Lukašenko — demokracie 1:0
Michal HořejšíRozhodnutí IIHF odebrat Bělorusku pořádání světového šampionátu se může jevit jako důležitý symbolický krok, který Lukašenka vykazuje do patřičných mezí. Způsob, jímž federace své rozhodnutí zarámovala, ale povede k přesně opačnému efektu.
Mezinárodní hokejová federace (IIHF) se nakonec rozhodla a odebrala Bělorusku spolupořádání letošního světového šampionátu. Jejímu kroku předcházel nejen tlak části veřejnosti včetně mnohých Bělorusů, ale především varování sponzorů každoročních mistrovství v čele s koncernem Škoda, že turnaj v Bělorusku finančně nepodpoří.
Situaci nakonec rozpohybovala bizarní schůzka prezidenta IIHF Reného Fasela s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem. Oba muži se totiž během setkání chovali jako staří přátelé, čímž federace definitivně ztratila zdání „apolitičnosti“, za niž se dlouhodobě kryla. Ukázalo se to, co je dávno jasné. Deklarovaná apolitičnost znamená vždy jen ustupování moci.
Hokejový šampionát se nebude konat v Bělorusku proto, že se proti postavila spolupořádající země. IIHF musela situaci nějak vyřešit. Kdyby bylo na místě Lotyšska Rusko, k žádnému přesouvání MS by samozřejmě nedošlo. Tlak sponzorů v roli faktických obhájců demokracie by nepřišel.
Organizace "zastřešující" sport se obávají , aby rozkol nezasáhl také oblast jejich působení. Olympijské hry např. dnes opravdu nepotřebují další problémy. Nicméně nakonec v případě postižení Ruska nad vlastním zájmem vstřícných "bafuňářů" přece jen těsně zvítězila fair play. Vysoká politika demokratických (řekněme to tak) zemí by se ve věci veřejné kritiky takového Putina možná nakonec mohla inspirovat.