Objev schopnosti některých plynů zachycovat v atmosféře teplo spadá do 19. století a jeho popsání je připisováno švédskému nobelistovi Svantemu Arrheniovi, který jej kvantifikoval ve studii z roku 1896. Hypotéza, že by nárůst koncentrace skleníkových plynů mohl vést k výraznému oteplení atmosféry tedy není nijak nová - už v roce 1917 se jí například v článku o problému vyčerpání přírodních zdrojů věnoval vynálezce telefonu Alexander Graham Bell. Větší pozornost mezinárodní veřejnosti ale schopnost lidí ovlivňovat zásadně svou činností podnební podmínky získala až v roce 1988.

Tehdy na veřejném slyšení v americkém Kongresu vystoupil přední klimatolog působící v NASA James Hansen. Varoval poslance a senátory, že globální oteplování způsobené lidmi již začalo a povede zřejmě k častějším a intenzivnějším suchům a vlnám horka v jižních oblastech USA. Ve stejném roce byl rovněž Světovou meteorologickou společností a Programem OSN pro životní prostředí založen IPCC — Mezivládní panel pro změnu klimatu, sdružující přes dva tisíce odborníků na klima z celého světa.

Konsensus: lidé oteplují planetu...

Poznatky IPCC se opírají o dvě široce ověřené metody. Klimatické trendy nám dovolují předpovídat pokročilé počítačové modely, jejichž spolehlivost se ověřuje takzvaným zpětným testováním (hindcasting): jsou-li schopny správně vypočítat, jaké bylo klima v minulosti, důvěřujeme jim, že dokáží s dostatečnou spolehlivostí předpovídat také budoucnost.

Za druhé se jedná o různé studie klimatických procesů v minulosti, z nichž obecně vyplývá, že prudký nárůst koncentrací skleníkových plynů (následkem například vulkanické činnosti) vedl vždy k nárůstu teplot, jejž provázela destabilizace klimatu, extrémní projevy počasí, životu škodlivé proměny srážkových vzorců či vymírání druhů (například v období termálního maxima, jež odděluje geologická období paleocénu a eocénu).

Jakkoli z výzkumu zpracovaného letos na Masarykově univerzitě vyplývá, že výrazná část české populace si myslí, že ve vědecké komunitě panují výrazné neshody ohledně existence změny klimatu a jejích příčin, opak je pravdou. V roce 2013 zpracované souhrnné hodnocení všech recenzovaných (tedy kritéria platného vědeckého poznání naplňujících) článků za jednadvacet posledních let zjistilo, že přes 97 % z nich potvrzuje existenci lidmi vyvolaných změn klimatu.

V takové situaci můžeme hovořit o vědeckém konsensu. Vážná debata se vede o možných dopadech, nikoli o základní rovnici „lidské emise rovná se oteplování”.