Další vláda České republiky absolvovala před Poslaneckou sněmovnou proceduru hlasování o důvěře. Koalice vždy vládly, opozice kritizovaly a věci veřejné byly spravovány s různými akcenty, leč v podstatě kontinuálně. Toto hlasování o důvěře se něčím přece jen liší. Z veřejnosti totiž postupně vyprchalo nadšení z otevření společnosti i z transformačních změn a lidé se posunuli ke skeptičtějšímu vnímání reality. Od přelomového roku 1989 tak nakumulovaná nedůvěra v politiku přispěla k posunům na politické mapě. Touha po změně ale nemířila na systém, nýbrž jen ke změně kulis a stylu.

Vítěz voleb hnutí ANO 2011 se se svým novým politickým projektem musel prodírat obklíčením starou mocí. Netřeba přitom mít iluze, že by zájmy oligarchy byly důvěryhodnější oproti zájmům kmotrů. Babiš jen využil souběhu ekonomické konjunktury a znechucení tradičními stranami. Převaha marketérů postpravdy v politické komunikaci nad tradičními programy bývá nazývána druhou normalizací nepřesně. Vláda nic moc, ale už z toho, jak tvrdá pravice běsní a jak remcají i ti z nahnědlého kouta, je znát, že to celé smysl má. Ta hysterie s protistátním převratem a neústavním začleněním republiky do holdingu Agrofert je přehnaná.