V posledních dnech proběhla médii senzačně působící zpráva, že Česká republika je ze států Rady Evropy na posledním místě při plnění protikorupčních opatření. Některé titulky zněly katastroficky: „Nejhorší jsou Češi. Světový žebříček korupce řadí Prahu na poslední místo.“

Zprávu doprovázela podobně tragicky vypadající tabulka, která jako by katastrofické titulky potvrzovala. Přehledně ukazovala, jak které státy plní čtrnáct protikorupčních doporučení Rady Evropy. Česká republika se zde krčila za Bosnou a Hercegovinou a Srbskem, když uspokojivě nesplnila žádné sledované doporučení a polovinu z nich nesplnila ani částečně.

Obrázek to je značně nelichotivý. Jeho grafická podoba ale poněkud zakrývá, o čem vlastně vypovídá.

Nejde o korupci, ale úroveň opatření proti ní

Co tedy skutečně bylo zveřejněno, je zpráva opravdu tak špatná a co se dá dělat? Předně — zpráva nevypovídá o rozšíření korupce, vypovídá omezeně o rozsahu a charakteru protikorupčních opatření. Na druhou stranu podává nelichotivé leč věrné svědectví o malé schopnosti naší společnosti a politiky věcně řešit palčivé problémy a hledat přijatelný konsensus — například ve věci nezávislosti soudnictví.

U tabulky samé bychom se asi mohli oprávněně ozvat, zda situace není horší v Turecku či Rakousku, kde sice jedno až dvě doporučení mají splněna uspokojivě, ale sedmdesát procent doporučení nesplnili vůbec.

Hodnocení navíc není vyčerpávající. Skupina států proti korupci, GRECO, fungující v rámci systému Rady Evropy, hodnotí metodou peer misí naplňování vybraných protikorupčních doporučení Rady Evropy. Hodnocení probíhají v tak zvaných cyklech a každý cyklus se zaměřuje na jiný okruh doporučení.

Právě v těchto dnech Rada Evropy vydala svoji výroční zprávu. Její pozornost se zaměřuje mimo jiné na plnění doporučení v rámci takzvaného 4. kola. Jedná se o čtrnáct doporučení rozdělených do tří okruhů:

• Doporučení směrem ke členům Parlamentu
• Doporučení směrem k soudcům
• Doporučení směrem ke státním zástupcům

 Tematicky se dělí na dva poněkud odlišné soubory. První skupinou jsou otázky legislativní úpravy fungování zmíněných sektorů tak, aby byly co nejtransparentnější a nejvíce odolné pokusům o zneužití. Z povahy věci se jedná o technicky, legislativně i politicky komplikované záležitosti.

Druhou oblast tvoří doporučení směřující vůči všem třem výše uvedeným cílovým skupinám. A týká se přijetí a speciálního nastavení etických kodexů poslanců, soudců a státních zástupců.