Letošní senátní volby jsou stejně jako ty poslední lehce nepřehledné. Jakkoliv není pochyb o tom, že pravicové strany udrží v horní komoře Parlamentu své dominantní postavení, těžko odhadovat, kdo bude jejich vítězem. Největší šanci na celkové prvenství mají občanští demokraté a Starostové. Na druhé straně lze naopak s jistotou říct, že sociální demokraté v Senátu citelně oslabí. A výraznější úspěch nezaznamená ani politické hnutí ANO. Překvapit mohou Piráti, kteří chtějí získat alespoň čtyři mandáty. S ohledem na strukturu jejich elektorátu je ovšem pravděpodobné, že vytčený cíl nenaplní.

„Naučí se“ politické hnutí ANO senátní volby?

Zatímco v krajských volbách je politické hnutí ANO jasným favoritem, jemuž stále ještě nevyrostl důstojný soupeř, v těch senátních skončí na podzim podstatně hůře. Strana v čele s premiérem Andrejem Babišem (ANO) v klání o křesla v horní komoře Parlamentu tradičně selhává. Ve své krátké historii se jich účastnila čtyřikrát — nebereme-li v potaz volby doplňovací — a získala všehovšudy osm mandátů, přičemž dnes ji v Senátu, včetně přestoupivšího Jiřího Cieńciały (nestr. za OSN), reprezentuje sedm zákonodárců.

Před osmi lety vyšlo politické hnutí ANO zcela na prázdno. O dva roky později dosáhlo na čtyři senátorské posty — v Ostravě byl zvolen Petr Koliba (dříve nestr. za ANO, dnes ANK 2020), v Lounech Zdeňka Hamousová (dříve nestr. Za ANO, dnes nestr. za USZ), v Praze Zuzana Baudyšová a na Trutnovsku Jiří Hlavatý (oba nestr. za ANO). Ten ovšem kvůli úspěchu ve sněmovních volbách o mandát přišel a při pokusu jej získat zpět prohrál s dlouholetým starostou Vrchlabí Janem Sobotkou (nestr. za STAN).

V roce 2016, kdy Babišova strana zvítězila v krajských volbách, získala v horní komoře Parlamentu jen tři křesla. Senátorem za Táborsko se stal Jaroslav Větrovec, v Bruntále uspěl Ladislav Václavec a v Brně lidé zvolili Jiřího Duška (všichni tři nestr. za ANO). A před dvěma roky, kdy se vedle Senátu volilo souběžně do komunálních zastupitelstev, které politické hnutí ANO rovněž opanovalo, uspěla pouze jednou, a to na Šumpersku, kde vyhrál Miroslav Adámek (nestr. za ANO).

Lepší výsledky nejsilnější tuzemský politický subjekt neočekává ani letos, o čemž svědčí mimo jiné i to, že ve třetině obvodů — nepočítáme-li Prahu 5, kde podporuje ředitele Fakultní nemocnice v Motole a bývalého ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka (ČSSD) — vůbec nepostavil vlastní kandidáty. Například předseda plzeňské stranické buňky Roman Zarzycký (ANO) rozhodnutí zdůvodnil tím, že „Senát vnímá jako trafiku a nevidí v něm přínos pro místní občany“.

Důvod, proč se politickému hnutí ANO ve volbách do horní komory Parlamentu dlouhodobě nedaří, lze vedle nedostatku výrazných osobností, jenž ovšem trápí i ostatní partaje, hledat především v postavě jeho předsedy Babiše, který je se svou stranou zcela ztotožňován a rozděluje společnost. Zatímco ta si udržuje podporu mezi pětinou až třetinou voličů, daleko větší část ji odmítá, což se ve většinovém volebním systému silně projevuje.

V senátních volbách navíc — oproti těm krajským — stále víceméně spolehlivě funguje „kyvadlo proti vládě“, respektive občané mají tendenci vyvažovat, pročež reprezentanti vládnoucí koalice zhusta propadávají. Významnou roli rovněž sehrává dvoukolová volba, kdy se zejména v prvním kole mohou hlasy ne zcela předvídatelně štěpit. A v neposlední řadě i tradičně nízká volební účast, kdy o získání senátorského křesla v četných případech rozhodují pouhé desítky hlasů.