Několik stovek lidí v natěračských kombinézách vítá dav bouřlivým potleskem a skandováním. Tváře i oblečení mají umouněné od uhelného prachu a špíny. Obličeje však zdobí úsměvy. Dva dny a dvě noci v kuse blokovali tito lidé nákladové nádraží, kde se překládá uhlí z nedalekého povrchového dolu Welzow, aby cestovalo do elektrárny Schwarze Pumpe. Po chvíli se situace opakuje. Přicházejí skupinky, které přespávaly dvě noci na obřích rypadlech nebo na kolejích, jež propojují důl s elektrárnou. V poslední vlně se vrací i zadržení, které policie chytila předchozí den. Oslava může začít.

Ve vzduchu je cítit uvolněná, nadšená atmosféra. Tucet bubeníků rozjíždí živelnou sambu, na kterou stovky lidí reagují rytmickým tancem a rituálním provoláváním ekologických hesel. Octli jsme se na samotném konci klimatického tábora v německé Lužici nedaleko obce Proschim, na kterém více než čtyři tisíce lidí dokázaly takřka nemožné: po tři dny blokovat obří povrchový důl na hnědé uhlí a elektrárnu patřící švédské státní společnosti Vattenfall.

Německé podniky Vattenfallu plánuje nyní odkoupit česká společnost EPH (Energetický a průmyslový holding) patřící Danielovi Křetínskému. Prodej však může zastavit ještě švédská vláda. A tak zněl z celé letošní akce i následující vzkaz: investiční riziko pro Křetínského jsme my, doly si EPH kupuje i s občanským odporem.

Konec zvonec!

Klimatický tábor zvaný Ende Gelände („Ani o krok dále“, nebo poetičtěji „Konec zvonec“) pořádá stejnojmená skupina již podruhé. V loňském roce více než patnáct set lidí obsadilo povrchový důl Garzweiler v Porýní. Letos zkusili organizátoři něco ještě většího. Lidé z dvanácti zemí Evropy odcestovali do německé Lužice ležící v Braniborsku nedaleko polských hranic, aby podnikli nejrozsáhlejší přímou akci v Evropě.

Všichni si uvědomují, že klimatická změna je vážnou hrozbou pro budoucnost celé planety a že jednou z jejich bezprostředních příčin je spalování uhlí. Část lidí ale už vážnost klimatické krize a zdlouhavé politické diskuze donutila přímo jednat, a to i za cenu vlastní občanské neposlušnosti. Právě tito tvořili jádro účastníků Ende Gelände. A právě k nim jsme se připojili i my.

Do tábora přijíždíme ve čtvrtek večer společným autobusem, který organizuje iniciativa Limity jsme my. Tábor je založen na ekologické udržitelnosti a vzájemné solidaritě. Samozřejmostí je bezmasá kuchyně, solární panely, tříděný odpad či kompostovací záchody. Dobrovolníci pomáhají krájet zeleninu, umývat nádobí a rozdávat jídlo. Celá akce stojí na práci takzvaně „afinitních“ skupin, které jsou tvořeny šesti až dvanácti lidmi. Jednotlivé skupiny vysílají své zástupce na plénum delegátů, kde se demokraticky rozhoduje o fungování celého shromáždění.

Právě spontánní rozhodování metodami participativní demokracie dává celé iniciativě klíčovou výhodu: dokáže pružně reagovat na nepředvídatelné situace a díky vyváženému balancování mezi pořádkem a chaosem zůstává zcela nepředvídatelná. Proto dokáže překvapovat a zůstává vždy o krok napřed před těžaři i policií. A nejen proto: jedním z nejnovějších překvapení, drásajících nervy německých strážců zákona, je efektní vynález obřích nafukovacích krychlí ze stříbrného celofánu, z nichž lze rychle vytvořit účinnou bariéru. „Nejenže policie sebou do akce nebere nic ostrého, takže má problém krychle prorazit. Pohled na robokopa zápasícího s obří kostkou je navíc zkrátka k popukání,“ vysvětluje rozesmátý mladík z „krychlího velitelství“.