Babiše skutečně porazí jen rehabilitace politiky

Filip Outrata

Tím, co může skutečně zabránit politickým podnikatelům typu Andreje Babiše v úspěchu, je rehabilitace politiky jako takové.

V listopadu 1989 by mě opravdu nenapadlo, že demonstruji i za to, aby si člověk s mně zcela cizími a protivnými názory, vystupováním i minulostí mohl založit vlastní politickou stranu a ovlivňovat v demokratické soutěži i můj život. Ale ve skutečnosti jsem přesně za to demonstroval. Jedinečná atmosféra demonstrací „revolučního“ roku 89 byla dána i tím, že si málokdo dovedl představit odvrácenou stranu reálné parlamentní demokracie, s její devalvací slov, politických programů, politiky jako takové.

Tím, kdo tuto negativní stránku demokratického zřízení nejlépe využil ve svůj prospěch, je samozřejmě Andrej Babiš. S politickým instinktem, který svým způsobem nelze neobdivovat, namíchal dokonalý koktejl technokratického pragmatismu, který se záměrně drží stranou od jakýchkoli idejí, vesměs už svými zastánci zdiskreditovaných, a kritiky politiky a politiků coby neužitečných a nebezpečných žvanilů. Už to bylo napsáno mnohokrát, ale Babiše k moci vynesla neschopnost politiků jako celku.

Andrej Babiš dokázal maximálně využít negativní stránku demokratického zřízení. Koláž idealiste.cz

Proto i demonstrace proti Babišovi jsou vždy také namířeny proti politickým garniturám (pravicovým i levicovým), které Babišovi připravily půdu a umožnily jeho vzestup. Trochu to na poslední pražské demonstraci zaznělo, ale ne příliš výrazně. Je legitimní a správné žádat odchod premiéra, který diskredituje svými kauzami celou Českou republiku. Na takovém požadavku není absolutně nic nedemokratického. Demonstrace jako veřejný projev názoru patří k demokratické společnosti naprosto stejně jako svobodné volby.

Tím, co by mohlo skutečně zabránit budoucím politickým podnikatelům typu Andreje Babiše v úspěchu, však nejsou demonstrace, ale rehabilitace politiky jako takové. Dokázat, že i v dnešním komplikovaném světě marketingových strategií, roztříštěných zdrojů informací a hysterických sociálních sítí má smysl předkládat politická, tj. o určitý ucelený pohled na svět se opírající řešení. Samozřejmě to kromě vyprofilovaného programového zaměření vyžaduje i věrohodné osobnosti nositelů daného programu.

To je běh na dlouhou trať. K úspěchu je podle mě třeba několika vlastností. Za prvé trpělivosti až zarputilosti, bez níž se asi nelze prokousat přes všechny překážky. Ta asi není představitelná bez pevného přesvědčení o tom, že usiluji o něco, co je ve své podstatě správné. Za druhé otevřenosti mysli, která zabrání tomu uzavřít se ve svém názoru a pohledu na svět jako tom jedině správném. A za třetí určitého nadhledu, odstupu od politiky jako takové.

Zatím se zdá, že až se kouzlo Andreje Babiše vyčerpá, a jednou se to téměř jistě stane, přijde ke slovu dnešní převážně pravicová opozice. Nejpozději tehdy nastane příležitost pro sociální demokracii nebo jinou demokratickou levicovou stranu, aby se ze své perspektivy podílela na celkové rehabilitaci politiky tím, že nabídne ucelenou a srozumitelnou levicovou alternativu k vládě. Snad je to částečně možné i ve „vnitřní opozici“ v rámci vlády, v roli onoho levicového rebela, o němž mluvil Jan Hamáček.

Ale příliš tomu nevěřím. Ve vládě s Babišovým hnutím se místo rehabilitace sociálně demokratické politiky dočkáme spíš její pokračující diskreditace. A opravdu to nebude možné svést na Andreje Babiše.

