Během týdne od zveřejnění auditu Evropské komise zkoumajícího střet zájmů českého premiéra Andreje Babiše zaznělo už takřka vše podstatné k jeho obsahu. Ale zatím velmi málo k jeho širším politickým, systémovým, souvislostem.

Když se Andrej Babiš hájí tím, že přístup Evropské komise by mohl ohrozit prakticky všechny české firmy, které evropské dotace přijímaly, může na tom totiž něco být. Ukazuje se v plné nahotě, že český typ mafiánského kapitalismu, který tu po roce 1989 vznikl a který byl založen na tunelování veřejných rozpočtů s blahosklonnou spoluúčastí korumpované veřejné správy, se prostě pokusil svou metodu systematicky uplatnit i na evropské dotační prostředky.

Bezděčně se tak definitivně také ukazuje, jaký je od počátku pravý důvod Babišova politického angažmá. Nešel zkorumpovaný politický systém napravit, jak hlásal, ale šel ho převzít, aby si v něm pohlídal a případně rozšířil své vlastní obchodní zájmy. To byla nakonec tolik diskutovaný závěr naší investigace shrnuté v knize Žlutý baron, která se věnuje skutečné povaze podnikání a politického působení Andreje Babiše

Otázku, proč to všechno dělá, nám čtenáři kladli prakticky při každé z osmašedesáti debat, které jsme pořádali k její propagaci. Tak se také jmenuje poslední kapitola knihy.

Takřka dvouletou prací na reportážích a analýzách vydaných v knize jsme dospěli k jednoduché odpovědi: „Babiš je zkrátka v politice primárně proto, aby hájil finanční zájmy svého podniku. Vše, co říká a dělá, sleduje tento základní účel, včetně marketingových triků, jež to mají zamaskovat.“ Evropská komise teď říká svými slovy totéž. Návrh auditní zprávy Evropské komise, který doputoval na české úřady 31. května, přináší detailní rozbor toho, jak Andrej Babiš a Agrofert tento zájem uskutečňoval skrze evropské dotace.

Platí, že kontroloři Evropské komise dospěli k právnímu závěru, že vložením svých společností do svěřenských fondů Andrej Babiš nepřestal být jejich hlavní beneficientem, a tudíž je v nezákonném střetu zájmů a počínaje únorem 2017 žádná z jeho firem neměla nárok na evropské dotace. Už to by bylo pro obrázek České republiky v očích Evropy dost potupné. Máme premiéra, který chce moc i peníze, a proto podvádí.

Dále ale kontroloři detailně popsali mechanismy, jakými české úřady dotace Babišovým firmám přihrávaly — právě kvůli tomu vychází naše země z celé šlamastiky s velmi pošpiněnou pověstí partnera, jemuž není možné důvěřovat. Protože vůči podvodům premiéru tu nefunguje zpětná vazba.

Celkem čerpal Agrofert za dvě programová období (tedy 2007—2013 a 2014—2020) devadesát osm grantů. Nebavíme se ale o dotacích do zemědělství, ty jsou samostatná kapitola. Šestnáct z nich — v hodnotě skoro 280 milionů — v období od února 2017. Tyto peníze má holding vracet. Kontroloři analyzovali třicet šest grantů napříč oběma programovými obdobími. Vzhledem k chybám a problémům, které v nich objevili, odhadují, že celkově může Agrofert vracet půl miliardy, tedy čtvrtinu toho, co za celou dobu z evropských fondů čerpal.

Legrace inovace

Jako jednu z neoprávněně udělených kontroloři označili dotaci pro severočeskou chemičku Lovochemie, jednalo se o programové období 2007 až 2013 — před vstupem Babiše do politiky — a operační program podnikání a inovace. Konkrétně mělo jít o inovaci výrobního procesu ve výrobě dusíkatých sloučenin — jednosložkového hnojiva ledek vápenatý. 

„Předmětem projektu je pořízení nových, moderních technologií a know how, které zapříčiní inovativní změnu výrobního procesu ve společnosti Lovochemie, a.s. Výrobní proces bude svým charakterem unikátní nejen v rámci společnosti žadatele, ale také na území ČR. Výsledkem zefektivnění způsobu výroby dusíkatých sloučenin budou výrobky kvalitativně vyšší úrovně, čímž bude posílena také konkurenceschopnost výrobků na trhu,“ píše se v profilu projektu. Komise na to přispěla padesáti miliony korun.

V pravidlech grantové výzvy stálo, že uspět mohou pouze projekty s přímou vazbou na výzkum a vývoj. S ohledem na to Lovochemie slibovala pracovat s výsledky výzkumu a vývoje Výzkumného ústavu chemicko-technologického (VUCHT). To je ovšem instituce spadající pod Agrofert. Sídlí mimochodem v areálu bývalého Istrochemu, o němž jsme v DR psali.

