Pokud si koronakrize vyžádá nějakou politickou oběť, budou jí nejspíš komunisté. Ostrou kritiku epidemické politiky vlády, se kterou jsou svázaní, si dovolit nemůžou. A když se Babišovu kabinetu naopak něco podaří, slízne smetanu ANO, maximálně tak ČSSD. Zahraničně politické extrabuřty KSČM teď také nikoho nezajímají. Působí vlastně celá zbytečně — což je asi to nejhorší, co o sobě protestní strana může slyšet.

Reálnou kondici komunistů přiblíží říjnové volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. V klání o horní komoru mají jediné horké želízko — dosavadního šéfa poslanců Pavla Kováčika kandidujícího ve Znojmě. Není to sice přímo obvod, kde žije, ale sousední, ovšem přinejmenším mezi zemědělci je tam dobře známý. KSČM měla kdysi na Znojemsku senátorku, takže jeho mise nemusí být předem prohraná, ani když narazí na matadora Vladimíra Železného.

Ve zbytku republiky by byl pro komunisty úspěch i pouhý postup do druhého kola. O Senát jeví větší zájem středopraví příznivci, kteří v něm v současnosti spatřují i protipól Sněmovny s většinou ANO, ČSSD a KSČM. Nadto bude tentokrát těžší přimět zejména starší elektorát, aby se k urnám vydal. Epidemická situace se horší den ze dne a nejohroženější skupiny si dvakrát rozmyslí, jestli jim volební akt za riziko nákazy stojí.

Můžeme se dočkat výjimky, že jindy disciplinovaní voliči KSČM jí nepřijdou dát hlas ani v krajských volbách. Covid by tak mohl ještě zrychlit komunistickou jízdu po skluzavce popularity. Zahýbat s tím může leda volební kampaň KSČM. Zázemí dosud měla aspoň v příhraničních regionech a místech, o nichž se dá mluvit jako o vnitřní periferii.

Úspěch byl, když si po volbách 2014 dokázala i oproti vítěznému hnutí ANO dojednat hejtmana v Ústeckém kraji. Oldřich Bubeníček byl dobrou volbou, mezi krajskými šéfy si získal pověst jednoho z těch lepších. Rozhodl se však pověsit politiku na hřebík a volby na Ústecku opět připomínají jednu velkou loterii.

V měření volebního potenciálu u společnosti Kantar CZ přesáhla KSČM sedm procent vedle Ústeckého kraje jen na Karlovarsku, Zlínsku a Olomoucku. Naopak Královéhradecký kraj, Jihočeský kraj a Liberecko jim nevěstí ani pět procent. Ještě v roce 2014 byl volební potenciál komunistů ve většině regionů kolem dvaceti procent. Jiná věc je, že jejich možné voliče nakonec schramstlo hnutí ANO. Letos tomu zřejmě nebude jinak a KSČM urychlí ústup z politické mapy.

Nezachraňuje ji ani to, že leckde staví na kandidátky mladší uchazeče než kdysi a že ve větší míře sází na ženy. Občas mezi svými lidmi najde i schopného lokálního manažera. Ale co s tím, když se z KSČM stala tuctová strana, která si při hájení zájmů sociálně nejslabších ani neumí dupnout, když přijde řeč na progresivnější daně nebo masivnější zdanění nadnárodních korporací…

Skutečně naštvaní voliči si již vybírají jinde. Demokratům se nabízejí Idealisté, Budoucnost, Levice, na stoupence tvrdé ruky čeká SPD, Dělnická strana sociální spravedlnosti či další pravicoví extremisté. Pro majoritní elektorát je KSČM nepřijatelná kvůli své minulosti, pro protestní voliče zase kvůli zkrotlé přítomnosti.

Teoreticky by s tím něco mohl udělat příští sjezd komunistů. Vojtěch Filip má stále více kritiků, ambice naopak projevují Kateřina Konečná nebo Leo Luzar. Kdyby delegátům došlo, v jaké bryndě KSČM je, mohli by zavelet ke generačnímu střídání nebo k narýsování ostřejšího profilu partaje. Je tu však potíž. Sjezd byl z jara přeložen na listopad. Proběhne ale, i když počet nakažených koronavirem bude dál stoupat? A bude mít KSČM dost síly a vůle přepřahat?

Kdysi se dost necitlivě tvrdilo, že komunisté časem vymřou. Realita je jiná. KSČM doplatí na to, že je nudnější a nudnější. A až jednou zmizí nebo zahučí mezi mimoparlamentní drobotinu, nebude nikomu scházet.