    Diskuse (88 příspěvků)
    MP
    Martin Profant
    June 12, 2019 v 9.49
    Loajalita je krásná věc
    Ale proč by měl kdokoli na světě mít chuť dávat ještě jednou šanci ČSSD, pokud se zásadně nezmění? A ten potenciál změny nevidím, jen odchody a pány, co se domnívají, že ministerstvo kultury je v prvé řadě záležitost manažmentu.

    Tu a tam se dočtu o Maláčové a nemám důvod ji podezírat z toho, že není slušný člověk a nebo že neumí hezky mluvit o tom, jak by si představovala budoucnost ČSSD. Jenomže, ty dvě miliardy, které v červnu ještě na tento rok chybí v sociální oblasti, jsou výhradní odpovědnost ministryně sociálních věcí. Stovky lidí, jejichž platy nebyly nikdy rozmařilé, připravují na reálnou možnost, že na konci měsíce dostanou výpověď. Co se dá dělat, musí se obětovat, důležitější je, abych já udržela svůj ministerský post a mohla pracovat na dlouhodobých vizích.

    Pravice, levice -- JIrka Loewy kdysi napsal krásný fejeton "Kompas, který nezrezivěl" a po čtvrt století tomu stále věřím, tahle polarita má smysl. Ale potom se stačí podívat na to, jak ČSSD hlasuje a jaká témata nastoluje a nic naplat, ta strana není jen nahlodaná nacionálními demagogy jako Foldyna, ale je svoji reálnou politikou vzdálena od levého spektra více než nejméně dvě politické parlamentní strany a bůhví, jestli není i dále než ANO.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    June 12, 2019 v 10.59
    Rehabilitace politiky?
    Dozajista ano; ovšem je nutno se ptát, na jakém základě.

    V antické (demokratické) polis byla politika chápána v úzké souvislosti s principem "areté", ctnosti. Politika tedy nebylo naprosto volné pole pro sledování vlastních zájmů, pro jejichž legitimaci postačí získat dostatečný počet příznivců. Nad tímto pouhým politikařením stálo ještě něco vyššího, nepodmíněného.

    Takovýto moment ale v současném pojetí politiky (respektive demokracie) není dán. Politika (demokratická) je principiálně definována právě jenom jako volná hra politických sil, kde tedy rozhodují jenom čistě kvantitativní faktory, čili počet získaných hlasů.

    Sice se tak nějak předpokládá, že i takovéto politikaření by se mělo konat při alespoň zásadním dodržování jakýchsi pravidel slušnosti; ale tento faktor slušnosti, solidnosti, odpovědnosti tu nemá žádnou autonomní existenci.

    Takže ta "rehabilitace politiky" - jak řečeno je to (jmenovitě v českých poměrech) věc dozajista žádoucí, ale bude krajně obtížné pro ni hledat nějaký reálný fundament.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    June 12, 2019 v 11.24
    Když ctnost bude předstírána,
    nebo když morálka bude nadřazena společenskému souhlasu, také se tím nic nevyřeší.

    "Ctnostná" politická síla pak musí "morálku" vynalézt a vnutit ji ostatním.
    JP
    Jan Pardon, ridic trolejbusu
    June 12, 2019 v 12.59
    No tak spasu v CSSD bych urcite nehledal, ale ono se uvidi v pristich volbach jestli lide zapominaji nebo ne. Zatim bych jeste pockal co nabidne Vaclav Klaus ml.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    June 12, 2019 v 14.25
    Já se bojím, že žádná rehabilitace politiky nehrozí -- levice se sama zlikviduje a Babiše vystřídá staronová hrůza pod vedením ODS, která ho vlastně do politiky dostala...

    Aspoň že ti důchodci budou mít po této epizodě o 2 tisíce Kč vyšší důchod, protože tohle bylo na dlouho poslední zvýšení...
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    June 12, 2019 v 15.56
    http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-chyla.php?itemid=34221

    Poměrně nenáročné shrnutí toho slavného předběžného auditu i pro osoby nedovzdělané jako já.

