↗

Součástí snah Českého hokejového svazu obnovit zašlou slávu našeho hokeje by měla být také snaha kultivovat prostředí, v němž jsou další hokejové generace vychovávány. Foto Stocksy

Uniklá nahrávka z hokejové kabiny brněnského mládežnického trenéra Stloukala by sama o sobě nemusela být významná, otevřela však veřejnou debatu o kultuře v mládežnickém sportu a o účelnosti přepjaté maskulinity. Má-li právě tohle být recept pro výchovu nadcházejících generací českého hokeje, měli bychom si nalít čistého vína: český hokej definitivně opustí světovou elitu.

Hokej je můj srdcový sport. Vyrůstal jsem v asi nejhokejovějším českém městě, sám jsem jako hráč zakusil jen přípravku. Pak jsem ale přesedlal na hokejbal, který má k hokeji v lecčems blízko a řada hráčů a trenérů prošla oběma prostředími. 

Vím, jak to vypadá v hokejové kabině. A jsem přesvědčený, že toxická maskulinita, která druhého muže ponižuje s cílem motivovat ho, ve skutečnosti nefunguje a k úspěchu nevede. 

Macho kultura v kolektivním mužském sportu je, nikoli však ve hře samotné, ale spíš jako doplněk mimo mantinely, který některým hráčům umožňuje vyrovnat se se situací, kdy se se spoluhráči několikrát dlouze objímají a pak jdou spolu nazí do sprchy.

Ve hře samotné se toxická maskulinita projevuje ojediněle a vždy je to ke škodě — přemotivovanost, hysterie, chybějící klid při řešení situací, osobní trest za inzultace rozhodčích, nekoncentrovanost a fixace na osobní spory se soupeřem, při níž hráč neplní své herní povinnosti, oplácení a přehnaná agresivita ústící ve zbytečná vyloučení, oslabení týmu, porážky. Macho kultura týmu ubližuje a prohrává mu zápasy.

Vrcholový hokej je nádherná, dynamická a tvrdá, nicméně inteligentní hra. Moderní hokej dnes ovšem tomu českému uniká, jak nám názorně ilustroval trenér Stloukal. „Se všema se bude vyhrávat a kdo nás porazí, tak dostane na tlamu,“ křičel na své svěřence v kabině.

Kdo je to trenér

Vedení klubu Technika Brno kauzu označilo za tendenční a za trenéra se postavilo. Zato s kritikou neváhal bývalý gólman Dominik Hašek: v polemice se slavným koučem Marianem Jelínkem na obrazovce Prima CNN se ostře vymezil vůči rasismu a xenofobii v kabině. Trenér Stloukal by podle něj vůbec neměl pracovat s mládeží. 

Stloukalovy výroky z nahrávky zde nebudeme opakovat, je to trapné a nedůstojné. Jeho Twitter, kde jsem se s ním setkal už dávno před kauzou, je profilem téměř nemocného člověka, fanouška SPD, ultrapravičáka, vulgárního darwinisty a především otevřeného rasisty a xenofoba. 

↗

Profil Martina Stloukala je podobných vyjádření plný. Repro Twitter

Trenér je pro generace kluků většinu jejich dospívání větší autoritou než vyučující ve škole. Má totiž být klíčovým mentorem na cestě k vysněnému cíli — stát se profesionálním hokejistou, věnovat tomu sportu svůj život a uživit se s ním.

Součástí snah Českého hokejového svazu obnovit zašlou slávu českého hokeje by měla být také snaha kultivovat prostředí, ve kterém jsou další generace českého hokeje vychovávány. Nejen kvůli medailím, ale i kvůli těm dětem.

Trenér musí být v klíčových tvárných letech pro hráče určitý „role model“, vzor, ke kterému se mohou upínat. Je jen dobře, pokud je třeba aspoň jeden z trenérského týmu bývalým a třeba i úspěšným hráčem. Přináší mladým hráčům nedocenitelnou zkušenost. 

Trenér mládeže musí být ale především pedagog se vším, co se k takovému ideálnímu pojmu váže. Nemusí hráče učit matematiku ani dějepis, ale musí z nich vychovávat slušné dospělé lidi, kteří si umí poradit pod tlakem. Právě to přepjatá maskulinita neumí, jakkoli si o sobě myslí opak.

Představu, že „nám tu vyrůstá zženštilá generace“ razil v rozhovoru na Primě CNN právě také legendární kouč Jelínek. Tuto — v letech křečovité popularity otcovské autority — oblíbenou myšlenku opakuje dlouhodobě jak v rozhovorech o své práci, tak v koučinku řekněme osobnostním. Dominik Hašek správně poznamenal, že „je to blbost, výmluva pro to, že je neumíme naučit hokej jako jinde“. 

Za blbost lze označit také Jelínkovo tvrzení, že způsobem, jakým k hráčům promlouval trenér Stloukal, posílí jejich mentální odolnost. Jakou mentální odolnost má člověk, který si vymáhá autoritu křikem? Jakou mentální odolnost projevuje člověk, který se projevuje formou spousty vykřičníků a stylem průměrného mluvčího laické ultrapravicové scény á la Jirka Černohorský? Kdyby takhle komunikovala žena, byla by neprodleně označená za hysterku.

Sněhové vločky ze Skandinávie vs. Mentálně odolní Češi

Švédský obránce Tampy Bay Lightening Victor Hedman, někdejší nejvýše draftovaný Evropan a nositel James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce na světě, před časem napsal článek s názvem „Jak hrajeme hokej ve Švédsku“. 

V něm popisuje severskou výchovu hokejové mládeže, ale také své dětství v hokejové komunitě třicetitisícového městečka Örnsköldsvik. „Prosím tě, co se to tam u vás děje? Čím vás tam krmí?“ ptali se Hedmana, když přišel do NHL. Malé město šest hodin od Stockholmu totiž dodává světovému hokeji největší hvězdy už několik dekád: Peter Forsberg, bratři Daniel a Henrik Sedinové, Markus Naslund, Anders Hedberg a další.

„Když se mluví o švédském hokeji, zmiňuje se hlavně výjimečná chemie mezi hráči. Ve skutečnosti je to ale výsledek filozofie komunity, která začíná už v dětství,“ popisuje Hedman. Hráče motivovala komunita a jejich vlastní ambice, nikdy otcové, kteří by si do nich projektovali vlastní nenaplněné ambice — což je tradiční český model, se kterým jsem se setkával na každém kroku. 

Viktor Hedman hrál do svých osmnácti let jenom za svůj mateřský klub, a tím druhým byl až slavný klub NHL. Jeho hokejová genialita a extratřída je výhradně projevem skromné sportovní komunity z neznámého města:

„Aby nedošlo k mýlce, my Švédi strašně rádi vyhráváme, snad nejradši ze všech. Ale když si vzpomenu na hokejové vyrůstání, nevzpomínám si na žádný tlak, ale jen na to, jak strašná to byla zábava.“ 

Nechme se překvapit, jak si cepovaná česká hokejová škola povede proti Finsku, kde je v mládežnických kategoriích vydán zákaz křiku na hráče, nebo proti Švédům, kteří až do juniorů vůbec nepočítají v zápasech skóre, natož individuální statistiky. 

Skandinávské sněhové vločky proti našim „mentálně odolným“ vojákům jistě nebudou mít šanci. To bude zlatých medailí, až to bude nuda.