Tento výzkum a vývoj VUCHT již ovšem vedl k patentu, který vlastní — opět Babišova — společnost Duslo. Aby Lovochemie coby žadatel prokázala další z podmínek grantu — funkční prototyp a vzorek produktu —, uvedla, že další z firem holdingu, Hnojiva Duslo, vlastní produkční linku, poněvadž už tyto produkty vyrábí. Jinými slovy Lovochemie požadovala — s úspěchem — padesát milionů na investici, kterou vydávala za inovaci, přičemž jiná z jejích firem již stejnou technologii používala.

To samo o sobě mělo být důvodem vyřazení grantové žádosti. Je to ostatně stejný princip podvodu jako v poslední době často vzpomínaná dotace na stomilionovou „inovativní“ linku pekárny Zelená louka. I zde mělo jít o inovaci — a i zde již jiná z firem Agrofertu, německá pekárna Lieken, totožnou linku používala. „Nejde o inovaci, ale o nákup zařízení, které je běžně dostupné na trhu,“ konstatovali zde inspektoři.

Stojí ale za to podívat se až do „střev“ procesu, který Lovochemii dotaci přiklepl. Kontroloři komise dostali od českých úřadů k dispozici závěry dvou hodnotitelů dotační žádosti Lovochemie. Oba s odřenýma ušima žádost schválili. Kontroloři ale zjistili, že před nimi úředníci utajili dva další hodnotitele, z nichž jeden žádost ke schválení nedoporučil. Kontroloři projekt hodnotí formou bodů. Maximum zde bylo 81, nutné minimum bylo 45.

I bodování hodnotitelů je ale plné chyb. Buďto všichni nebo většina z nich udělovali body za položky, které projekt ani neobsahoval. Podstatně ale také nadhodnocovali body v položkách, kde měla být udělena jednoznačně nula.

Jiný — aktuálně běžící — projekt Lovochemie s názvem Inovace technologie výroby směsi pro přípravu sirných hnojiv považují kontroloři komise rovněž za neoprávněný. Upozorňují, že hodnotitelé měli podle předepsané metodiky vysvětlovat počet udělených bodů u jednotlivých položek projektu vlastními slovy. Namísto toho ale do svých odpovědí jen kopírovali části z dotační žádosti.

Jinde zas dva hodnotitelé udělili projektu plný počet bodů za spolupráci s veřejnou výzkumnou institucí či univerzitou, přičemž žádná taková spolupráce nebyla navázána. Jeden z hodnotitelů k tomu svými slovy napsal, že tuto položku žadatel dokládá patřičnými dokumenty, k žádným konkrétním ale neodkazuje. A ani neexistují. Podobných manipulací, které nelze považovat za jiné než záměrné, kontroloři jmenují ještě několik.

Čapí hnízdo vedle Čapího hnízda

V době „před auditem“ existovaly hlavně nepřímé důkazy, že Andrej Babiš obchází a ohýbá zákony, aby se dostal k evropským fondům. Nejblíže jsme se anatomii toho, jak se to děje, dostali u případu dotace na Čapí hnízdo.

„Po auditu“ už víme, že Agrofert je jednoduše řečeno Čapí hnízdo vedle Čapího hnízda. Co ale stále nevíme, jsou jména konkrétním kontrolorů a úředníků, kteří ve státní správě Agrofertu přihrávají. Jaké jsou jejich motivace? Drží jim někdo nůž u krku? Mají za to něco slíbeno? Bojí se?

Dokud se nedostaneme na tu nejnižší úroveň celého problému, nebudeme znát celou odpověď. Musíme si uvědomit, že aktérů zapojených do celého tohoto systému organizovaného rozkrádání veřejných peněz jsou stovky.

Každý, kdo někdy žádal o grant v transparentní soutěži, musí při pohledu na zjištění, která audit předkládá, pociťovat hořkost. Agrofert k veřejným prostředkům přistupuje jako k nárokovým dotacím.

Z auditní zprávy se ale nemůžeme dozvědět, zda se to týká jenom Agrofertu, anebo i jiných subjektů. Chodí si pro evropské fondy všichni oligarchové, mocní a velcí hráči jako děti pro drobné do prasátka? Kdežto malé firmy bez politických konexí musí dodržovat pravidla a čekat, zda na ně něco zbude?

V roce 2016 mi Tomáš Novotný, který měl tehdy evropské dotace na starost na ministerstvu průmyslu, na otázku, zda je možné, aby si práci úředníků někdo ovládl pro své soukromé potřeby, odpověděl, že spíš čeká, že jakmile úředníci uvidí v dotační žádosti Agrofert, budou pracovat obezřetně, protože si budou vědomi, že jsou pod drobnohledem a veřejnou kontrolou. Opak je pravdou.

