Pět nejzajímavějších otázek letošních krajských voleb

Jan Gruber

Zahajujeme cyklus textů k nadcházejícím krajským a senátním volbám. Kdo bude jejich vítězem? Podaří se pravicové opozici získat zpět ztracené pozice? Naplní Piráti své ambiciózní plány? A jak si povede levice poškozená vládním angažmá?

Nadcházejícím volbám chybí ústřední téma, jakým bylo například zrušení zdravotnických poplatků v roce 2008. To sociálním demokratům přineslo výhru ve všech třinácti krajích, přičemž s výjimkou Libereckého všude obdrželi více než třicet, v Moravskoslezském dokonce přes čtyřicet procent hlasů. Koláž DR

Letošní krajské volby se budou oproti těm minulým výrazně odlišovat. Nejenže jim chybí ústřední téma, ale neočekává se ani žádný velký souboj o celkové vítězství. To — nestane-li se něco mimořádného — připadne politickému hnutí ANO, kterému stále nevyrostl dostatečně silný vyzyvatel. Přesto nabídnou mnoho zajímavých momentů. Leccos napoví o kondici strádající levice. Ukážou, zda jsou ambice Pirátů oprávněné. A v neposlední řadě mohou potvrdit vcelku nenápadné posilování Starostů.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Kdo bude vítězem krajských voleb?

Až do minulých krajských voleb platilo, že v nich vítězila strana, která představovala nejsilnější opoziční sílu v Poslanecké sněmovně. Vládla-li sociální demokracie, vyhrávali občanští demokraté; a naopak. Před čtyřmi lety se to ovšem změnilo, neboť hlavní souboj se tehdy neodehrál mezi představiteli vládní koalice a opozice, ale jednalo se o střet politického hnutí ANO a sociálních demokratů, kteří spolu zasedali v kabinetu premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Letošní předvolební situace je od těch minulých ještě rozdílnější. Politickému hnutí ANO chybí vyzyvatel a jeho výhra se má takřka za jistou. „Kyvadlo proti vládě přestalo fungovat,“ shrnul v rozhovoru pro Deník Referendum politolog Lukáš Valeš. Přesto lze předpokládat, že strana premiéra Andreje Babiše (ANO) oproti posledním volbám, v nichž dokázala zvítězit v devíti krajích, oslabí, respektive nebude s to obhájit všechna stávající zastupitelská křesla. 

Ústup z pozic je očekávatelný zejména ve Středočeském kraji, kde se tamější hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) dopustila hned několika přešlapů. Zmínit lze například najímání desítek externích poradců za desetitisícové částky, přidělení služebního automobilu jejímu manželovi, zadávání zakázek na údržbu silnic bez výběrového řízení nebo podání trestního oznámení na členku krajské záchranné služby Veroniku Brožovou, která na počátku koronavirové pandemie v otevřeném dopise poukázala na nedostatek ochranných pomůcek.

Další ztráty může politické hnutí ANO utrpět v Jihomoravském kraji, kde přišlo o svou nejvýraznější postavu, bývalého brněnského primátora a předpokládaného lídra kandidátky Petra Vokřála (nestr.), který se počátkem června rozhodl stranu opustit kvůli údajnému napojení některých lokálních buněk na podsvětí. Totéž platí i pro sever Moravy, kde se tamějšímu hejtmanovi Ivo Vondrákovi (ANO) zřejmě — alespoň částečně — vymstí pomalá reakce kraje i ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestr. za ANO) na šíření koronaviru na Karvinsku.

Politický komentátor Jiří Pehe dále upozornil, že vedle volebních ztrát bude nadvládu Babišovy partaje ohrožovat rovněž opakování scénáře z roku 2016, kdy se navzdory vítězství v mnohých krajích ocitla v opozici. „Pokud do zastupitelstev neproniknou sociální demokraté a komunisté, mohou politickému hnutí ANO chybět koaliční partneři, kteří s ním budou ochotni vládnout. A riziko jeho vyšachování je s ohledem na kondici levicových stran letos ještě větší,“ řekl Deníku Referendum.

