↗

Znechucení voličů tradičními politiky, které vyneslo k moci dnešní „antikorupčně korupční“ vládnoucí garnituru, možná začíná právě u dnes tolik diskutovaného ruského dluhu a jeho netransparentního vyrovnání. Foto Soňa Turinská, WmC

V minulých dnech přinesla média rozsáhlou studii o vzniku a způsobu vyrovnání takzvaného „ruského dluhu“. Jeho vznik je spojen s obdobím sametové revoluce a následnou změnou politických poměrů v Československu. Tehdejší nová politická reprezentace rozhodla o právní kontinuitě státu a z tohoto důvodu byly smlouvy uzavřené ještě komunistickým režimem platné a vymahatelné. Dodejme, že šlo o rozhodnutí celkem oprávněné. S ohledem na tehdejší masívní vojenskou přítomnost „spřátelených“ sovětských vojsk i na obavy z možného politického zvratu šlo o postoj pochopitelný a omluvitelný.

Totéž se už ovšem rozhodně nedá říct o způsobu jeho vyrovnání, o kterém rozhodla vláda Miloše Zemana. Česká republika se v té době už dávno nenacházela ve stavu politické beztíže a rozhodně nehrozil žádný zvrat polistopadových poměrů. Splacení dluhu prostřednictvím velmi netransparentní zprostředkovatelské společnosti Falkon Capital se v tomto světle jeví jako více než podezřelé. S vysokou mírou pravděpodobnosti zmizelo v „procesu“ vyrovnání dluhu okolo třiceti miliard korun a těžké podezření provází i otázku, proč se tento dluh standardně nevymáhal prostřednictvím Pařížského klubu dlužníků, který byl k tomuto účelu vytvořen a který si navíc vedl ve vymáhání ruských dluhů podstatně lépe.