Českou republiku čekají druhého a třetího října volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Mezi politology i nemalou částí veřejnosti se za jednu z hlavních otázek pokládá, jakým způsobem se zúčastní a následně umístí levicové strany a hnutí — ať už vládní ČSSD, polovládní KSČM či ty bez zastoupení v Poslanecké sněmovně. Sem již deset let patří i Zelení.

Stranu od začátku letošního roku vedou spolupředsedové: Michal Berg a Magdalena Davis. Ti sice drží tradiční program v podobě ekologie a sociálních témat typu dostupného bydlení, na druhou stranu slibují, že se Zelené pokusí obrodit. „[Vstupujeme] do úplně nové éry, lidé mohou zapomenout na vše, co o nás vědí. Našim cílem je, aby volby v roce 2021 nebyly o Andreji Babišovi, ale o nejdůležitějším tématu současnosti, tedy klimatické krizi,“ řekl Berg na volebním sjezdu. 

Napříč západní Evropou se zeleným stranám daří s podobnou rétorikou dosahovat nebývalých úspěchů: ve volbách do Evropského parlamentu získali dvacet procent hlasů v Německu, třináct ve Francii a Dánsku a jedenáct v Nizozemsku. Česká republika ale stojí — přinejmenším zatím — stranou.  

Zelení se od ztráty někdejších šesti poslaneckých mandátů ve vládě Mirka Topolánka drží pouze na lokální a skrze nestraníky zvolené za širší koalice i senátní úrovni. Jejich místní politika umí být výrazná: v ekologických kruzích se těší značnému uznání starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt či starostka Brna-Nového Lískovce a vítězka letošní ceny Josefa Vavrouška Jana Drápalová. Pražané zase znají kampaň proti rozšiřování ruzyňského letiště i spolupředsedu místních Zelených Víta Masareho.   

Europoslanec nizozemských Zelených Bas Eickhout sice před časem v rozhovoru pro Deník Referendum zdůraznil, že je zapotřebí zelenou politiku postavit na podobně konkrétních — byť místních — úspěších. Ty se u nás ovšem v širším měřítku dosud neprojevily.  

Poslední volby do europarlamentu zeleným úspěch nepřinesly. Zelení kandidovali v rámci širší kandidátky Spojenci pro Evropu vedle TOP 09, STAN, LES a čtrnácti regionálních subjektů. Straně kvůli tomu vypověděla spolupráci mládežnická organizace, Mladí zelení. Nelíbilo se jí, že zelení kandidáti působí na středové až pravicové kandidátce, z níž noví poslanci zamíří do europarlamentní frakce EPP: široké platformy, v níž zasedal leckdo — od liberálů po maďarský vládní Fidesz.  

Tradiční téma strany — tedy ekologii a úsilí o zvládnutí změn klimatu — v rámci předvolebních kampaní navíc používali takřka všichni přímí i nepřímí konkurenti. Před volbami na jedné ze středoškolských stávek za klima dokonce vystoupili politici opozičních stran zastoupených ve Sněmovně (s výjimkou ODS a SPD) a předháněli se ve zdůrazňování zelených témat.  

Zelení v souladu s obecným očekáváním do europarlamentu nepronikli. Čtyři z pěti jejich zástupců šli do voleb na spodní polovině kandidátky. Tehdejší předseda strany Petr Štěpánek stál nejvýš — na pátém místě. Zisk necelých osmi tisíc preferenčních hlasů jej neposunul nahoru ani dolu. Nově zvolení europoslanci podle očekávání vstoupili do frakce EPP. Evropskou zelenou frakci Greens/EFA po krátkém lavírování posílila za Českou republiku pouze Pirátská strana.

Piráti za kolaps Zelených nemohou, ale stvrdili jej

Piráti jsou podle mnohých komentátorů a expertů jednou z příčin osekání zeleného elektorátu na jádro. To straně k samostatnému fungování evidentně nestačí — poslední celorepublikový pokus o suverénní kandidaturu Zelených skončil před třemi lety nejhorším výsledkem od roku 1998. Strana nepřekonala ani stěžejní hranici 1,5 procenta hlasů. 

Politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ovšem zdůrazňuje, že se pro Zelené nejedná o nový problém. „Přebrání již dávno proběhlo, a to čtyři až pět let zpátky. Podíváme-li se na politickou mapu, Piráti vyplnili značnou část prostoru, kde by Zelení mohli potenciálně expandovat,“ vysvětlil Deníku Referendum.

Piráti podle odborníka pracují s postmateriální tématikou typu transparentosti, jíž do zelené agendy přirozeně vstupují. „Kolaps Zelených ale proběhl ještě před nástupem Pirátů, zhruba v letech 2009 až 2010,“ podotkl. Tehdy se strana účastnila voleb, při nichž oproti nejlepšímu výsledku roku 2006 propadla. 

Ještě pod vedením Martina Bursíka — a tedy v době intenzivních sporů navazujících na účast v pravicové vládě — Zelené při volbách do europarlamentu podpořila dvě procenta voličů. Bursík následně rezignoval a vystřídal jej Ondřej Liška. Poslanecká křesla to straně nicméně nepřineslo: ve volbách nedosáhla ani na dvě a půl procenta.

Zelení jdou s Idealisty i TOP 09. Vlastních kandidátek je v krajích pár

Krajská politická úroveň ovšem funguje odlišně. Do zastupitelstev krajů se Zelení po volbách 2016 dostali na jižní Moravě, Liberecku a Královéhradecku. V Libereckém kraji tehdy kandidovali s hnutím Změna a nezávislými kandidáty, ve zbylých dvou spolu s Piráty.