Podle ředitele New York University Prague proto nelze vyloučit, že po krajských volbách zavládne v centrále nejsilnější vládní strany jistá panika. „Utrpí-li levice těžkou porážku, předznamená to její výsledky ve sněmovních volbách, což neznamená nic jiného, než že se Babiš navzdory vítězství může v Poslanecké sněmovně ocitnout zcela bez spojenců, pokud se samozřejmě nebude chtít dohodnout s Trikolorou nebo Svobodou a přímou demokracií,“ doplnil.

Jak hluboko se propadnou levicové strany?

Sociální demokraté před čtyřmi lety skončili ve volbách na druhém místě, oproti roku 2012, kdy naposledy zvítězili, ztratili osmdesát křesel. Obdobně si vedli i komunisté, kteří přišli bezmála o sto mandátů. Obě strany od té doby navíc v průzkumech veřejného mínění setrvale oslabují. Několik měsíců se potácejí těsně nad pětiprocentní hranicí, již je třeba překonat pro vstup do Poslanecké sněmovny, a jejich vedení i členové neočekávají, že by se jim letos podařilo nepříznivý trend zvrátit.

„Propad levicových stran zřejmě povede k velkému vnitřnímu pnutí, což může výrazně zamíchat kartami pro blížící se sněmovní volby,“ uvedl Pehe. Ačkoli politický analytik Lukáš Jelínek potvrdil, že dobrého výsledku sociální demokraté ani komunisté nejspíše nedosáhnou, nesouhlasil s tezí, že ztráta řady křesel v zastupitelstvech s sebou přinese nějaký výraznější otřes. „Spíše lze očekávat pohyby uvnitř partají, které se mohou projevit změnou části vedení a programových akcentů,“ vysvětlil Deníku Referendum.

Ať už zemětřesení přijde, či nikoliv, pravdou zůstává, že dva roky poté, co sociální demokracie přišla — s výjimkou dvou mandátů v městské části Praha-Dubeč — o veškeré zastoupení v hlavním městě a celkově v komunálních volbách utrpěla těžkou porážku, v těch nadcházejícíh vyklidí pozice v nejednom krajském zastupitelstvu. Otázkou není, zda se tak stane, ale v kolika krajích nepřekročí uzavírací pětiprocentní klauzuli.

Hlavním důvodem, proč se nejstarší česká politická strana pomalu propadá do bezvýznamnosti, je bezesporu oportunistická politika předsedy Jana Hamáčky (ČSSD), který ji proti vůli nemalé části členské základy dovlekl do Babišovy vlády a — jak psal Jakub Patočka — „ponížené panáčkování v zájmu Agrofertu vydává za státnictví“. Totéž platí i pro komunisty, kteří kabinet za drobné ústupky — například v podobě průhledně falešného pokusu o zdanění církevních restitucí — tolerují.

Dalším faktorem, jenž zapříčinil strádání tradiční levice, je odliv jejích voličů k politickému hnutí ANO. Ti, mají-li si vybrat mezi kovářem a kováříčkem, se vcelku logicky rozhodnou pro prvního z nich. Hamáčkem vedenou partaj pak dále ohrožují četné vnitřní spory, které vyústily v odchody mnoha známých tváří. V nejednom kraji, například na Plzeňsku, Ústecku nebo jižní Moravě, se tak letos střetnou bývalí a současní sociální demokraté, což nejstarší české politické straně ubere další hlasy.

Dosáhnou Piráti na vytčených sto mandátů?

Piráti v posledních krajských volbách kandidovali v šesti krajích v koalicích s menšími stranami, povětšinou se Zelenými, přičemž pouze s nimi se ucházeli o podporu ve třech z nich, a nakonec dosáhli na pět mandátů, což byl do té doby jejich nejlepší výsledek. Největší úspěch slavili v Karlovarském kraji, kde získali tři zastupitelské posty, po jednom pak brali v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji.

Letos jdou do volebního klání — s výjimkou Olomouckého kraje, kde spolupracují se Starosty, mimo jiné s cílem otestovat možnou koalici pro sněmovní volby — samostatně a mají smělý cíl. Stávajících pět mandátů chtějí rozmnožit na sto a proniknout do zastupitelstev ve všech třinácti krajích. Cokoliv menšího označují za neúspěch.

