Potřebujeme opozici, která je demokratická občansky i sociálně
Ivan ŠtampachPo posledních volbách v roce 2017 se ustavilo sdružení čtyř opozičních stran. Chtěly koordinovat své kroky při formování Sněmovny, při volbě jejího vedení a při obsazování výborů a komisí. Reprezentují skutečně občanskou opozici?
V souvislosti se současnou vládní krizí se znovu ozval blok, který si říká demokratický. Jeho co do počtu poslanců nejsilnější složka, Občanská demokratická strana, se ujímá jeho vedení, aniž by k tomu byla nějak delegována. Pravděpodobně si přeje přizvat zatím nezúčastněné opoziční strany. Možným kandidátem je Česká pirátská strana. V málo pravděpodobném případě odchodu sociální demokracie z vlády chce snad ODS vzít na milost i tuto bohužel asi končící stranu.
Historický spor sociálně angažovaných politických směrů se zastánci fundamentalisticky tržního statu quo se zdá být dočasně odsunut. Vše se má orientovat podle osy tvořené sympatiemi nebo antipatiemi vůči Miloši Zemanovi a téměř totožné polarity probabišovské a protibabišovské. Tento dvojjediný spor jde i napříč stranami, přinejmenším štěpí ČSSD.
Proti rozšířenému a posílenému demokratickému bloku by vedle vládního hnutí stáli komunisté a Okamurova Svoboda a přímá demokracie, jejichž konstelace by disponovala pohodlnou většinou 112 hlasů. Přes současné vzájemné výhrady by dokázaly najít shodné politické motivy. Proti nim stojící blok posílený o piráty, a dokonce o všechny sociální demokraty, by tedy nic nezmohl. A lze se dopustit odhadu, že ani vytoužené předčasné volby by na tom nic nezměnily.
Není možné obranu české demokracie přenechat pouze pravici!
Doufejme ale, že o tom stále budou rozhodovat ty volby...