Fotbal patří i ženám
Fatima RahimiKauza sexuálního zneužívání afghánských fotbalistek odkrývá chyby v systému, který zatím tento problém nedokázal účinně řešit. Na vině je také nedostatečné zastoupení žen ve vedení sportovních asociací.
Letošní mistrovství světa ve fotbale žen ve Francii jsem sledovala s velkou chutí. Přestože jsem neviděla všechny skupinové zápasy, dlouze a zapáleně jsem o tom mluvila s každým, koho jsem potkávala. Když jsem nedávno vyprávěla kamarádovi o zázračných nohách brazilské fotbalistky Marty, o tom, jak skvěle ovládá fotbalovou techniku, o tom, jak Američanky předvedly krásné zápasy, jak mě překvapily Japonky, dostali jsme se také k smutné kauze afghánských fotbalistek.
Reportérka britského deníku Guardian Suzanne Wracková koncem loňského roku informovala v sérii exkluzivních textů o rozsáhlém sexuálním zneužívání fotbalistek afghánského národního týmu. Některé z nich zažily psychické vydírání a fyzické týrání. Mezinárodní federace fotbalových asociací FIFA po více než půl roce po zveřejnění kauzy vyloučila hlavního viníka, je však zřejmé, že jde o systémovou chybu.
Nejméně pět hráček vypovědělo, že od roku 2013 do roku 2018 byly sexuálně zneužívány a napadány různými členy Afghánské fotbalové federace, zkráceně AFF. V jednom případě dokonce hráčka oznámila, že jí násilník držel zbraň u hlavy a vyhrožoval, že jestli promluví do médií, zabije ji i její rodinu. Další přeživší podle její výpovědi vysoce postavený člen Afghánské fotbalové federace hrozil, že jí v případě jakékoliv komunikace s médii vyřízne jazyk.
Téměř měsíc po zveřejnění reportáže Wracková odkryla a identifikovala hlavního pachatele. Šlo o Keramuddína Kerama, prezidenta Afghánské fotbalové federace. Podrobnosti o zneužívání mnoha hráček, z nichž některé byly mladší 16 let, jsou hrozivé. Keram údajně vyhrožoval, že z týmu vyhodí hráčky, které nesplní jeho požadavky. To by pro mnohé z nich znamenalo, že přijdou o jediný zdroj živobytí, ale také konec sportovní kariéry. U vyhrožování vyhazovem však Keram neskončil. O dvou fotbalistkách veřejně prohlásil, že jsou lesby, aby je umlčel. Ačkoliv afghánské zákony nic takového neříkají, mnozí lidé si stále myslí, že homosexualita je trestný čin.
Keramuddín Keram je mimo jiné také bývalý guvernér provincie Pandžšír, má tedy velkou politickou moc a vliv. Toho si byly hráčky vědomy, a proto se také bály se svými zkušenostmi vystoupit, protože tušily, že odplata by přišla rychle.
Zneužívání trvalo několik let. Šahila Kúhestániová, bývalá kapitánka afghánského národního týmu z Washingtonu, však v rozhovoru pro BBC Persian řekla, že fotbalistky zkoušely kontaktovat Mezinárodní federaci fotbalových asociací již dříve, ta však nechala jejich prosby bez povšimnutí. Na jejich stížnost nikdo nereagoval a obtěžování tak mohlo směle pokračovat.
Bývalá kapitánka národního týmu a ředitelka organizace Girl Power Chalida Popalová pro deník Guardian řekla, že k sexuálnímu zneužívání docházelo i mimo Afghánistán, v průběhu zahraničních soustředění. Právě Popalové se hráčky svěřovaly. Dlouho přemýšlela, jak jim pomoci, aniž by ublížila jim nebo jejich rodinám. Když viděla, že FIFA není ochotná zareagovat, se souhlasem kolegyň z týmu hledala jinou pomoc a rozhodly se veřejně promluvit. Z bezpečnostních důvodů ale nezveřejnily jména ani fotografie obětí. Popalová i Kúhestániová uvádějí, že pro oběti sexuálního zneužívání představovala velkou podporu také vyjádření a přiznání jiných žen po celém světě.
Prošla jsem afghánská média, v nichž jsem kromě několika krátkých zmínek nic velkého nenašla. O případech zneužívání podrobněji, ale stále ne dostatečně, psala pouze Persian BBC nebo německá Deutsche Welle v perštině. Pro afghánské vnitrostátní noviny je to zřejmě velmi tabuizované téma a neví, jak s ním pracovat. Jsou to však právě média, hlavně veřejnoprávní televize, kdo by měl tato témata důstojným způsobem otevřít a začít o problému mluvit.
Sexuální obtěžování a zneužívání se děje po celém světě. Obvinění ze zneužívání a obtěžování hráček fotbalu se objevila v řadě zemí včetně Argentiny, Kanady či Kolumbie. V Afghánistánu je však obzvlášť obtížné domáhat se spravedlnosti, systém byl dlouho zaměřený proti sportovkyním a sportovcům obecně. V afghánské tradiční a konzervativní společnosti je pro ženu velmi složité vůbec začít sportovat. V mysli mnoha lidí je sport čistě mužským světem a tato kauza některé jen utvrdila v jejich postojích.
Hafizullah Wali Rahimi, afghánský nejvyšší sportovní činitel, pro BBC Persian uvedl, že zveřejněná obvinění z rozšířeného sexuálního zneužívání způsobila, že někteří afghánští rodiče jsou „opatrnější“ a odmítají svým dcerám dovolit připojit se k sportovním týmům.
Na začátku června Mezinárodní federace fotbalových asociací konečně zakročila a Keram dostal celoživotní zákaz činnosti v oblasti sportu a pokutu ve výši milion dolarů. Toto rozhodnutí však mělo přijít mnohem dřív. FIFA mohla zakročit a začít případy vyšetřovat hned, jakmile dostala stížnost. Jak správně říká Kúhestániová, nestačí jen vyhodit prezidenta, je třeba změnit systém. V podobných asociacích by hlavně ve vedení neměly chybět ženy.
Jaký bude Keramův osud v Afghánistánu, musí rozhodnout tamější soudy. V tom jsem ale bohužel velmi skeptická. Při tom, jakou politickou mocí disponuje a jaké má známosti, se obávám, že se ani žádný soud možná nebude konat.