Průzkumy veřejného mínění sice Pirátům přisuzují zpravidla pozici druhé nejsilnější strany, byť se značným odstupem za politickým hnutí ANO, ale tato podpora se nemusí nutně přetvořit ve vytyčený výsledek. Nejen z toho důvodu, že o málokterém z krajů lze říci, že by v nich Piráti byli dominantní politickou silou, respektive v nich měli výrazné zastoupení na komunální úrovni, ale také proto, že pirátský elektorát tvoří spíše mladší lidé, kteří na rozdíl od sněmovních voleb těm krajským nepřipisují takový význam.

„Piráti si dali skutečně ambiciózní cíl. Bude proto zajímavé sledovat, zda se jim ho podaří naplnit, zvláště pak v krajích, kde se nelze opřít pouze o podporu ve větších městech,“ poznamenal Pehe. To již citovaný Valeš je o poznání skeptičtější. „Piráti jsou až příliš sebevědomí,“ uvedl s tím, že nepokládá za pravděpodobný nejen zisk sta zastupitelských křesel, ale ani překročení pětiprocentní hranice ve všech krajích.

Navzdory tomu, že výsledek Pirátů možná zaostane za jejich očekáváním, je téměř vyloučené, aby nebyl řádově lepší než před čtyřmi roky. Strana s každými dalšími volbami posiluje, byť ne vždy o tolik, o kolik by si její členové přáli — stačí si vzpomenout na nenaplněné ambice v loňských volbách do Evropského parlamentu. Nicméně na podzim se v mnoha krajích stanou silou bez níž bude obtížné sestavit funkční koalice.

Získá pravice zpět ztracené pozice?

Přestože se Petr Fiala (ODS) zhusta pyšní tím, že občanští demokraté představují druhou nejsilnější politickou stranu v zemi, pravdou zůstává, že tradiční pravice se stále nebyla s to vymanit z úpadku posledních několika let. Občanští demokraté před osmi roky dosáhli do té doby nejhoršího výsledku v krajských volbách, když ztratili téměř polovinu voličů z roku 2008. Naposledy přišli o dalších šestadvacet mandátů. A nic nenasvědčuje tomu, že by je na podzim měl čekat výraznější úspěch.

„Co se týká občanských demokratů, mám vážné pochybnosti o jejich šancích na dobrý výsledek. Ta strana v poslední době neučinila téměř nic, co by mohlo lidi zaujmout a povzbudit je k tomu, aby ji ve volbách dali svůj hlas. Stále se prezentuje jako šedý, nepříliš zajímavý průměr,“ poznamenal Pehe s tím, že Fialovi souputníci budou nakonec rádi, když se jim podaří zopakovat výsledek z voleb v roce 2016, kdy získali šestasedmdesát zastupitelských křesel.

Důvodem, proč se kdysi dominantní politická strana jen tak nevrátí na politické výsluní, spočívá vedle očekávatelného posílení Pirátů a Starostů, kteří ji odčerpají část voličů, rovněž v tom, že se jim ani za dlouhé roky v opozici nepodařilo přijít s uvěřitelným příběhem, jež by byl s to konkurovat Babišovu „bude líp“, a přesvědčit veřejnost o svých schopnostech dobře spravovat zemi, respektive kraj. Mnozí lidé si totiž stále dobře pamatují četné regionální korupční kauzy i skandály zmítané vládnutí Petra Nečase (ODS).

Znatelné posílení pozic v krajských zastupitelstev nelze po podzimu očekávat ani u lidovců. Ti sice znovu budou relativně úspěšní ve svých tradičních voličských baštách na jižní a střední Moravě, na Vysočině a ve východních Čechách, a získají tak příležitost významně promluvit do podoby tamějších koalic, ale například ve Zlínském kraji mohou křesťanské demokraty a stávajícího hejtmana Jiřího Čunka (KDU-ČSL) značně poškodit táhnoucí se spory o novou krajskou nemocnici.

Ještě hůře si ve volbách s nejvyšší pravděpodobností povede TOP 09. Ta se v žádném ze třinácti krajů neodhodlala k postavení samostatné kandidátky, ale ve všech se uchází o přízeň voličů v rozličných koalicích. V některých se dohodla na spolupráci se Zelenými či s regionálními hnutími, jinde podporuje občanské demokraty. „Nemusí to být nutně špatná strategie, svědčí ale o tom, že si strana vůbec nevěří a není schopna sama lidi zaujmout,“ konstatoval politolog Valeš.

