Strany jsou pro straníky, hnutí ANO chce být pro všechny
Jan GruberSněm politického hnutí ANO proběhl bez diskuse i sebemenšího vzruchu. Strana se tváří jednotně a oddaně stojí za panem majitelem. Uspokojena vysokými preferencemi nehodlá cokoliv měnit. Má ambici býti Občanským fórem pro nové poměry.
„Vítězná sestava se nemění,“ říkají s oblibou v očekávání příštího těžkého zápasu sportovní trenéři. Ani politické hnutí ANO na svém nedělním sněmu nemělo — s ohledem na dominanci na české politické scéně a poslední volební výsledky — důvod výrazněji zasáhnout do složení stranického vedení. Jeho preference se setrvale udržují nad třiceti procenty, vláda spokojeně vládne a ministři plní úkoly pana majitele, jehož popularitě četné kauzy a kontroverze nijak neuškodily.
Politické hnutí ANO tak i v příštích dvou letech povede Andrej Babiš a záda mu bude krýt — respektive vyjednávat podporu pro tu či onu vládní předlohu ve Sněmovně — Jaroslav Faltýnek. Spolu s nimi delegáti v postech řadových místopředsedů potvrdili Richarda Brabce, Petra Vokřála a Jaroslavu Pokornou Jermanovou. Jedinou — a to navíc vynucenou odchodem Martina Stropnického na ambasádu do Izraele — změnou bylo zvolení Radka Vondráčka.
Kdyby konání sněmu nenařizovaly stranické stanovy, Babiš i jeho věrní by se bez něj obešli. Nálada na pražském Chodově, kde se politické hnutí ANO tradičně schází, tomu ostatně napovídala. S projevy vystoupili pouze kandidáti, několik ministrů a pár hostů. Programová diskuse se nevedla. Delegáti celý den mlčeli, tu a tam vlažně zatleskali a vše odhlasovali tak, jak se dlouho před sněmem předpokládalo.
Ačkoli mnozí politologové odhadovali, že politické hnutí ANO nedělní setkání využije pro oslovení pravicových voličů, respektive k úkroku směrem k občanským demokratům, byli to právě dědicové Václava Klause, jimž se v projevech nejvíce spílalo. A vějiček pro živnostníky nebo drobné podnikatele se téměř nedostávalo.
Za nejzajímavější z celého sněmu lze proto pokládat to, na co řeč nepřišla. Vystoupení uchazečů o funkce ve vedení strany se obešla bez výpadů vůči koaličním partnerům. Přestože společné vládnutí provázejí přestřelky, o sociálních demokratech a komunistech se prakticky nehovořilo. Politické hnutí ANO si je zřejmě dobře vědomo, že jeho koaliční potenciál má značné limity. Kdyby živořící levici vymazalo z politické mapy, těžko by po příštích volbách skládalo jinou koalici.
Sněm současně ani nepatrně nenaznačil, zda se za Babišovými zády rýsují nějací schopní politici, kteří by byli s to jej v budoucnu nahradit. Znovu zvolený předseda sice nedávno prohlásil, že chce být premiérem i v příštím volebním období, čas ovšem běží. A i politické hnutí ANO coby strana vůdcovského typu — nechce-li se s jeho odchodem z politiky propadnout do chaosu, případně bezvýznamnosti — potřebuje dát vyrůst osobnostem, které jej povedou v nových podmínkách.
Zatím se ovšem zdá, že nejsilnější česká politická strana zůstává Babišovi slepě oddaná a on sám se výhledy do příštích let příliš nezabývá. V dvojjediné pozici předsedy a majitele je neotřesitelným vládcem, kterému neradno odporovat. Jeho pravá ruka Faltýnek ostatně poznamenal, že ač se v mnohých programových otázkách názory uvnitř politického hnutí ANO různí, tak nakonec zvítězí ten, k němuž se přikloní Babiš. A že je to prý tak správně.
Delegáti a delegátky se proto rozešli pouze s tím, že se pokusí v nových poměrech sehrát part Občanského fóra. To se stejně jako politické hnutí ANO dušovalo, že zatímco strany jsou pro straníky, ono je tu pro všechny. Vrávorání mezi pravicí a levicí ovšem nemůže být receptem na politickou dlouhověkost. Takové kymácení nakonec leda mnohé zklame, neboť těžko naplní dané sliby. Bez ideologické kotvy — a výhledově i bez Babiše — se strana může rozplynout stejně rychle, jako se vydrala k moci.
Je ovšem možno přisvědčit té prognóze, že bez vyhraněného ideového zakotvení (a výhledově bez Babiše) by tato "strana pro všechny" mohla zmizet z politické scény stejně tak rychle, jak se v ní objevila a prosadila.
V současné době tento politický subjekt stále ještě velice úspěšně saturuje hluboce zakořeněnou nedůvěru české, v zásadě plebejské populace vůči vysoké politice. Babiš (potažmo ANO) stále ještě boduje právě tou svou ideovou nezakotveností, nevyhraněností; tedy svou - ať pouze předstíranou či opravdově míněnou - nepolitičností.
A je nutno si uvědomit, že ostatní politické strany (snad s výjimkou Pirátů) svou reálnou činností a působností ANO stále přičinlivě přihrávají.
Stále jsou totiž zřejmě v dobré paměti strašlivé korupční skandály politické pravice, jmenovitě ODS; na straně druhé stojí beznadějně zkostnatělá, bezduchá KSČM, a amorfní, bezpáteřná sociální demokracie. Není pak žádného divu, že při pohledu na tyto soupeře se mnohým lidem Babišovo ANO stále ještě jeví tou mnohem přijatelnější alternativou, zbavenou všech ideologických zátěží a klišé.
A nelze dokonce vyloučit - při naprosté absenci nějakého věrohodného politicko-ideového konkurenta - že tento koncept "strany pro všechny" vydrží ANO ještě po nějaký čas.