Rozhodnutí ředitele Cermatu digitalizovat přihlášky na střední školy stylem „na divoko“ a na poslední chvíli nespadlo z čistého nebe. Předcházelo mu standardní vypsání veřejné zakázky, která se ovšem zasekla před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten může podpis smlouvy a spuštění prací blokovat dlouhé měsíce a někdy i roky. Tak dlouho ředitel Krejčí čekat nemohl, raději zakázku sám zrušil a šel cestou tvorby systému přímo pod Cermatem.

Ředitel Krejčí nebyl ve svém rozhodnutí ojedinělý případ, obdobný postup v roce 2022 zvolilo 23 státních úřadů a samospráv. Než aby někteří z těchto zadavatelů čekali na rozhodnutí ÚOHS, raději zakázku zrušili a zařídili se jinak, nebo vypsali novou. Kdo se rozhodl vytrvat, musel se obrnit trpělivostí. Blokace zakázky totiž u složitějších případů před ÚOHS trvá průměrně sedm měsíců (data vychází z analýzy Ministerstva pro místní rozvoj). Výjimkou ale nejsou ani případy delší než rok.

Například stavbu druhého úseku metra D blokuje ÚOHS v sérii řízení již déle než rok a půl a případ se může táhnout ještě další rok. Do té doby přitom Praha nesmí podepsat smlouvu ani začít kopat, Pražané dále trpí v zácpách a přeplněných tramvajích, firmy neví, zda mají držet zaměstnance a celou investici prodražuje inflace.

Veřejné investice brzdí zkostnatělý úřad

Zdlouhavé rozhodování ÚOHS však není neměnný přírodní zákon. Například u sousedů v Německu vše funguje cca třikrát rychleji. Přezkum veřejných zakázek tam typicky trvá čtyřicet dnů a nikdy (!) není delší než osmdesát dnů. Jak je to možné? Na vině je český, v evropském srovnání unikátně zastaralý a přebyrokratizovaný způsob, jakým ÚOHS funguje. Zatímco v Česku mohou státní orgány včetně ÚOHS veřejnou zakázku přezkoumávat až pětkrát, ve třiadvaceti státech Evropské unie je to možné maximálně dvakrát nebo třikrát.

Kromě brzdění veřejných investic způsobuje současné nastavení ÚOHS další vážný problém, totiž zvýšené riziko výskytu klientelismu a korupce. Předseda úřadu totiž koncentruje příliš mnoho pravomocí. Sám ve druhém stupni rozhoduje ve všech agendách úřadu: veřejných zakázkách, ochraně hospodářské soutěže, významné tržní síle, veřejné podpoře a přístupu k dopravní infrastruktuře. Veškeré politické a ekonomické tlaky týkající se zájmů v hodnotě desítek až stovek miliard se tak soustřeďují u jediného člověka. Ten musí rozhodnout vždy, i kdyby byl fakticky zjevně podjatý a v řízení figurovala například firma jeho bratra. Český systém takový problém řešit neumí, zkrátka by rozhodoval podjatý člověk a hotovo.

Opět jde v evropském srovnání o unikátně špatné řešení. V ostatních státech unie přezkoumávají veřejné zakázky kolektivní orgány, nikoliv jeden člověk. Navíc pouze ve čtyřech státech unie včetně České republiky řeší jeden úřad zároveň dvě velké (v zásadě nesouvisející) agendy: veřejné zakázky a hospodářskou soutěž, čímž se problém koncentrace rozhodovacích pravomocí ještě umocňuje.

Zastaví nejmocnější úředník reformu ministra?

Ministerstvo pro místní rozvoj, vedené Ivanem Bartošem, proto v červnu předložilo komplexní reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která by měla výše popsané problémy vyřešit. U většiny živých zakázek zavádí princip „jeden úřad - jedno rozhodnutí“, což je velký rozdíl oproti současnosti, kdy může ÚOHS jednu zakázku posuzovat někdy dokonce i třikrát. Návrh dále posiluje princip koncentrace řízení, aby ho nebylo možné natahovat pozdním předkládáním důkazů. Ruší také možnost dodavatelů zablokovat dočasně tendr i bez zaplacení kauce. Bartošova reforma dále zavádí v přezkumu veřejných zakázek kolektivní rozhodování. Namísto předsedy budou rozhodovat senáty složené ze tří expertů.

Právě poslední bod je asi největším trnem v oku současného předsedy ÚOHS Petra Mlsny. Ten totiž přijde o část svých pravomocí. Ty by přešly na nový kolektivní orgán (Radu pro veřejné zakázky) a místopředsedu pro veřejné zakázky. Není však pravda, že by pak předseda ÚOHS neměl co dělat a mohl odjet na chatu a houpat nohama (což skutečně těmito slovy řekl). Jeho pravomoci by se nijak neměnily ve zbývajících čtyř agendách úřadu, včetně nesmírně důležitého postihování kartelů, zneužívání dominantního postavení a blokování nevhodných fúzí.

Na to by se ostatně mohl a měl více zaměřit. Experti se totiž dlouhodobé shodují, že paradoxně právě antimonopolní agenda je na antimonopolním úřadu dlouhodobě opomíjená. Důsledkem pak mohou být příliš vysoké ceny v některých sektorech ekonomiky, například za mobilní data.

Předseda Mlsna proti reformě ÚOHS bojuje na všech frontách. Namísto konstruktivního dialogu s ministerstvem zvolil cestu expresivních vyjádření („revoluce, unáhlený experiment, radikální reforma“) a zavádějících až nepravdivých argumentů (některé vyvracím zde), které opakuje při všech možných příležitostech, např. v Otázkách Václava Moravce, na Májové konferenci k veřejným zakázkám či v úvodním slovu výroční zprávy za rok 2023.

Kromě veřejných vystoupení také proti reformě lobbuje u ministrů, poslanců a státních úředníků. Můžeme tak v legislativním procesu očekávat smršť negativních připomínek, které budou mít vždy jedno společné. Budou tvrdit, že to, co funguje ve většině států Evropské unie, u nás v Česku určitě fungovat nemůže. Právě forma odporu předsedy Mlsny nasvědčuje tomu, že skutečnou motivací je spíše obava ze ztráty vlastní moci a nikoliv věcný nesouhlas.

Reformátoři a brzdiči

Prosazování výraznějších změn je v Česku těžká disciplína. Nezáleží na tom, jak absurdní (nebo vůbec žádné) úvahy vedly k zavedení nějakého systému, ať už jde o fungování ÚOHS, příliš malé kraje či třeba rozdrobený systém zřizovatelů škol. Jakmile se systém jednou zaběhne, nastoupí obrovská setrvačnost bránící výraznějším změnám.

Modernizace českých institucí je ovšem nutná a je nejvyšší čas začít plnit domácí úkoly pěkně jeden za druhým. Reforma Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je velkou příležitostí. Kromě odbrždění veřejných investic, vtažení nových firem do soutěže o veřejné zakázky a posílení protikorupčních pojistek může dosáhnout možná ještě důležitějšího symbolického vítězství; ukázat, že změna je možná.