Naschvál. Jinak se středeční postup ANO v Poslanecké sněmovně nazvat nedá. Opoziční politici za podpory nemalé části veřejnosti v ulicích před nedávnem zhatili šéfování komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Zdeňkem Ondráčkem. Babišovci si tam na oplátku dosadili svého poslance Jiřího Maška.

„Nechtěli jste policistu v dresu KSČM? Tak budete mít lékaře zvoleného za hnutí, jehož trestně stíhaný premiér v demisi je služebním představeným ředitele GIBS, kterého čerstvě donutil k odchodu, a má spadeno na vyšetřovatele své kauzy Čapí hnízdo.“

Pomsta jako cumel. A také cesta, jak získat pod kontrolu stěžejní bezpečnostní složky. ANO ani při vyjednáváních o nové vládě nechce pustit sociálním demokratům resort vnitra. Maximálně by tam mohl po dnešním superloajálním a superneviditelném ministrovi Metnarovi jít „nezávislý expert“ typu Jeronýma Tejce, Marie Benešové či Petra Mlsny.

↗

Každý, kdo posvětí Babišovy metody, si koleduje o osud vtělený do lidového rčení „Spolu chyceni, spolu pověšeni“.

Věřit Andreji Babišovi, jenž dokáže mít na tři věci sedm názorů, je obtížné. Točí se jako korouhvička podle toho, jestli mluví k voličům, spolustraníkům, zahraničním partnerům… V jednom ale působí věrohodně: rodinu má na prvním místě. Chce ji zajistit, ochránit, poskytnout první poslední. Když na ni dopadlo trestní stíhání, rozhodl se postarat o to, aby bylo brzy všechno jako dřív.

Jenže je předsedou vlády. Má odpovědnost za Českou republiku coby demokratický právní stát. Ten není možné autokraticky řídit jako rodinný podnik. Nezávislost policie a justice je v něm samozřejmostí stejně jako kontrola ze strany parlamentní opozice a nezávislých médií. Ke státu se nelze chovat jako k násilně přebírané firmě.

V demokratickém právním státě je přirozené, že parlamentní komisi pro kontrolu policejní inspekce řídí zástupce opozice. Hnutí ANO to samo říkalo (takže na tom asi něco je) — dokud funkci, zjevně za podpory KSČM a SPD, neschlamstlo samo. Právem si tím vykoledovalo příval kritiky.

Babišovy plány s GIBS po vyštípání ředitele Murína — byť v něm mohly dlouhodobě hrát významnou roli stesky státních zástupců — a komisí, která na ni má dohlížet, jsou vážné téma samo o sobě. Kdyby byly záměry šéfa ANO křišťálově čisté a počestné, nelpěl by tolik na premiérské židli, ministerstvu vnitra, změnách v GIBS, řízení komise… Takhle vyvolává podezření, že má cosi za lubem a nechce, aby mu bylo vidět pod prsty.

Nepřehlížejme ale kvůli této záhadě další významné aspekty pobytu ANO ve vrcholové politice. Tvrdit, že opozice mohla řídit komisi v osobě Ondráčka, ale když se nedovede dohodnout (proti Maškovi stáli protikandidáti nominovaní Piráty a ODS), ujme se jí ANO, je zlomyslnost.

Klub kočírovaný Jaroslavem Faltýnkem se rozhodl vést válku proti všem — opozičním stranám, jejich voličům, parlamentním zvyklostem. Ne snad, že by pravicová část opozice (takzvaný demokratický blok) něco ANO darovala. Ovšem zdaleka není tak zaťatá jako při nulové toleranci v éře Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Zaslouží si důstojné jednání a důstojné zastoupení.

Arogance ANO bije do očí o to víc, že babišovci nejsou s to půl roku od voleb složit vládu s důvěrou. Jó, při síle Orbánova FIDESZu v Maďarsku bych se nedivil. Ale v této pozici naštěstí ANO není. Babišovým jediným štěstím je, že komunisté a okamurovci udělají, co mu na očích uvidí. Je jedinou naději na jejich legitimizaci a pár drobků z vládního stolu. Proto také KSČM sociálním demokratům vyčítá, že jsou neskromní a měli by být vůči ANO povolnější.

S tím souvisí další, velmi aktuální otázka. Chce ČSSD, když ve Sněmovně vidí chování ANO k opozici, ke GIBS a právnímu státu obecně, strčit hlavu do Babišova chomoutu? Je připravená na to, že ji dál bude peskovat jako malého fakana, i když spolu usednou ve vládě? Snese Babišovu koaliční nevěru s těmi, s nimiž sdílí lože už dnes ve Sněmovně? Co si počne, až bude ponížena? Odejde z vlády? Jenže ta už v té chvíli bude mít důvěru v kapse a nedůvěru jí Sněmovna nevysloví, poněvadž neprojde přes ANO, SPD a KSČM.

Když to této trojici tak klape, měla by se ujmout vlády sama. Beztak by neměla dlouhého trvání. Anebo lze rovnou pracovat na tom, že při druhém neúspěšném Babišovu pokusu navrhne ve třetím předseda Sněmovny za premiéra někoho, kdo bude mít v dolní komoře průřezovou podporu. Alternativou, jakkoliv zamlženou, jsou i předčasné volby. Každopádně každý, kdo posvětí Babišovy metody, si koleduje o osud vtělený do lidového rčení „Spolu chyceni, spolu pověšeni".