Ochrana klimatu, návrh systémového řešení

Milan Smrž

Klima není pouze jednou ze součástí životního prostředí, je celému životnímu prostředí nadřazeno. V případě klimatické změny jde o problém politický, mezinárodní, ekologický, energetický, průmyslový, bezpečnostní, vojenský.

Ačkoliv již několik let panuje ve vědecké obci klimatologů více než 95% konsenzus o tom, že změna klimatu je zapříčiněna lidskou činností, je tento názor přijímán veřejností (i českou) laxně a částečně odmítavě. Proč tomu tak je? Jak je možné, že některé informace si společnost osvojuje nekriticky rychle a jiným se brání? Faktorů je nesporně mnoho: zájem vládnoucích, nechuť měnit svůj život, mediální manipulace, reklama, tradice... Téma ekologie netáhlo za starého režimu a netáhne ani teď.

V prostředí, kde se veliké procento slušných lidí nechalo zaslepit jednoduchými hesly o spravedlnosti neoliberálního pohledu a tržního dogmatismu, nelze ani čekat nic jiného. Přece nedělají nic špatného, vždyť přispívají blahobytu. Ekologický pohled stojí na opačném pólu. Vnímá širší souvislostí, cítí a chápe sounáležitost s ostatním životem. Je komplikovanější a prost jednoduchých řešení.

Mysl své základní vzorce nemění ráda, obdobně jako člověk mění své postoje a zvyky jen pomalu a neochotně. Je přece pohodlné žít v myšlenkové tvrzi, která nás chrání před složitým světem venku. Možná to je jedním z důležitých důvodů, proč je ekologie v české kotlince stále ještě kontroverzním tématem — jak můžeme dnes a denně sledovat z oficiálních politických stanovisek a rozhodnutí, stejně jako v protiekologických výlevech v internetových diskuzích.

Společnost, která se osvobodila z totality je náchylná přijmout relativně rychle a nekriticky totalitu náhradní. Především tu, která konzervuje současný stav a neklade žádné otázky.

Řešení klimatické změny je přitom nasnadě: nejrychlejší možný odstup od soudobého fosilního energetického systému, včetně greenwashing témat fosilní energetiky, jako ukládání oxidu uhličitého do podzemí (CCS), absolutní podpora obnovitelným zdrojům, elektromobilita. Výsadba stromů, ochrana lesů, zvyšování obsahu uhlíku v půdě. Není to nereálné. Je to financovatelné a je-li to správně provedeno, již dnes jsou takové postupy schopny přinést profit.

Existují studie (Jacobson & Delucchi), které tvrdí, že přestavba energetiky na úplné zásobování obnovitelnými zdroji do roku 2030 by nás stála polovinu, než setrvání na současném fosilně jaderném systému. Již v tuto chvíli jsou domy, obce (Kněžice), okresy i části zemí (Burgenland), jejichž spotřeba elektřiny, někde i tepla je kryta výlučně z lokálních obnovitelných zdrojů.

Lidstvo v celé své historii nebylo ohroženo takovou měrou, aby během několika desetiletí — a možno i méně stálo na hraně propasti. Foto Mark Garten, UN Photo

Technologicky je to uchopitelné, ale společnost se zdráhá. Pouhá znalost problému ani jeho vědecké potvrzení, ani dostupnost nástrojů řešení však nestačí. Tato nedostatečnost sice zdaleka není doménou klimatu, v jeho případě jsou však následky globální a fatální. Je možné tento nesoulad překonat?

Lidstvo v celé své historii nebylo ohroženo takovou měrou, aby během několika desetiletí — a možno i méně, jak ukazují dosavadní klimatické předpovědi ve srovnání s přicházející realitou — stálo na hraně propasti. Problém je tak veliký, že je přetěžké přijmout osobní odpovědnost. Je složité dokázat se přesvědčit, že do toho půjdu, a nenechám se odradit tím, že ostatní se ihned nepřipojí.

Bylo by logické se pustit všemi prostředky do díla. Ale naše chování není vždy logické, zejména pokud se týče velikých věcí, které převyšují uchopitelné osobní, rodinné nebo „kmenové“ dimenze. Nikdy a nikde jsme se s obdobnou situací za své historie nesetkali. O klimatické změně existuje expertní souhlas, ví se, co bychom měli dělat, ale nemáme vzorce chování, které by byly na stávající situaci aplikovatelné. Tak se nechováme jenom jako jednotlivci, ale i jako důvěryhodné mezinárodní organizace.

Klimatický publicista a aktivista George Marshal uvádí, že se ptal Amnesty International, největší lidsko-právní organizace, proč se nevěnuje klimatické změně, a ona odpověděla, že ví, že se jedná o veliký problém, ale že se ekologickými problémy nezabývá. Jak chce Amnesty International hájit partikulární lidská práva, když se nehodlá věnovat ústřednímu problému?