Naděje na lepší výsledek než před čtyřmi roky naopak mohou vcelku směle živit Starostové. Ti tehdy vyhráli v Libereckém kraji, ve středních Čechách zaostali za vítězným politickým hnutím ANO o pouhý jeden mandát a celkově se jejich zastoupení na krajské úrovni rozrostlo o osmnáct mandátů. Letos lze očekávat, že vedle těchto regionů posílí také na Plzeňsku a Karlovarsku. 

V prvním z krajů se totiž Starostům podařilo sociální demokracii přetáhnout jejího nejúspěšnějšího a nejviditelnějšího hejtmana Josefa Bernarda (nestr. za STAN) a ve druhém na kandidátku vedle někdejšího primátora Karlových Varů a bývalého předsedy Sdružení lázeňských míst Petra Kulhánka (KOA) sehnali úspěšné starosty Františkových Lázní a Chebu, Jana Kuchaře (PRO Zdraví a Sport) a Antonína Jalovce (VMP), který ve městě v posledních komunálních volbách vyhrál s více než pětačtyřiceti procenty hlasů.

Budou krajské volby testem pro ty sněmovní?

Opoziční strany před krajskými volbami utvořily celou řadu pestrých koalic, které — jak říkají — mají být jakýmsi testem pro jejich dlouho diskutovanou spolupráci pro volby sněmovní, o níž se hovoří již od roku 2016. Tehdy s takovouto ideou přišel Miroslav Kalousek (TOP 09). Ačkoli od uzavřených spojenectví očekávají, že jim napoví, jak voliči na integraci reagují, a ukáží, kdo si jak stojí, pozorovatelé českého politického provozu jsou k záměru skeptičtí.

Volby do krajských zastupitelstev a Poslanecké sněmovny se vyznačují četnými rozdíly — krajský volební systém nediskriminuje způsobem přepočtu hlasů na mandáty slabší strany, ty mají v každém regionu jinou pověst, zhusta odvozenou od působení jejich tamějších čelných představitelů, a voliči se právě i na základě místních zkušeností rozhodují. Ve zkratce: dávají přednost schopnosti řešit místní problémy před ideologickou skořápkou, respektive pozicemi strany v celostátní politice.

„Kdyby šli ve všech krajích do voleb dvě až tři stejné koalice, tak by jejich chápání coby testu pro sněmovní klání dávalo smysl. V současné situaci, kdy se v každém regionu opoziční strany smluvily na jiném modelu spolupráce, tomu ale tak není. Výsledky o jejich životaschopnosti nepovědí zhola nic. Nakonec proto bude stejně záležet na vedení jednotlivých stran, zda se pro společný postup rozhodnou i ve sněmovních volbách a dokáží o tom přesvědčit i členskou základnu,“ konstatoval Pehe.

Onu rozličnost předvolebních projektů lze nejlépe ilustrovat na příkladu TOP 09, která je s ohledem na nízké preference nejhlasitější podpůrkyní společného postupu v sněmovních volbách. Například v Karlovarském kraji spolupracuje se Starosty, Zelenými a lokální Volbou pro město, v sousedním Plzeňském pak podporuje ODS, jako ji kdysi podporovali Starostové, a ve středních Čechách zase utvořila koalici s hnutím Hlas bývalého europoslance Pavla Teličky (HLAS) a Stranou zelených.

Vzhledem k tomu, že to ale není jen TOP 09, která v každém kraji kandiduje s jiným politickým subjektem, ale také zbylé strany sněmovní středo-pravé opozice, krajské volby jakousi zkouškou pro ty sněmovní nebudou a ani být nemohou. Každý z volebních subjektů se totiž profiluje jiným způsobem, akcentuje jiná témata, staví na regionálně známých a významných osobnostech, a nikoliv na jasném poselství, respektive silném příběhu, jenž by byl s to narušit dosavadní hegemonii politického hnutí ANO na centrální úrovni.

    Diskuse
    PK
    August 10, 2020 v 15.41
    Opozice vůbec nemusí chodit se “silným příběhem”

    Dříve nebo později bude moc opět ležet na ulici, a bude třeba se pro ni jenom sehnout.