Hlavním motivem politických střetů na parlamentní úrovni je v posledním roce trestní stíhání Andreje Babiše kvůli dotacím na stavbu jeho haciendy. Pravicová i levicová opozice vůči ANO staví na faktu trestního stíhání téměř veškerý svůj postup po říjnových volbách. Do omrzení slyšíme, že překážkou pro koaliční jednání a ustavení případné vlády je právě to, že by členem vlády a premiérem měl být někdo, kdo je trestně stíhán.

Faktem trestního stíhání začíná a končí diskuse ANO a ODS, lidovců, STAN a víceméně i Pirátů. Trestní stíhání premiéra bylo zásadní překážkou i pro ČSSD, která sice ze své avizované nepřekročitelné podmínky o neúčasti trestně stíhaných osob ve vládě ustoupila, ale pořád si do koaliční smlouvy s ANO vymáhá pojistky, které by měly s případným odsouzením Babiše počítat.

To, že je Babiš trestně stíhán, je základním východiskem narativu „antibabiše“: Opozice z něj udělala středobod své kritiky a hlavní důvod toho, proč nemá Babiš téměř žádný koaliční potenciál, kromě nějaké formy paktu s extremisty. Opětovné vydání premiéra se stalo záminkou k jedné z prvních povolebních politických bitev. Trestní stíhání je také hlavním motorem protivládních demonstrací: stalo se z něj znesvěcující znamení, které má Babiš vypálené na čele a které ohrožuje chrámy liberální demokracie, do kterých Babiš vstoupí. Všichni unisono opakují jednu jedinou větu: Andrej Babiš nemá být premiérem, protože je trestně stíhán.

Co by kdyby

Bystrému čtenáři si dovolím nabídnout malý myšlenkový experiment, takovou hru na co by kdyby: Představme si, že bude v horizontu několika měsíců trestní stíhání Andreje Babiše zastaveno. Co by se potom stalo a jaké by to mělo politické následky?

↗

Ne to, že je Babiš trestně stíhaný, ale to, že parazituje na veřejných penězích a že to dělá takhle drze, je ten hlavní fakt, který mu má politicky lámat vaz. Ilustrace Ateo.cz

Nemusíme kvůli tomu vymýšlet ani nějaké divoké konspirace. Být trestně stíhán a být odsouzen jsou skutečně dvě rozdílné právní kategorie a první, ačkoli je nutnou podmínkou druhé, druhou zároveň neimplikuje. To, na čem záleží, jsou důkazy, které jasně ukazují, že čin, který se stal, je zároveň trestně postižitelný. Jak ukazuje nynější postup žalobce, interpretace toho, zda určitá množina důkazů prokazuje nebo neprokazuje spáchání trestného činu, je do jisté míry závislá na tom, kdo tyto důkazy vyhodnocuje, a samozřejmě na jeho motivaci, hodnotovém rámci, životních a profesionálních zkušenostech, názorech a postojích a mnohém dalším.

Nemíním spekulovat, zda někdo ve složité struktuře vedoucí od policejního vyšetřování přes sdělení obvinění až k soudu a vynesení rozsudku hraje nějakou „účelovku“, případně v čí prospěch, nebo zda se Babiš a jeho okolí dopustili trestného činu. K tomu nejsem kompetentní a pro mou úvahu to ani není důležité. Podstatné je to, že trestní stíhání Babiše může být zastaveno, a právě této eventualitě a jejím následkům se chci věnovat.

ČSSD v pasti