Poslední volby vynesly do lavic dolní komory Parlamentu hned devět politických stran, proto se u řečnického pultíku ve sněmovním tiskovém atriu politikové točí jako svatí na orloji. První vždy přicházejí Starostové, následovaní zástupci TOP 09 a lidovců. Později se ke slovu dostávají komunisté, sociální demokraté a nenávist šířící pohůnci Tomia Okamury. Teprve po nich promlouvají Piráti, občanští demokraté a prověření pracovníci politické divize holdingu Agrofert, který Andrej Babiš poněkud nešikovně — jak ukázal návrh auditní zprávy Evropské komise — zaparkoval do svěřenských fondů.

Pravidelný kolotoč tiskových konferencí bývá zhusta úmorný, a to dokonce i pro ty, kteří mají v popisu práce jej bedlivě sledovat. Především opoziční politici totiž opakují vesměs to samé: vláda stojí za starou bačkoru, premiér obtěžkaný nejedním skandálem škodí celé zemí, měl by si proto urychleně zabalit fidlátka a pakovat ze Strakovky. Ne že by to nebyla pravda, ale slyšet v rozmezí několika hodin čtyřikrát nebo pětkrát totéž nedává valný smysl. Ve Sněmovně bohužel platí, že ačkoli bylo již vše řečeno, ještě to neřekli všichni.