Pařížská dohoda o klimatu vstoupila v platnost, sama však stačit nebude

Velkou kllimadohodu o snižování emisí ratifikoval konečně dostatečný počet států. Plně nahradit omezený Kjótský protokol má ale až po roce 2020 a podle nejnovějších propočtů OSN je třeba změnit emisní trendy nejpozději do tří let.

(josp)

04.11.2016 18:59

A1

Konečný text dohody vzešel z jednání na loňském klimasummitu v Paříži. Foto archiv Cop21.org

Související

Vloni uzavřená Pařížská dohoda o ochraně klimatu a snížení emisí skleníkových plynů vstoupila v platnost. Stalo se tak v pátek 4. listopadu, měsíc poté, co byla v souladu se svým textem ratifikována dostatečným počtem zemí – konkrétně alespoň 55 státy světa, které produkují dohromady alespoň 55 procent světového úhrnu uhlíkatých emisí.

Dohoda by měla v roce 2020 nahradit zastaralý Kjótský protokol, jenž zavazuje k redukci emisí pouze bohatší země a byl po celou dobu své existence provázen řadou těžkostí – odmítaly se jím přechodně řídit například Kanada nebo Rusko, v USA zase nebyl nikdy ratifikován.

Dohodou z Paříže se naopak slíbily řídit všechny státy, které se hlásí k nezávazné Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu, tedy většina zemí světa. Proklamovaným cílem signatářů je přitom snížit emise skleníkových plynů tak, aby se vzrůst globálních teplot oproti předindustriálnímu období zastavil nejlépe na hranici 1,5 stupně Celsia a určitě zůstal pod dvěma stupni.

„Zohledníme-li délku klimatických vyjednávání a počet summitů, jež skončily za poslední léta bez úspěchu, není nadsázkou mluvit o Pařížské dohodě jako o přelomové. Rozhodně však není samospásná (...) a má i řadu problematických aspektů,“ hlásil do pátečního vysílání BBC David Shukman, redaktor rubriky Věda stanice.

Nedostatky dohody
V textech poukazujících na slabiny dohody se objevuje nejčastěji námitka, že závazky, jež dokument obsahuje, nestačí samy o sobě k naplnění deklarovaných cíclů. Ohlášené příspěvky jednotlivých států k snižování emisí, které nejsou závazné a státy si je stanovují a kontrolují samy, totiž nesnižují emise dostatečně rychle.

Klimatologové varují, že když se deklarované závazky sečtou, dosáhne globální oteplení na konci století hranice přibližně tři až čtyři stupně Celsia. To by dle jejich hodnocení vedlo s velkou pravděpodobností k samovolnému urychlení oteplení a katastrofickému zhroucení celého klimatického systému.

Problému mezery mezi emisními cíli států a cíli nutnými pro zachování teplot pod bezpečnou hranicí se věnuje i nejnovější studie Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Podle ní směřuje svět v současnosti ke stavu, kdy se emise v roce 2030 vyšplnají na 54 až 56 gigatun ekvivalentu CO2 ročně. Reálná naděje na na nepřekročení hranice oteplení o dva stupně Celsia přitom předpokládá nevypouštět více než 42 gigatun.

Studie UNEP navíc upozorňuje, že šance udržet oteplení pod 1,5 stupněm Celsia může být zmařena ještě dříve, než nabude Pařížská dohoda plné účinnosti – reálně totiž hrozí, že již v roce 2019 bude vypuštěn dostatek skleníkových plynů k překonání hranice.

Chce-li tedy svět zabránit oteplení většímu než 1,5 stupně, musí docílit změny trendu do tří let. Projednat první přehodnocení svých příspěvků se přitom zavázaly státy v Paříži až k roku 2023.

Zástupci ekologických organizací, ale i další pozorovatelé, proto hodnotí dosud projevenou ochotu ke snížení emisí především jako symbolickou a snaží se státy tlačit k ambicióznějšímu postupu.

„Pařížská dohoda může v boji se změnami klimatu znamenat bod obratu jedině tehdy, pokud dokáže udržet fosilní paliva pod zemí a urychlit přechod na obnovitelné zdroje energie. Rozvoj nových fosilních projektů se musí zastavit ihned,“ uvádí k tématu programová ředitelka mezinárodní klimatické organizace 350.org Payal Parekhová.

„Po celém světě se šíří hnutí odporu proti fosilním palivům a nutí instituce i vlády aby se od nich odpoutaly. Hodláme pokračovat v budování lidového klimatického hnutí, vymanit politiku ze sevření fosilního průmyslu a vzít svou budoucnost do vlastních rukou,“ dodává Parekhová.

Faktor USA, faktor Čína
Znalci z agentur ještě doplňují, že významný vliv na budoucnost Pařížské smlouvy může mít rovněž výsledek prezidentských voleb v USA. Zatímco Hillary Clintonová se jí hodlá držet, Donald Trump slibuje, že pokud bude zvolen, USA od smlouvy ustoupí.

Barracku Obamovi se přitom přikládá zásluha na tom, že vstřícný postoj USA ke snižování vlastních emisí přispěl k ochotě uskromnit se na straně Číny. Ta Spojené státy v absolutních číslech emisí CO2 předstihla už v roce 2007. Obě země spolu již v září 2015 uzavřely bilaterální dohodu o snižování emisí a rovněž Pařížskou dohodu letos symbolicky ratifikovaly společně.


Další informace:
BBC News Will Paris deal tackle climate change?
IPS Paris Climate Agreement: Hard Work Starts Now
Carbon Brief Only three years to save 1.5C climate target, says UNEP
The Guardian World on track for 3C of warming under current global climate pledges, warns UN
The Washington Post Paris climate agreement to take effect Nov. 4


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.