Píše se rok 1987. Fotbalový klub Neapol vyhrává poprvé od svého založení v roce 1926 nejvyšší italskou ligu — Sérii A. Na stadionu San Paola (dnes už přejmenovaném na stadion Diego Armando Maradona — San Paolo), v ulicích, v autobusech i autech, v obchodech, doma na zahradě, zkrátka po celé jihoitalské metropoli probíhají bujaré oslavy.

Neapol byla přehlíženým a poníženým přístavním městem. Ostatní velké italské fotbalové kluby se vůči jejímu týmu ostře vymezovaly, křičely na ně: „Neapol, žumpa Itálie“ nebo „Neapolská cholera“. Teď je nejlepší v zemi.

Fanoušci šílí. Starým i mladým stékají slzy po tvářích. Maradona, neobyčejný kluk z chudého předměstí argentinského Buenos Aires, se stal tím, kdo dostal Neapol na nejvyšší vrchol fotbalové hory. Stal se lidovým hrdinou, jehož fotka se v nejedné domácnosti údajně objevila po boku sošky Ježíše.

Dojatí jsou i spoluhráči. Vyhrát ligu byl sen, ve který nedoufali. Ani sám Maradona prý nečekal, že bude jednoho dne slavit takový úspěch „Přísahám na svou matku, nikdy jsem nemyslel, že dosáhnu takového úspěchu,“ přiznává. Miláček davu si zaslouží největší pozornost. V kabině se zpívá:

Mámo, mámo, mámo,

Víš, proč mi teď srdce plesá?

Viděl jsem Maradonu,

Mami, zamiloval jsem se do něj…

Kdo nemá rád fotbal, neviděl hrát Maradonu

Maradona postupně vyhrál všechno, co vyhrát mohl, tedy kromě Copa Amériky, mistrovství Jižní Ameriky. Světovým mistrem se stal s argentinskou reprezentací už v roce 1986. Během pouhých čtyř let získal všechny důležité fotbalové triumfy. Hrál fotbal, sport, který zbožňoval a který jej i jeho rodinu vytáhl z bídy.

Říká se, že kdo nemá rád fotbal, neviděl hrát Maradonu. Podle některých Maradona změnil fotbal svými nebývalými sólovými výkony. To, co zvládal s míčem na hřišti, snad nikdo jiný neuměl. Byl nesmírně rychlý, kličkoval a s balonem si hrál, jako by měl v kopačkách schovaný magnet.

Na Twiteru jsem se o Maradonovi dočetla, že měl kouzelné nohy, ale málo rozumu. S tím nemůžu souhlasit. Jak říká sportovní novinář Gonzalo Bonadeo „jeho nejdůležitějším svalem byl mozek“. Sám Maradona ostatně prohlásil, že „fotbal je hra o klamání“.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se věci začaly měnit. Z největšího fotbalisty se pomalu stal člověk závislý na drogách. Z Neapole chtěl odejít, neviděl jasný cíl. „Pro mě nejsou důležitý peníze, ale sláva,“ říká v dokumentu Asifa Kapadiy. V parafrázi německého sportovního komentátora Andrease Bocka: „Kolik slávy ale člověk vydrží?“

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.