    A spíš to vypadá na obrovskou korupci, kdy Babišovi dotace schvalovali za úplatu ODSáci, TOPáci, ČSSďáci a další v rozporu s platnými zákony...

    No, tohle by asi nikoho nepřekvapilo, o zkorumpovanosti ODS se vyprávějí legendy................... a v podstatě by to nasvítilo Babišova slova, že už ho nebavilo platit korupčníkům jako mourovatý...
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    June 12, 2019 v 18.13
    Tak čekali jsme, s čím zdejší profláklí kobliháři přijdou ...
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    June 12, 2019 v 21.33
    Pavlu Kolaříkovi
    Takže otázka stojí tak, zda se nechat okrádat přiznaným oligarchou Babišem nebo "demokraty" z ODS a TOP 09 na špagátkách jiných oligarchů "pracujících" v zákulisí? Nějaké další možnosti na výběr by tam prosím nebyly?

    Já sice chápu, že Vám to může být jedno, kolik ta česká důchodcovská lůza dostala od vrchního kobliháře přidáno, nota bene když nedosahuje Vašich hvězdných kvalit, takže si za to může sama, že musí sedět doma za pecí a třít tam bídu s nouzí, zatímco vy ji můžete poučovat z Mnichova o demokracii a morálce, ale on žádný strom neroste do nebe, ani ten Váš...
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    June 13, 2019 v 9.54
    Ale jděte, vy kecko.

    Vy kobliháři si samozřejmě plně zasloužíte, že "to prostě zaplatíte", ale jak k tomu přijdou ti ostatní? Proto protestují na náměstích, a proto vás porazí i ve volbách.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    June 13, 2019 v 13.3
    Rehabilitace levicové politiky
    V dnešním Právu je opravdu velmi zajímavý text filozofa M. Hausera o tom, v čem on by viděl možnost radikální obnovy progresivní levicové politiky.

    Hodnota jeho analýz tkví především v tom, jak naprosto přesně demaskuje současnou demokracii jako za prvé systém fakticky oligarchický (vládne ve skutečnosti stále ta samá kasta, veškeré volby mohou změnit jenom počet mandátů, ale nikoli nadvládu této kasty jako takovou); a za druhé že je tento způsob demokracie ze své podstaty pravicově liberální, respektive neoliberální (je postaven na definici člověka jako údajně autonomního, to jest izolovaného, a v posledku sama sebe vykořisťujícího individua).

    Centrálním Hauserovým argumentem je téze, že současná identitární hnutí mají - přes všechen svůj negativní populismus - svůj pozitivní moment v tom, že jsou faktickým aktem odporu právě proti tomuto neoliberalismu, který plně už plně splynul s oficiální etatistickou demokracií. Krátce řečeno: lidská bytost se zcela přirozeně brání proti této své redukci na izolované individuum polapené v koloběhu kapitálu, a hledá si svou novou, pospolitou a antikapitalistickou identitu.

    Jak řečeno právě v té analýze současného politického systému, v demaskování jeho zdánlivě "čistě demokratického" charakteru leží hlavní hodnota Hauserových úvah.

    Jeho vlastní návod na řešení krizové situace - vytvoření levicového populismu, který by byl negací kapitalismu "jakožto ekonomického a sociálního regulátoru", se ovšem jeví být značně nepřesvědčivým.

    On sám brojí proti "chvostismu" levice - tedy proti tomu, že levice už dlouhodobě nepřichází s novými impulsy, nýbrž je jenom na chvostu vývoje; ale tento jeho návrh či projekt je stejně zase jenom takovým "chvostem". Je totiž pouhou negací současného stavu (kapitalismu); ale není tu možno rozpoznat nic, co by mohlo dodat nějakou opravdu pozitivní základnu. Jenom (tradičně levicová) touha po pospolitosti, po kolektivní identitě takovouto základnu asi sotva poskytne.

    Ale i tak, ten Hauserův článek je velmi zajímavý, a každému kdo má možnost se dostat k dnešnímu Právu je možno ho plně doporučit.
    + Další komentáře