Na nedávném sjezdu jste říkala, že hlavním tématem sněmovních voleb musí být klimatická krize. Jak toho chcete docílit? Během přípravy na tento rozhovor jsem zjistil, že se vám do médií příliš pronikat nedaří. Za poslední dva roky se o vás mnoho nepsalo, pomineme-li zprávy o stádech divočáků, která pustoší Mníšek pod Brdy, kde jste starostkou.

Téma klimatické krize je pro lidi uchopitelné nejlépe skrze vlastní zkušenost. Pokud dnes osmdesát procent obyvatel České republiky vnímá sucho jako závažný problém, jde z našeho pohledu o příležitost, jak jim nabídnout naše politická řešení a vysvětlit širší souvislosti. Musíme se jim snažit zprostředkovat pohled do budoucnosti, aby viděli, jak mohou neřešené dopady globálních změn klimatu proměnit jejich životy.

To se samozřejmě nemůže podařit za rok nebo dva, neboť je nezbytné přijmout skutečnost, že svět se dramaticky proměnil a neodpovídá představám, v nichž nás utvrzovala škola, rodina a blízké okolí. Všichni se o světě musíme naučit myslet jinak, oprostit se od tradičních receptů a dříve osvědčených řešení problémů. Musíme si uvědomit, že náš současný způsob života je neudržitelný a je třeba s ním urychleně skoncovat.

Proč se to Zeleným doposud nedařilo? Vždyť závažnost klimatické krize neustále roste, ale preference strany jdou rok od roku stále níž a níž...

Zelená politika po lidech požaduje, aby se uskromnili, neplýtvali a byli ohleduplní. Spousta z nich to i dlouhé roky po pádu komunismu nechtěla slyšet. Představa, že by se jejich životy měly znovu sešněrovat, se jim vůbec nezamlouvala.

Měl jsem spíše na mysli, proč od roku 2006 ve sněmovních volbách dosahujete stále horších výsledků. To jste se spoluprací s pravicí natolik zkompromitovali, že vám lidé už nevěří?

Za hlavní chybu považuji, že Zelení v dané době stáli pouze na osobě Martina Bursíka. Politická strana se ovšem nemůže opírat o jednu osobnost, neboť s jejím odchodem padne i ona. Tehdy jsme podivně ustrnuli, zapomněli jsme rozvíjet členskou základnu, což nás v následujících letech značně limitovalo.

Pojďme dál. Jaká opatření by měla Česká republika v boji se změnami klimatu přijmout, respektive s čím Zelení půjdou do voleb.

Musíme přestat těžit a spalovat uhlí, jinak nebudeme s to naplňovat klimatickou dohodu z Paříže, případně její zpřísnění, neboť je zcela zřejmé, že není dostatečně ambiciozní, aby udržela globální oteplování pod dvěma stupni Celsia. To se samozřejmě neobejde bez propracovaného plánu transformace naší energetiky. Odstavit uhelné elektrárny a přepnout na výrobu energie z obnovitelných zdrojů nelze ze dne na den, protože se do nich v minulosti málo investovalo.

Dále chceme klást důraz na rozvoj moderní hromadné dopravy. Je třeba lidem umožnit, aby mohli nejen po České republice, ale i Evropské unii pohodlně a relativně levně cestovat po železnici, aby jí dávali přednost před létáním. Ačkoli mnozí z nás čas od času využíváme auto, musíme se snažit i tuto potřebu omezit, například skrze sdílení, protože osobní automobil není nezbytný každý den, alespoň pokud spolehlivě funguje páteřní síť vlaků a autobusů.

S kým a proti komu hodláte tato opatření prosazovat? Kdo jsou vaši spojenci a naopak protivníci?

Současná politika se vyznačuje urputnou snahou udržet status quo. Spousta lobbistických skupin ví, že jejich byznys má omezenou životnost, ale kvůli penězům usilují o její prodloužení. Na mezinárodním poli jde o ropné společnosti, na domácím třeba o automobilový průmysl, o němž všichni víme, že ve stávající podobě brzy skončí. Totéž platí pro podnikání Pavla Tykače a Daniela Křetínského. Protivníků je mnoho.