spisu, ale případ Čapí hnízdo byl tak důkladně popsán a zdokumentován, že o skutkové podstatě podvodu lze jen těžko mít pochyb.

Obžalovat Babiše a spol. by bylo pochopitelně zlé — „ten, který nikdy nikdy neodstoupí,“ by vzhledem k neblahé sněmovní konstelaci přinejmenším nějaký čas vládl jako premiér s žalobou na krku. Můžeme si jen představovat, jaké by následovalo další kolo tirád Babiše a jeho věrných o koupeném stíhání, jak by pokračovalo sebezohavování sociálních demokratů, další várku podbízivého flirtování Okamury a cynického oportunismu komunistů, to vše korunováno ústavou a právem pohrdajícími manévry potměšile se šklebícího hradního pána. Rozvrat politické kultury by postoupil o další sáhy.

Co se stalo, je však ještě horší. Šarochův postup, jdoucí proti dosavadní logice ve vývoji případu, znamená hluboký otřes důvěrou celé společnosti ve vládu práva. A Babiš svým počínáním zapříčinil, že tomu tak je bez ohledu na věcnou podstatu Šarochova rozhodnutí.

Je totiž nakrásně možné, že shromážděná zjištění policistů opravdu nepostačují k tomu, aby byl Babiš a spol. za svůj podvod odsouzeni. Právo je v tomto nevyzpytatelné a úzkostlivě — alespoň v teorii — chrání obviněné před sebemenší možností mylného verdiktu. To je staletími prověřená dobrá zásada, na kterou sice lidé pochopitelně žehrají, když si přejí vidět přísný trest pro mocipány zneužívající svého postavení, která ale může být jindy k užitku komukoli z nás či našich blízkých.

Lze tak například Babiše na základě známých skutečností pokládat a jistě i označovat za podvodníka, stejně tak jako je možné Pavla Tykače označovat za tuneláře či Zdeňka Bakalu za gaunera, aniž by kdokoli z nich byl za skutky, jež jim vynesly dané epitety, kdy odsouzen. Veřejné mínění se zkrátka může spokojit s mnohem menší mírou důkazů nežli soud.

Vezměme si řádově přehlednější případ Davida Ratha či podobně komplikovaný případ Petra Nečase. Ani jeden k žádnému definitivnímu rozuzlení dosud nedospěl.

Co je ale podstatné, oba případy se ocitly před soudem a v obou k nějakému závěru spěje řádný proces. Pokud nadřízení státní zástupci Šarochův postup nepřehodnotí, Babiš o něj bude připraven. A připravena o něj bude i česká společnost, která bude trvale zatížena ve své většině přesvědčením, že se tak nestalo z věcných, ale z politických důvodů.

Vzhledem k tomu, jak si dlouhodobě počíná duo nejvýraznějších státních zástupců Lenka Bradáčová a Pavel Zeman, můžeme stále pokládat za dosti dobře možné, že Babiš a jeho rodina přece jen nakonec obžalováni budou. Z toho, co je o věci známo, by to bylo dobře.

Jenomže státní zástupci vědí, jak podstatně se nyní zvýšily sázky. Rozhodnou se Babiše a spol. obžalovat, soud je zprostí viny, což je klidně s ohledem na výsledky podobných případů možné, v mezičase jeho moc vzroste — a veškerý hněv pak padne na ně. Jenomže uhnou-li, neurychlí tím rozklad základních institucí státu rovnou, bez boje? Už to, že klíčové složky justice takovýmto dilematům vystavil, je Babišovou neodpustitelnou vinou.