Českou republiku čekají druhého a třetího října volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Mezi politology i nemalou částí veřejnosti se za jednu z hlavních otázek pokládá, jakým způsobem se zúčastní a následně umístí levicové strany a hnutí — ať už vládní ČSSD, polovládní KSČM či ty bez zastoupení v Poslanecké sněmovně. Sem již deset let patří i Zelení.

Stranu od začátku letošního roku vedou spolupředsedové: Michal Berg a Magdalena Davis. Ti sice drží tradiční program v podobě ekologie a sociálních témat typu dostupného bydlení, na druhou stranu slibují, že se Zelené pokusí obrodit. „[Vstupujeme] do úplně nové éry, lidé mohou zapomenout na vše, co o nás vědí. Našim cílem je, aby volby v roce 2021 nebyly o Andreji Babišovi, ale o nejdůležitějším tématu současnosti, tedy klimatické krizi,“ řekl Berg na volebním sjezdu. 

Napříč západní Evropou se zeleným stranám daří s podobnou rétorikou dosahovat nebývalých úspěchů: ve volbách do Evropského parlamentu získali dvacet procent hlasů v Německu, třináct ve Francii a Dánsku a jedenáct v Nizozemsku. Česká republika ale stojí — přinejmenším zatím — stranou.  

Zelení se od ztráty někdejších šesti poslaneckých mandátů ve vládě Mirka Topolánka drží pouze na lokální a skrze nestraníky zvolené za širší koalice i senátní úrovni. Jejich místní politika umí být výrazná: v ekologických kruzích se těší značnému uznání starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt či starostka Brna-Nového Lískovce a vítězka letošní ceny Josefa Vavrouška Jana Drápalová. Pražané zase znají kampaň proti rozšiřování ruzyňského letiště i spolupředsedu místních Zelených Víta Masareho.   

Europoslanec nizozemských Zelených Bas Eickhout sice před časem v rozhovoru pro Deník Referendum zdůraznil, že je zapotřebí zelenou politiku postavit na podobně konkrétních — byť místních — úspěších. Ty se u nás ovšem v širším měřítku dosud neprojevily.  

Poslední volby do europarlamentu zeleným úspěch nepřinesly. Zelení kandidovali v rámci širší kandidátky Spojenci pro Evropu vedle TOP 09, STAN, LES a čtrnácti regionálních subjektů. Straně kvůli tomu vypověděla spolupráci mládežnická organizace, Mladí zelení. Nelíbilo se jí, že zelení kandidáti působí na středové až pravicové kandidátce, z níž noví poslanci zamíří do europarlamentní frakce EPP: široké platformy, v níž zasedal leckdo — od liberálů po maďarský vládní Fidesz.  

Tradiční téma strany — tedy ekologii a úsilí o zvládnutí změn klimatu — v rámci předvolebních kampaní navíc používali takřka všichni přímí i nepřímí konkurenti. Před volbami na jedné ze středoškolských stávek za klima dokonce vystoupili politici opozičních stran zastoupených ve Sněmovně (s výjimkou ODS a SPD) a předháněli se ve zdůrazňování zelených témat.  

Zelení v souladu s obecným očekáváním do europarlamentu nepronikli. Čtyři z pěti jejich zástupců šli do voleb na spodní polovině kandidátky. Tehdejší předseda strany Petr Štěpánek stál nejvýš — na pátém místě. Zisk necelých osmi tisíc preferenčních hlasů jej neposunul nahoru ani dolu. Nově zvolení europoslanci podle očekávání vstoupili do frakce EPP. Evropskou zelenou frakci Greens/EFA po krátkém lavírování posílila za Českou republiku pouze Pirátská strana.