Románku, kamaráde!... Český fotbal stále čeká na změnu. Alespoň k snesitelnému
Fatima RahimiTuzemská fotbalová soutěž nadále zápolí s problémy, které patří do temných hlubin 20. století. Vedle rasizmu a násilí na stadionech je to i zcela naturalizovaná korupce. Přinese aféra, jež aktuálně hýbe fotbalovým svazem, kýžené zlepšení?
Svou nejdelší obhajobu fotbalu jsem zažila v roce 2014 cestou do italské Neapole. Musela jsem svému oblíbenému kantorovi vysvětlit, proč sleduju takovou „zkorumpovanou hru“, které fandí „jenom chuligáni“. Učitel jej srovnával s gladiátorskými hrami, kde panuje akorát „davové šílenství“. Vyprávěla jsem mu, jak jsem fotbal hrála jako malá, jak najednou v afghánské tradiční společnosti bylo jedno, že jsem holka. Že problém není fotbal, ale lidi, kteří ho řídí, a společnost, které je nevyhnutelnou součástí.
Už tehdy přitom bylo zřejmé, že český fotbal tíží nejeden problém. Vedle rasismu a násilí nejenom na stadionech to byla již zmiňovaná korupce spočívající v ovlivňování výsledků zápasů. V roce 2004 byla policií odhalena kauza, na kterou si dobře pamatují i ti, kteří se normálně o situaci ve fotbale nijak nezajímají. Zčásti tomu napomohla divadelní hra vzniklá na základě odposlechů „Ivanku, kamaráde, můžeš mluvit?“, v níž herecky excelovali Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus. Potrestáno bylo tehdy několik funkcionářů a rozhodčích.
Mezi nimi tehdejší manažer Viktorie Žižkov Ivan Horník, který v roce 2006 dostal podmínečné odnětí svobody, pokutu a desetiletý zákaz činnosti. Říká se, že tehdy vzal vinu na sebe, aby jiní vyvázli bez trestu.
Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.
Celý seriál článků Fatimy o fotbale je publicistická práce, zasluhující ocenění nejen pro téma, ale zejména pro kvalifikované psaní bez oborových klišé a obligátních přístupů. Fatimu upřímně obdivuju.