Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potřebuje naléhavě reformu
Věnek BonušPodezřelá schůzka předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Mlsny na Hradě připomíná důležitost reformy úřadu, který rozhoduje o bezprecedentních prostředcích, a přitom má velmi nešťastně nastavené vnitřní rozhodování.
Předseda Petr Mlsna po více než ročním období klidu opět přitáhl k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže — ÚOHS nechtěnou mediální pozornost, když dorazil na podezřelou schůzku s ředitelem kanceláře Hradu Mynářem. Než aby čelil novinářským dotazům, radši se vytratil zadním vchodem a řidiče nechal odjet samotného.
Připomněl tak závěr mandátu bývalého předsedy Petra Rafaje, který rezignoval po sérii skandálů zahrnujících mimo jiné i podezřelé schůzky například s Jiřím Čunkem, jehož projekt zlínské nemocnice tou dobou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže posuzoval.
Jednu podezřelou schůzku ještě nelze srovnávat s množstvím kauz Petra Rafaje. Důsledkem je však v obou případech ohrožení důvěryhodnosti celého Antimonopolního úřadu, jehož význam lze těžko přecenit. Dohlíží totiž na šest set miliard, které se ve veřejných zakázkách ročně utratí, a garantuje férové tržní prostředí, a přitom se zřejmě jedná o ještě větší objem peněz.
Jádrem problému však nejsou personálie, ale špatné institucionální nastavení Úřadu. Předseda u sebe koncentruje rozhodovací pravomoci, sám rozhoduje ve druhém stupni a na první stupeň má silný nepřímý vliv.
V rozhodnutích Úřadu jde přitom často o miliardy státního či soukromého majetku. Do hry tak vstupují silné ekonomické zájmy, které se logicky koncentrují u předsedy. Nezbývá nám pak než doufat, že všechny tlaky, jimž je vystaven, zvládne a nezávislost a odbornost Úřadu zaručí svou silnou a nezlomnou osobností.
Spoléhat se na charakterové vlastnosti na úrovni Mirka Dušína však nelze považovat za systémový přístup, ostatně ve státech Evropské unie jsme s takovým pojetím osamoceni. Za hranicemi řeší spory z veřejných zakázek zpravidla přímo soudy nebo kolektivní orgány v rámci správního řízení, jak vyplývá ze srovnávací analýzy Ministerstva pro místní rozvoj.
Jednou z výhod rozdělení rozhodovacích pravomocí mezi více nezávislých odborníků je právě odolnost proti selhání či skandálům. Snížení důvěryhodnosti jednoho člověka, byť předního představitele, pak nemá přímý dopad na Úřad jako celek.
Předseda Mlsna vše razí přesně opačnou cestu. Na rozdíl od bývalého předsedy Rafaje, který tvrdil, že vždy respektuje doporučení své rozkladové komise, což je právě kolektivní prvek v rozhodování, si vymínil možnost se od doporučení odklonit a rozhodnout se ve druhém stupni čistě sám za sebe, což je naopak prvek koncentrace pravomocí.
Řešení v podobě komplexní reformy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je už nějakou dobu na stole. Přišly s ním během minulého volebního období protikorupční organizace, později si ho osvojili politici, následně ho podpořili i odborníci na veřejné zakázky a hospodářskou soutěž a reforma se dostala do programového prohlášení současné vlády.
Hlavním principem navrhované reformy je dekoncentrace pravomocí rozhodovat v individuálních případech od předsedy směrem ke kolektivnímu orgánu o patnácti členech, který by případy rozhodoval v tříčlenných senátech. Úřad by po manažerské stránce i nadále řídil jeden člověk k zachování efektivity monokratického řízení.
Díky zřízení funkčního kolektivního orgánu by také bylo možné odstranit jednu instanci ve správním řízení. V současnosti může spory z veřejných zakázek a hospodářské soutěže Úřad řešit dvakrát; nebo i vícekrát.
Je však otázka, jestli je to nezbytně nutné, když může rozhodnutí dál přezkoumávat i soud. Odstraněním jedné instance by se zrychlilo rozhodování Úřadu, což by vedlo k dřívějšímu odbrždění napadených veřejných investic či rychlejšímu postižení protisoutěžního jednání.
Navržená reforma přitom přesahuje vlastní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože by do českého právního řádu přinesla inovaci, která by se mohla stát novou normou pro fungování větších ústředních orgánů státní správy. Nový institucionální model se snaží kombinovat to nejlepší ze zahraničních vzorů — monokratické řízení, kolektivní rozhodování, povinná výběrová řízení, využití ústních jednání a další prvky. Reforma Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by tak mohla představovat jeden z důležitých kroků k celkově modernější a profesionálnější státní správě.