Vrtěti korupcí je tak snadné. Protikorupční rétorika českých politiků
Vladimír NaxeraPrvní část volné série čtyř textů věnovaných protikorupční rétorice českých politiků vysvětluje šíři a nejednoznačnost pojmu „korupce“ a také ukazuje, jak dokáže protikorupční rétorika zastínit v debatě všechna ostatní politická témata.
Na konci ledna letošního roku oznámil bývalý elitní detektiv Robert Šlachta založení nového politického uskupení s poněkud kýčovitým názvem Přísaha, který pomáhá prodat Šlachtovu policejní minulost. Dle Šlachtových slov má jít především o hnutí protikorupční. Pokud máte pocit, že jste už něco takového v posledních měsících či letech četli či slyšeli, je to pocit oprávněný.
Jen namátkou: v prosinci minulého vzniklo politické hnutí Lidé PRO kolem bývalého představitele iniciativy Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře. To, že se v hnutí na čelních pozicích angažoval bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka, ukazuje, že korupce patřila mezi klíčová deklarovaná témata — navzdory tomu, že hnutí nemělo jakýkoli program.
Možná si vzpomenete i na jednu s odstupem času úsměvnou až bizarní událost ze začátku roku 2019. V podvečerních hodinách jednoho lednového dne na závěr pořadu s názvem Moje zprávy na TV Barrandov oznámil Jaromír Soukup — podnikatel, majitel televizní stanice a konferenciér několika jejích pořadů v jedné osobě — podle svých vlastních slov životní rozhodnutí: „Úderem dnešního dne zakládám politické hnutí List Jaromíra Soukupa, jehož cílem je bránit české národní zájmy před zkorumpovanými politiky a oligarchy.“
Je pravda, že List Jaromíra Soukupa skončil vlastně dříve, než začal. Že hnutí Lidé PRO ohlásilo konec poté, co nasbíralo pouhý zlomek z avizovaných podpisů. A že je otázkou, zda mít jakákoli očekávání od Šlachtova projektu — i když v době dokončování této série textů v průzkumech atakuje hranici pěti procent hlasů.
I tak ale vedle těchto uskupení existují i jiná, daleko úspěšnější, přičemž i tato uskupení vsázela či vsázejí především na téma korupce. Kolikrát třeba Andrej Babiš opakoval, že „my jsme především protikorupční hnutí“?
Korupce jako veřejný nepřítel číslo jedna?
Korupce a její nejrůznější podoby jsou téměř každodenním tématem politické a veřejné debaty, kterou výrazně formují a usměrňují média. Pro novináře je totiž korupce, zejména v případě výše postavených politiků, žádaným tématem. Na jedné straně můžeme číst a sledovat zprávy o korupčních aktech, na straně druhé politické proklamace o boji proti korupci.
Důrazné odhodlání bojovat proti korupci se stalo zaklínadlem politiků po celém světě. V globálním měřítku byla po celá devadesátá léta, tedy v období mezi pádem komunismu a nástupem války proti „globálnímu terorismu“, korupce chápána jako „světový veřejný nepřítel číslo jedna“. Proč?
Dopady korupce jsou v rovině politické, společenské i ekonomické převážně negativní. Většinově negativní dopady a (taktéž většinově) negativní vnímání korupce ze strany veřejnosti jsou jedním ze zdrojů protikorupční rétoriky politických představitelů. Ta je dána nejen snahou o „očištění“ systému, ale též o získání voličské přízně. Označení politického konkurenta za „zkorumpovaného“ je dobrým nástrojem pro posílení vlastní pozice. Boj proti korupci přitom nemusí být reálnou politickou agendou. V mnoha případech naopak bývá pouhým legitimizačním nástrojem v rámci politického soupeření.