Možná, že jistá část problému leží ve struktuře odpovědnosti. Je klimatický problém, který zřetelně převyšuje všechny ostatní, v kompetenci správných institucí, je ve správných rukou? Klimatická ochrana je ve většině zemí v rukou rezortu životního prostředí. Ministerstva životního prostředí ale nejsou „silovými ministerstvy“, za krátkou dobu svého působení si v mnoha zemích nevydobyla postavení výjimečné důležitosti, jaká by jim v tomto kontextu přináležela.

Může být klimatická změna, která má podle vědeckého dobrozdání charakter blížící se, stále akcelerované katastrofy srovnatelná s ochrannou ptačích kolonií nebo mokřadů? Kde zůstanou, když koncem, ale možná již v průběhu století sežehne klimatická katastrofa zbytky lesů?

Klima není v tuto chvíli pouze jednou ze součástí životního prostředí, je celému životnímu prostředí nadřazeno. Klimatická změna má příliš mnoho projevů, než bychom ji mohli postavit na roveň jednotlivým složkám životního prostředí, jako třeba lesům, půdě, arktickým oblastem či mořím.

Klimatická změna je problémem přesahujícím životní prostředí. Je problémem politickým, mezinárodním, ekologickým, energetickým, průmyslovým, bezpečnostním, vojenským a je třeba ji řešit na úrovni mezinárodního práva, psychologie, marketingu, práce s veřejností, spotřeby a mnoha dalších aspektů.

Tak už to zhusta bývá, že příliš veliké problémy vytěsňujeme. Zejména ty, o nichž si myslíme, že je neumíme řešit. V těchto případech se jednotliví lidé alibisticky odvolávají na ostatní země, na veliké a bohaté průmyslové země, nebo na země rozvojové, které v rámci neznalosti stále ještě chtějí kopírovat náš civilizační model, odvolávají se na to, že oni nejsou příčinou klimatické změny, že to vůbec nikdo nezavinil, že se jedná ryze o přírodní proces…

Jde o bezpečnostní problém

Vidím jediné řešení, které by, jak myslím, mohlo zvrátit postoj veřejnosti ke klimatické změně - redefinici ekologického problému na problém bezpečnostní a přeřazení klimatické problematiky z ministerstev životního prostředí do kompetence ministerstev národní obrany.

V rámci zažitého slovníku nelze zásadní bezpečnostní ohrožení této civilizace klimatickou změnou nazývat ekologií a postavit ji, promiňte mi, na úroveň ochrany obojživelníků. Pakliže se klima nezachová, bude zbytečná ochrana cenných biotopů, stejně jako čehokoliv jiného.

Mnohonásobně bylo řečeno, co můžeme v případě nečinnosti očekávat: sucho, lesní požáry, přívalové deště, vichřice, ztrátu půdy, snížení zemědělských výnosů, klimatické uprchlíky, politickou a sociální destabilizace celých regionů, občanské i intervenční války o potraviny, docházející zdroje, vodu… toto přece ve své celosti není jen ekologický problém. Neexistuje žádná oblast, které by se klima vyhnulo.

Je zde ještě jeden aspekt, o němž se nemluví. Během každé války nebo veliké katastrofy se upírá naděje ke konci. Bude líp. Zkoušený lid čeká na konec běd, na to že povodeň poklesne, oheň dohoří, na spojence, kteří začínají vítězit. Kam se budou upírat naše naděje v období rozvinuté klimatické proměny? Máme vzývat někoho, aby nám přišel na pomoc, a aby nás ochránil před naší někdejší stupiditou? A koho?

Klima je proto především bezpečnostní a ne ekologický problém a patří pod správu národní bezpečnosti či obrany, ale ne do správy životního prostředí. Ohrožení je zřetelně mnohem vyšší než u jakékoliv agrese, právě tím, že se týká všech. Není etnicky, rasově nebo nábožensky determinováno, nejde o zdroje nebo trhy. Neohrožuje jen některé, jenom příslušníky vyčleněným skupin, ale všechny.

Netýká se výlučně jednoho státu nebo jejich skupiny, ale všech. Jde o všechno a o všechny. Na druhé straně to samozřejmě budí falešný pocit jakési jistoty, „jsme na tom všichni stejně, tak to nebude ta strašné…“.