Obsah auditní zprávy je pro českého premiéra zdrcující. A je také velice špatnou vizitkou celé země. Lze pochopitelně předpokládat že dopadne na příští programové období evropských fondů. Výkřiky Andreje Babiše, že jde o útok Evropské komise na Českou republiku neobstojí.

Je možné, ba dokonce dost pravděpodobné, že se kolem auditu už na evropské úrovni Česká republika pokouší o různé tlaky a manipulace — to jsou ty „české“ — rozuměj Babišovy — zájmy, které tam jeho europoslanci slibovali hájit. Už to, že se zveřejnění auditu podařilo zdržet tak, aby do České republiky doputoval až po evropských volbách, naznačuje, že v zákulisí se vede tvrdý boj.

Hanba evropského formátu

Pro české občany z toho ale plynou i další důležité poznatky. Andrej Babiš je schopný vskutku primitivního okrádání země, kterou spravuje. Není už ale v jeho moci či schopnostech po sobě pečlivě zametat stopy. Je až šokující, že vzhledem k míře, do jaké se tu dařilo vysávání dotací organizovat, jak diletantsky se to dělo. Bylo přece jasné, že v okamžiku, kdy „přijde kontrola“, všechno praskne.

Zadruhé: že kontrola je na cestě, se vědělo, lze proto dovozovat, že jí předcházelo zametání stop a ne vše se tak dosud dostalo na světlo. Jaká je tedy celková podoba skandálu? Co všechno kontrolorům uniklo, co se před nimi podařilo české straně ututlat?

Zatřetí: poté, co kontroloři Evropské komise opustili Českou republiku a jali se sepisovat svou zprávu, muselo být každému jednomu členovi této vlády jasné, že se blíží obrovský problém. To, že první auditní zpráva unikla na veřejnost ještě v den, kdy se dostala do země, je dobré znamení.

Státní správa je sice obsazena Agrofertem, ale ne kompletně. Lidem, kteří v ní hájí spravedlnost, patří poděkování. Však už na příslušných ministerstvech zahájili vyšetřování a vyhrožuje se trestním stíháním.

Auditní zpráva o zemědělských dotacích, po níž Státní zemědělský intervenční fond stopnul dotace Agrofertu ale i Agrotradu ministra zemědělství Tomana (ČSSD), je patrně ještě pikantnější čtení, než ta první. Bohužel ji asi neuvidíme.

Tentokrát se úředníci připravili a převzali si od delegace z Bruselu pouze vytištěnou verzi, kterou pečlivě střeží. Že takto neučinili s prvním auditem, poukazuje na to, že Andrej Babiš nemá zdaleka vše pod kontrolou. Jeho problémy mu přerůstají přes hlavu.

Brusel — a nejen on, ale velká část členských zemí Evropské unie — se na Českou republiku dívá jako na stát, jehož premiér sám pro sebe krade z evropského rozpočtu. Ještě nikomu se nepodařilo nás v novodobé historii takto diskvalifikovat v mezinárodních vztazích. Evropa — samozřejmě právem — očekává, že si své domácí problémy vyřešíme sami.

Babišovi hrozí vězení, bude přitvrzovat

Pro Andreje Babiše z této situace již nevede žádná elegantní cesta ven. Všechny dosavadní příležitosti propásl. Teď hraje už hlavně o to, aby neskončil za mřížemi.

Co tedy mohou přinést nejbližší měsíce, a pokud se Andreje Babiše nepodaří odstavit od moci, pak i roky? Nepochybně politiku přitvrzování a utahování šroubů. Andrej Babiš nechce nezávislá a slušně pracující veřejnoprávní média, státní zastupitelství, antimonopolní úřad, inspekci životního prostředí, policii… Andrej Babiš nechce, aby byli vidět nezávisle a kriticky uvažující občané a novináři.

Česká republika je stát řízený dnes sice jedním konkrétním oligrachou, ale současně je to stát, už delší čas směřující k tomu, aby byl fakticky kontrolovaný oligarchií. Je načase si to přiznat a otevřeně o tom mluvit.

Jestliže chce opozice porazit Babiše, musí si být vědoma, že chce porazit jeho systém vládnutí a správy země. Ten nespadl z nebes a v řadě základních ohledů nepřišel až s Babišem. Zvláště ODS nám dluží doznání, že Andrej Babiš vlastně pouze převzal, zdokonalil a svému centrálnímu řízení podrobil systém, který sama stvořila.

Je to totiž i důvod, proč Babišovi zatím jakoby nevysvětlitelně neklesá popularita. Nikdo z jeho příznivců se nechce vracet k tomu, co tu bylo předtím.