V kauze hokejového trenéra mládeže Martina Stloukala a jeho kritizovaného „motivačního“ proslovu k hráčům jste se v médiích důrazně vymezil vůči rasismu, xenofobii, machismu a urážení mladých hráčů. Co vás k tomu vedlo?

Mnohé z toho, co Martin Stloukal řekl, pro mě bylo naprosto nepřijatelné a považoval jsem za povinnost se k tomu vyjádřit. Mrzelo mě, že jasný a kritický postoj proti výrokům brněnského mládežnického trenéra nezaujalo více lidí, především pak Český svaz ledního hokeje. Ten se sice částečně vymezil, ale ne dostatečně razantně.

Nemám žádný oficiální mandát, nejsem členem výkonného výboru Svazu, ale přece jsem si dovolil jasně se ozvat. Jako bývalý reprezentant jsem se za výroky trenéra, které se dostaly na veřejnost a které mimo jiné urážely romské spoluobčany, omluvil.

V uniklé nahrávce bylo ovšem mnohem víc věcí, s nimiž nemohu za žádnou cenu souhlasit. Například to, jak se trenér vyjadřoval k rodičům kluků, jak hazardoval se zdravím mladých lidí nebo jak sebe nadřazoval nad ostatní.

Jako by si ty kluky bral jako rukojmí, když vyhrožoval, že to zabalí a odjede na Floridu. Takový člověk by neměl pracovat s mládeží. Bohužel z toho, co zaznívalo v reakci na nahrávku z různých stran, soudím, že podobné praktiky jsou běžnou součástí přístupu některých trenérů v naší společnosti. 

Český svaz ledního hokeje vyzval Martina Stloukala, aby se omluvil za zjevné rasistické a vulgární výroky, ten to odmítl. Jak by měl svaz dále postupovat?

Svaz se měl především ozvat mnohem dřív a — jak už jsem řekl — mnohem razantněji. Měl mít jasná stanoviska přímo od předsedy či Slávy Lenera, šéftrenéra svazu ledního hokeje, který zodpovídá za mládežnický hokej. Slova Martina Stloukala jsou prostě jasně za hranou. Neměl by být vzorem pro mládež.

Proč se takto jasně neozvalo více sportovců? Rasismus ve sportu přece jen není novým tématem…

Je to velká škoda. Jsem přesvědčený, že by se našlo mnoho sportovců, kteří by s vyjádřeními kouče nesouhlasili. Pohybujeme se však v prostředí, kde se podobné výroky berou jako sranda. Jejich autoři si zřejmě vůbec neuvědomují, že tím mohou druhému ublížit. Anebo je jim to jedno. 

Výsledkem nicméně je, že se mnozí lidé bojí ozvat. Není „sexy“ se nahlas vůči takovému proslovu vymezit. Pro mě osobně jsou přitom slova Martina Stloukala urážkou nejhrubšího zrna. Přes to všechno věřím, že se věci postupně budou měnit. Minimálně já na tom budu pracovat. 

V reakcích na vaše vyjádření jsem mimo jiné slyšela, že sportovci by se k podobným kauzám vyjadřovat neměli. Jaká je tedy podle vás role sportovců ve společnosti? 

Už nejsem aktivní profesionální sportovec, takže mě se to netýká. Ale když vrcholově sportujete, každá podobná kauza může odvádět vaši pozornost. Hráči jsou ve složité situaci. Musí mít čisté hlavy, aby odváděli špičkové výkony.

Jako mladý vrcholový hokejista jsem měl myšlenky pouze na to, abych chytal góly a abychom večer vyhráli. Ostatními věcmi jsem se nechtěl příliš zatěžovat a určitě to výkonům prospělo. To ovšem neznamená, že když je něco až takto za hranou, máme mlčet. Pokud to tak sportovci či sportovkyně cítí, jsem přesvědčený, že je správné, aby nahlas vystoupili.

Rasismus nesmí mít ve sportu místo. Neházel bych ovšem vinu zdaleka pouze na hráče. Často jsou to ještě mladí lidé, kteří okoukávají okolní svět a formují své názory. Hlavní zodpovědnost je na straně Svazu a majitelů klubů. Tito lidé nastavují v týmech pravidla.

Několik rasistických incidentů se v poslední době přihodilo ve fotbale. Alespoň na Spartě, co já vím. Samozřejmě mě pak mrzí — zvlášť jako ještě pořád sparťanského fanouška — že se k tomu pan Křetínský coby majitel neumí jasně vymezit. Ten postoj se pak bohužel přenáší na hráče a celou organizaci.

Jak si to vysvětlujete?

Kluby se bojí toto téma řešit. Pro ně je důležitější výkon na hřišti nebo na ledě. Vítězství a případně peníze. Pokud toto nadále budou jejich jediné priority, nic se nezmění. Pomoct může jedině tlak veřejnosti. A ten tu ještě není tak silný.

O sportovcích se často mluví jako o „vzorech“. Vyzdvihují se osobnostní charakteristiky hráče jako pracovitost, vytrvalost či odhodlání. Poukazuje se na charitativní činnost hráčů… Neměli by být sportovci vzorem i v boji proti rasismu?

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.