Takovýto postoj mimořádně ztěžuje jednání. Je nám vlastní starost o sebe, o naše blízké, rodinu, přátele, ale tam naše empatie většinou končí. Nemáme příklad, nemáme zkušenost. Jak bojovat proti něčemu, co tady ještě nebylo? Co k tomu potřebujeme? Reklamou, mediální manipulací a existenčními starostmi umrtvené stádo anebo soubor jedinců, kteří budou vědět, že se musí angažovat, protože jde o život?

Jak tuto existenční zkoušku splnit ve společnosti, která se podle C. G. Junga dělí na tři skupiny: pět procent andělů a pět procent ďáblů a zbylých 90 %, kterým je to jedno?

Redefinice problému klimatické změny z ekologického na bezpečnostní problém by přinesla systémovou změnu společenského vnímání. Posílila by celospolečenskou diskuzi a důležitost následujících kroků. Z abstraktního pojmu proměny klimatu by učinila celospolečenské téma. Z „libůstky ekologů“ mobilizační sílu.

    Diskuse
    VK
    December 19, 2014 v 10.00
    Jedním z podstatných problémů ve zvládání klimatických změn je, že političtí ekologové vždy neomylně dávají přednost produkci CO2 před atomovou energií, protijaderný postoj je jim svatější, než redukce emisí skleníkových plynů. Německá Energiewende to dokládá názorně, obnovitelné zdroje v nejlepším nahrazují odstavované JE, produkce oxidu uhličitého dokonce roste.
    MS
    December 22, 2014 v 17.49
    Říká se to, ale není to pravda
    Jako protiargument k výstavbě obnovitelných zdrojů se často uvádí, že Německo doplňuje jejich výstavbu uhelnými elektrárnami a tím zvyšuje emise oxidu uhličitého, které by se vlastně měly snižovat. Nicméně čísla z roku 2014 (k 17. prosinci) ale tvrdí pravý opak. Výstavbou obnovitelných zdrojů, úsporami, ale i teplým počasím bylo v tomto roce dosaženo poklesu spotřeby primární energie z fosilních a jaderných zdrojů. Pokles v tomto roce činil u ropy a olejů 1,3%; plynu 14%, u černého uhlí 7,9%; u hnědého uhlí 7,9%; jaderné energie 0,4%. Nárůst spotřeby primární energie byl zaznamenán u obnovitelné energie ve výši 1,4%. Celkem se jednalo o pokles spotřeby ve velikosti 4,8% primární energie. Například: http://www.ag-energiebilanzen.de/6-0-Primaerenergieverbrauch.html
    Nesmysl preference jaderné energie před energií obnovitelnou je stále větší. Narůstající stáří reaktorů obecně snižuje bezpečnost; blízkost válečných operací budí opodstatněnou hrůzu. Povolená dlouhodobá dotace u budoucí elektrárny Hinkley Point C je absurditou, především v Anglii, kde je obrovský větrný potenciál. Bezpečnost? Kyštym, Three Mile Island, Černobyl, Fukušima. Kde bude další?
    Skutečně nenalézám odpověď na otázku proč?

    VK
    December 22, 2014 v 20.08
    Pochopitelně, překotné odstavení třetiny reaktorů a jejich nahrazení vesměs fosilními zdroji, proběhlo před rokem 2014. Ze statistiky tak jak tak vyplývá, že většina poklesu spotřeby primární energie z fosilních zdrojů jde na vrub poklesu celkové spotřeby energie, jen menšina nahrazováním OZE.

    Příklady zemí - Francie, Švédska - které vsadily na kombinace JE a OZE (vesměs tedy klasické vodní elektrárny), ukazují, že tato kombinace prokazatelně dokáže zajistit výrobu elektřiny na úrovni středně velkého a velkého státu s minimální produkcí CO2. Nadto prokazují, že OZE a JE nemusí být v konkurenčním postavení.

    Příklady zemí, které vsadily na OZE a zároveň odmítají JE - Rakousko, nově Německo - ukazují, že i při masovém nasazení OZE zůstává taková země ve výrobě elektřiny závislá na fosilních zdrojích ve větší části produkce a emise CO2 setrvávají na násobně vysokých hodnotách, než u energetiky na způsob zemí první skupiny.

    Od překročení podílu OZE 10-20 % celkové produkce vyvstává v celé závažnosti problém skladování a transportu elektřiny, plynoucí z jejich nestálého výkonu a nerovnoměrného rozložení. První problém není vyřešen ani v principu, není ani žádný konkrétní výhled na způsob a ev. termín realizace - posledních cca dvacet let je problematika skladování ve stadiu nadějných prototypů, průmyslové stadium do dvou let...a do dvou tří let je to pořád. Transport arciť principiálně vyřešen je, nicméně ani v rámci jednoho státu, Německa, potřebná vysokokapacitní vedení ze severu s nadbytkem větrné elektřiny na jih, nestojí, jejich stavba je v příznivém případě plánována na 5-10 let a proti stavbě se zvedá odpor obdobné síly, jaký panuje proti jaderné energetice, zhusta veden stejnými organizacemi, které svou aktivitou potřebu těchto vedení vyvolaly.