Nyní Zelení míří do krajských zastupitelstev napříč republikou s dohromady třinácti subjekty: od místních politických hnutí přes nové levicové Idealisty a dřívější spojence ze STAN či TOP 09 až po ČSSD. Jediným přímo zeleným lídrem společné kandidátky je Josef Šedlbauer, nynější zastupitel Liberce i Libereckého kraje. Zde Zelení ovšem kandidují pouze s LES — stranou, již založil a dodnes vede Martin Bursík poté, co původní partaj opustil. 

Samostatná zelená kandidátka je k vidění v Jihočeském, Karlovarském i Pardubickém kraji a na Vysočině. Naopak na Zlínsku se Zelení včlenili k sociálním demokratům s tím, že se shodnou na drtivé většině krajského programu. S Piráty, kteří jdou v naprosté většině regionů do voleb samostatně, se nespojili nikde.  

Jihočeskou kandidátku vede učitel zeměpisu a biologie Matouš Šimek následovaný zemědělskou inženýrkou Terezou Müllerovou. Lídr kandidátky zdůrazňuje potřebu péče o krajinu a stále akutní problémy se suchem. „Naše kampaň má být svěží a vtipná. Naším heslem je ‚nebuďme suchaři!‘,“ slíbil počátkem srpna Šimek. Zdejší Zelení prozatím přišli s osobitým videem, na němž hovoří s kůrovcem. 

V kraji Pardubickém se Zelení kromě obecných aspektů klimatické změny a ochrany krajiny intenzivně věnují několika místním tématům. V prvé řadě je to hnědouhelná elektrárna Chvaletice, již ekologové dlouhodobě kritizují coby údajně nepotřebnou, plýtvavou a znečišťující ovzduší. Zelenou kandidátku vede jeden z čelných členů spolku Zastavme elektrárnu Chvaletice, dopravní inženýr Robert Hrdina (nestr.). 

Na Vysočině je jedničkou Zelených Silvie Čermáková: jihlavská radní pro kulturu za hnutí Žijeme Jihlavou! (TOP 09 + Zelení + Piráti), dlouholetá pracovnice Muzea Vysočiny se zkušenostmi s inkluzivními a integračními programy. Na předních místech kandiduje také první místopředsedkyně strany Anna Gümplová. Vysočinská organizace klade krom tradičních témat důraz i na podporu starostů v letitém sporu se státem o umístění úložišť jaderného odpadu. 

Zelení a Senát: záleží na jednotlivcích

Senátních voleb se Zelení také účastní v mnohdy rozkročeném partnerství s dalšími subjekty. Mandát obhajuje Václav Láska (nyní za KDU-ČSL a Zelené s podporou Pirátů, SEN21 a STAN), Jiří Dienstbier (za koalici ČSSD, Zelených a hnutí Budoucnost) či Václav Hampl (za KDU-ČSL a Zelené se SEN21 a Prahou Sobě). Kromě vlastních kandidátů, jako je někdejší dlouholetá starostka Kladrub Svatava Štěrbová, se tedy Zeleným daří spolupracovat i s nadstranickými osobnostmi.

Například ve volebním obvodu Brno-město nedávno oznámila nezávislou kandidaturu s podporou Zelených, SEN21 a Idealistů bývalá veřejná ochránkyně práv a chartistka Anna Šabatová. Sympatie jí obratem vyjádřili Karel Schwarzenberg, Petr Pithart či Eliška Wagnerová. Šabatová v roce 2008 kandidovala do Senátu i přímo za Stranu zelených, nicméně neúspěšně. 

O mandát za obvod Lounsko, Rakovnicko, Žatecko, Novostrašecko a Podbořansko se za podpory Zelených a SEN21, Pirátů a LES uchází Daniel Pitek. Ten je známý coby „sedlák pod Milešovkou“, kde působí na rozsáhlém hospodářství a vyjadřuje se k ekologickým tématům, potažmo liknavosti vlády při boji se suchem, rozvratem krajiny a dalšími problémy spjatými s klimatickou krizí. Zelenou agendu a potřebu lepší péče o krajinu v rámci kampaně zdůrazňuje jako hlavní téma. 

Co může straně úspěch senátorů přinést, závisí ale hlavně na samotných politicích. „Jestliže se Zeleným podaří skrze podporu získat senátora, pro veřejný obraz strany je to poměrně nedůležité, pokud se dotyční sami nebudou k Zeleným hlásit. Dříve tu sice byla snaha o vlastní senátní klub, v tuto chvíli ale Zelení nejsou atraktivní platformou,“ vysvětlil politolog Kopeček.

Strana je podle něj v situaci, kdy se jednotlivé potíže vzájemně umocňují. Neúspěchy v celostátních volbách přinášejí potřebu rozličných koalic, v nichž Zelení zapadnou a voliči je pustí ze zřetele. Výrazné politické osobnosti se tím spíše ke straně nehlásí a koloběh se opakuje.

Odborník podotkl, že straně ale může pomoci takřka jakékoli zastoupení. „Zelení potřebují na různé úrovni politickou reprezentaci, jež by je zviditelnila. Do jisté míry ji mají na komunální úrovni, místy ji získali v krajích,“ řekl s tím, že šanci na podobné menší, ale důležité úspěchy má strana i nyní.