    Na závěr je položena nesprávná otázka. Otázka nestojí, zda preferovat JE před energií obnovitelnou. Obojí je způsob produkce energie s minimální produkcí CO2, přičemž je koexistence možná, příklady na úrovni států zmíněny. Praktická aktivita politických ekologů spočívá v preferenci fosilních zdrojů před JE - a někdy v budoucnu jejich nahrazení OZE. Po objevu a zavedení technologií, které ještě nejsou ani známy - týká se především skladování.

    Pakliže by ekologické nátlakové organizace myslely boj s produkcí skleníkových plynů vážně, logický program by byl, nechat jadernou energetiku alespoň v současném rozsahu na pokoji, zaměřit celou svou sílu doposud - žel úspěšně - vynakládanou na tlak k odstavování jaderných elektráren, k snaze o odstavování fosilních zdrojů. Teprve po jejich nahrazení OZE obnovit tlak proti jaderné energetice. Leč není tomu tak, protiatomové aktivity mají absolutní prioritu, i před snižováním produkce CO2.
    MS
    December 23, 2014 v 15.58
    Opět nemáte pravdu
    Technologicky dostupné a velkokapacitní akumulační techniky již několik let jsou navrženy a fyzicky existují . Jedná se o tzv. e-plyny, jež byly navrženy a pilotně realizovány profesorem Michalem Sternerem, autorem technologie syntetické výroby metanu z vodíku (vzniklého elektrolýzou vody z aktuálně nepotřebné obnovitelné energie) a z oxidu uhličitého, jež není z fosilního zdroje, ale ze vzduchu.
    Uplynulo asi 6 let od dokončení experimentálního zařízení - osobně jsem jej viděl u fy. Juwi - a nyní je již v technologickém provozu střední veloikost zařízení a staví se další, financovány automobilkami, které mají zájem na CNG (Opel).
    Metan je multitalent a vtláčí se to vysokotlakých rozvodů zemního plynu. Lze jej použít na výrobu tepla, kogeneraci elektřiny a tepla ( i decentrální) či jako pohonnou hmotu. Vedle něj lze vtláčet přímo i vodík v objemu asi do 10%.
    Tato technologie pak využívá vysokotlakých rozvodů zemního plynu, včetně podzemních zásobníků plynu, které jsou po celé Evropě. Mimořádně sofistikovaný proces tak umožňuje pokrývat několika týdenní spotřebu elektřiny - po konverzi v kogenerační jednotce - právě z obnovitelné elektřiny, bez jakýchkoli dalších zdrojů.

    Pokud se týče nátlakovosti NGO, neviděl bych to tak intenzivně. Nebo mají snad NGO větší moc než vojensko průmyslový komplex stojící na fosilních základech, se svými ropnými válkami...? Nebo jaderný průmysl, který je organicky spjat s jadernými zbraněmi, včetně "odpadu" - ochuzeného uranu.
    V SRN přesto občanské aktivity zastavily několik staveb uhelných elektráren a celospolečenský konsenzus proti jádru a pro obnovitelné zdroje je famózní. Německé NGO již pracují na "Kohle-Ausstieg". Jistě bychom se měli inspirovat!

    A co takhle místo investic do JE budovat právě jednotky na výrobu e- plynů? A tím předcházet "nebezpečným" přetokům německé větrné elektřiny přes Čechy na jih Německa? Úvozovky jsem použil proto, že se o nich takto píše, ale nic se zde nestalo.
    Výstavba nových JE v ČR pravděpodobně bude ekonomickým debaklem, ... když i Finsko se svou nordickou úsporností a nejlepším místem v korupčním indexu přešvihlo Olkiluoto třikrát a ještě není konec!
    PH
    December 23, 2014 v 23.26
    Perspektiva JE
    Na přednášce v ZčU v Plzni před několika týdny i Dana Drábová, zastánkyně jaderné energetiky, přiznala, že pokud v toto století nepřijdou konstruktéři JE s převratným technologickým řešením z pohledu ekonomické návratnosti, budou JE končit. Jde hlavně o zvyšující se požadavky na bezpečnost a s tím související nárůst rozpočtů staveb JE.

    Dotaz pro pana Smrže: dočetl jsem se ve Sdělovací technice, že se u nás zastavil vývoj "smart meteringu" a tak mě napadá, zdali půjdou lobbyisté JE až tak daleko, aby co nejvíce zkomplikovali rozvoj chytrých sítí a měli argument proti OZE??